Praha – Dodnes Česko netušilo, kolik takzvaných agentů-chodců poslal komunistický režim v padesátých letech na popraviště. Dva čeští historici ale přišli záhadě na kloub. Došli k číslu 42. Podařilo se jim také podrobně popsat jejich osudy. Mužů a žen, kteří se vydávali přes západní hranici tehdejšího Československa se zpravodajskými úkoly, bylo ale podle odhadů až několik tisíc. Činy mnohých z nich dosud nejsou oceněny.
Česko se dozví o popravených agentech-chodcích
Typickým agentem-chodcem byl i Milan Nerad. Utekl do západní zóny Německa. Poté dostal nabídku na spolupráci s americkou rozvědkou, následovalo školení a zpravodajské úkoly, se kterými se vrátil domů. Státní bezpečnost ho potom zatkla za zradu. „Navrhovali mi trest smrti, dostal jsem 25,“ uvádí dnes. Jenže 42 lidí s podobnou odvahou takové štěstí nemělo. Jejich osudy zmapovali historici Ivo Pejčoch a Prokop Tomek.
Agenty zabíjet nikdo nenutil, vrahy z nich udělala propaganda
Reportáž Tomáše Vlacha (zdroj: ČT24)
Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu o trestu smrti:
„Důvodem bylo to, že pozvedli zbraň, že se tedy bránili a stříleli, ale také je tam řada případů, kdy se z politických důvodů hodilo vynést exemplární tresty.“
Mezi popravenými je pestrá směsice lidí – od vlastenců až po válečné zločince. Cvičili je bývalí českoslovenští důstojníci a jejich úkolem bylo především získávat informace. Vrahy a teroristy z nich podle obou historiků udělala komunistická propaganda. „Pokud došlo k nějakým násilným aktům, tak to byly okrajové případy. Často to byla iniciativa těch lidí, ke které nebyli rozhodně instruováni,“ vysvětluje Tomek.
Kolik agentů–chodců skončilo ve vězení, nikdo neví. Historici mluví o 250 případech. Skutečný počet ale odhadují na stovky. Tisíce dalších lidí jim potom pomáhaly. Dosud nepřístupné archivy západních rozvědek skrývají příběhy dalších agentů, kteří přežili nasazení bez újmy.
Nový zákon z agentů hrdiny také neudělá
Uznání ani odškodnění se mnozí odvážlivci, kteří bojovali proti bezpráví, nikdy nedočkali. Ani připravovaný zákon o třetím odboji to příliš nezmění. Status válečného veterána totiž dává jen tomu, kdo strávil nejméně rok ve vězení. To se ale ještě může změnit. „Budeme hledat lepší řešení a lepší formulaci,“ slibuje poslanec Petr Gazdík (TOP 09). Na změnách zákona o třetím odboji budou pracovat kromě právníků i historici. Pokud se na něm shodne celá koalice, měl by hladce projít.