Marvanová: Senát ještě může podobu amnestie ovlivnit

Praha - Ústavní soud může posoudit, jestli rozhodnutí prezidenta není protiústavním zásahem do práv občanů. Senátoři také mají právo navrhnout vypuštění části právního předpisu. Tvrdí to advokátka Hana Marvanová, podle které tak horní komora parlamentu může ještě podobu amnestie ovlivnit. Advokátka si zároveň neumí představit, že by stát našel cestu, jak odškodnit lidi, kteří kvůli amnestii například přišli o možnost domoci se náhrady škody. Pokud by se tak nakonec stalo, měl by podle ní poté vymáhat náhradu škody na svých zástupcích: „Nemusí to být jen úředníci, ale i vysocí představitelé státu.“

„Jsme přesvědčeni, že amnestie může být předmětem posuzování, zda její část je, nebo není ústavní. K tomu je oprávněna právě skupina senátorů, která může navrhnout zrušení části právního předpisu,“ řekla České televizi Marvanová.

Návrh se chystá podat skupina senátorů vedená senátorkou za Severočechy Alenou Dernerovou. Děkan právnické fakulty Univerzity Karlovy Aleš Gerloch ale už dříve v rozhovoru pro ČT řekl, že nejspíš neuspějí. Amnestie podle něj není právní předpis a ÚS tak může návrh ihned formálně odmítnout. Pokud by se jím ale zabýval, je podle něj kladné rozhodnutí nepravděpodobné. Stejný názor má také ústavní právník Jan Kysela: „Myslím, že akty tohoto typu do přezkumné pravomoci Ústavního soudu nepatří.“

Marvanová ale tvrdí, že už došlo k situacím, kdy se určité právní normy, které nebyly  zákonem za právní předpisy výslovně označeny, staly předmětem zkoumání Ústavního soudu. „Ústavní soud přistoupil ke zrušení takové právní normy, čili už jsme nalezli precedenty, které svědčí o tom, že už takové věci udělal… Dokonce jsme našli i případy, kdy takto učinil ve vztahu k rozhodnutí prezidenta republiky, které je kontrasignované premiérem,“ upozornila.

Marvanová si naopak neumí představit, že by stát našel ústavní a zákonnou cestu, jak odškodnit lidi, kteří kvůli amnestii například přišli o možnost domoci se náhrady škody. „Zatím si moc nedovedu představit, jak by to stát mohl udělat. Je to na jedné straně obrovská nespravedlnost vůči obětem trestných činů, ale na druhé straně jsem byla vždy přesvědčena, že za škody by měli odpovídat skuteční viníci, ne daňoví poplatníci.“ 

Problém je podle Marvanové i v tom, že nebude znám okruh poškozených, protože chybí pravomocné rozhodnutí alespoň ve věci viny nebo rozsahu škody. Pokud by stát nakonec odškodné vyplácel, měl by podle ní posléze vymáhat náhradu škody na svých zástupcích. „Jsou případy, za které odpovídají konkrétní zástupci státu, nemusí to být jen úředníci, ale i vysocí představitelé státu.“