V českých slabikářích se pořád mele maso

Praha - Věty na prvních stranách slabikářů vypadají už skoro 150 let stejně. Prvňáci si tak neustále čtou o tom, jak se mele maso. Slabikáře se začínají měnit až teď, ale jen velmi pomalu. Naprostá většina dětí se totiž učí číst metodou, k níž - obrazně řečeno - mísa mletého masa pořád neodmyslitelně patří.

Maso se ve slabikářích mlelo nebo solilo už za císaře pána, za první republiky, za komunismu a mele a solí se i teď. V Pedagogickém muzeu Jana Amose Komenského zjistili, že první stránky slabikářů se vlastně nemění už 150 let. „První slabikář, ve kterém jsme to dohledali, je Lindnerova Kniha maličkých,“ řekla Magdaléna Šustová z Pedagogického muzea JAK.

Kdysi byl slabikář jen jeden, dnes mohou učitelé pro své žáky vybírat skoro z deseti titulů. Markéta Breníková je prošla skoro všechny a zjistila, že mletého masa z nich ubývá jen velmi pomalu. „Novější slabikáře už to právě řeší tím, že některá písmenka přehodí, takže potom už se o to maso jenom trošku otřou,“ vysvětlila učitelka Breníková.

Děti se ale povětšinou učí takzvanou analyticko-syntetickou metodou, a ta ani neumožňuje vytvořit moc jiných slov. „Ta má určitou strukturu slov a strukturu uspořádání, a k tomu se ještě kombinují různě vybraná písmena,“ vysvětlila děkanka Pedf UKRadka Wildová. S masem se tak ve slabikářích setkají nejspíš i další generace prvňáčků. Jiné metody výuky čtení, kde se nemele a nesolí, nejsou zatím tak rozšířené.