Jedličkův ústav pomáhá 100 let postiženým, teď slaví

Praha – Na jaře to bude přesně sto let od chvíle, kdy na pražském Vyšehradě vznikl Jedličkův ústav. Slavit ale ústav začíná už teď, dnešek je totiž dnem postižených osob. Ústav v roce 1913 založil pražský chirurg Rudolf Jedlička. „Ústav začínal v roce 1913 s desítkou dětí, postupně se počet těch lidí rozrostl až ke stovce,“ řekl ředitel ústavu Jan Pičman. Dnes zařízení pečuje o tělesně postižené děti a poskytuje jim nejen rehabilitační péči, ale i vzdělání, Jedličkův ústav zahrnuje mateřskou, základní i několik typů středních škol.

Rudolf Jedlička založil první český ústav pro postižené děti v dubnu 1913 na Vyšehradě, v malém domku v ulici V Pevnosti číslo 4. Ve své době šlo neobyčejně moderní pedagogicko-zdravotnicko-sociální zařízení. „Ústav se orientoval na mladé lidi s tělesným postižením. To, čím se odlišoval, byl důraz na rehabilitaci a na další začlenění, rekvalifikaci a vzdělávání,“ uvedl ředitel ústavu Jan Pičman. Jedličkův ústav v Praze na Vyšehradě provozoval po jeho otevření více než 40 let Spolek pro léčbu a výchovu rachitiků a mrzáků v Praze. Předsedou spolku byl tehdy právě MUDr. Rudolf Jedlička, pokrokový chirurg, který jako jeden z prvních v Česku začal pracovat s rentgenem a krom lékařství se věnoval i pedagogice, v níž také zavedl mnohé inovativní postupy.

Přestože sté narozeniny čekají Jedličkův ústav až v dubnu, slavit tu začali už dnes u příležitosti dne postižených osob. Oslavy potrvají celý půlrok a ústav je chce využít k tomu, aby představil svou činnost veřejnosti. U příležitosti výročí vzniká dokumentární film představující činnost ústavu a chystá se i výstava v galerii DOX. A plány má Jedličkův ústav i do budoucna, kromě pokračování ve vzdělávací a sociální činnosti nebo dokončení dostavby budovy na Vyšehradě, chtějí pracovníci Jedličkova ústavu předávat své zkušenosti i dál.

Zřizovací spolek zaniknul s koncem druhé světové války a ústav přešel pod státní správu. Komunistické zřízení se snažilo o to, aby chovanci nebyli příliš na očích, a proto trávili většinu času v ústavu. To podnítilo ústav k rozšiřování nabídky způsobu využití volného času, populární dodnes zůstávají třeba ortoepické dílny. Během existence ústavu se několikrát objevily neúspěšně snahy postavit mu novou budovu na kraji Prahy a přesunout chráněnce sem, ústav se ale ubránil a na místě svého založení funguje dodnes. „Jedličkův ústav funguje bez přerušení celých sto let a krom období druhé světové války na stejném místě na Vyšehradě,“ řekl ředitel Pičman.

Zařízení dnes známé jako Jedličkův ústav nabízí spektrum moderních služeb pro lidi s fyzickým handicapem. Handicapované děti se v Jedličkově ústavu dočkají základního i středního vzdělání na gymnáziu nebo třeba obchodní akademii, a přestože je základem školy dvoupatrová budova, jsou všechny prostory Jedličkova ústavu upraveny tak, aby byly bezbariérově přístupné. V posledních desetiletích Jedličkův ústav přijímá i mentálně handicapované děti, které se mohou pokusit vystudovat buď standardní základní školu, nebo jim je k dispozici i praktická škola základní i střední. „V důrazu na vzdělávání a na sociální dimenzi jsme se vlastně vrátili k tomu, o co usiloval Jedlička při zakládání ústavu. Nutíme žáky připravit se na to, aby se byli schopni vrátit zpět do běžného prostředí a připravujeme je na to, že řada z nich by si mohla najít práci,“ popsal současnou činnost ústavu jeho ředitel s tím, že je to práce složitá a hodně individuální. V ústavu mají žáci k dispozici i tréninková místa a do běžného života je pak často doprovází asistenti, kteří jim pomáhají složitý přechod zvládnout.

Jedličkův ústav nyní zahrnuje mateřskou, základní a několika typů středních škol. Dohromady je navštěvuje zhruba 200 dětí po dětské mozkové obrně nebo úrazech. K dispozici mají rehabilitační péči i ubytování. Třídy ve školách Jedličkova ústavu tvoří jen 4 - 10 dětí, kterým se věnuje nejen učitel, ale i asistent pedagoga. Kolem Jedličkova ústavu vznikla poměrně velká komunita a také další neziskové organizace, krom Nadace Jedličkova ústavu také Sportovní klub Jedličkova ústavu, kapela Tap tap nebo občanské sdružení Asistence.

Vydáno pod