Zažalovat prezidenta? Po Klausovi to bude ještě těžší

Praha – Klausova amnestie znovu oživila diskusi o možném souzení hlavy státu Ústavním soudem. Protikorupční aktivista a podnikatel Karel Janeček na internetu shání podporu pro to, aby byla na dosluhujícího prezidenta podána žaloba pro velezradu - petici už podpořilo přes 60 tisíc lidí. Počet podpisů ale nehraje roli, Janečkův tým musí hlavně přesvědčit třetinu senátorů, kteří jediní mohou žalobu podat. Napříště přitom bude taková možnost ještě těžší. 

Janeček věří, že pro podání žaloby získá potřebných 27 senátorů. „Já věřím, že senátoři se za to postaví. Řekl bych, že to je jejich zodpovědnost k demokracii a k naší zemi,“ uvedl v Interview ČT24. Současně popřel, že by jeho snaha o obžalování Václava Klause z velezrady byla snahou zviditelnit se, podle něj mohl prezident nenávratně poškodit demokracii. „Nepřímý důkaz, že o tom bylo dopředu rozhodnuto, je pan manažer vytunelovaného fondu, který se vrátil několik dní před amnestií, aby se na něj vztahovala,“ dodal Janeček.

Senátoři už Klause žalovat chtěli

Ze Senátu už v minulosti zněly úvahy, že by se měl Václav Klaus zodpovídat z velezrady.  V roce 2004 tuto možnost zvažoval lidovecký senátor Zdeněk Bárta. Ústavní soud byl totiž v té době nekompletní a nemohl v plénu projednávat složitější případy a senátoři prezidentovi vyčítali způsob jmenování soudců. Podle Bárty se Klaus mohl velezrady dopustit svou nečinností. 

Znovu se pak podnět žalovat prezidenta kvůli nečinnosti vynořil na konci roku 2009 kvůli Lisabonské smlouvě, s jejímž podpisem prezident Klaus otálel. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková (ČSSD) proto hrozila žalobou k Ústavnímu soudu. Podle ní Klaus vystupoval v zájmu cizích mocností a proti vůli českých občanů i parlamentu.  

V obou případech šlo ale spíš o tlak na hlavu státu než o reálnou možnost žaloby. Svůj podpis pod velezradu by totiž muselo připojit nejméně 27 senátorů, tedy třetina horní komory, a zástupci nejsilnějších klubů byli v obou případech proti. V prvním případě navíc později prezident ústavní soudce jmenoval, ve druhém zase podepsal Lisabonskou smlouvu. O případné žalobě se tak přestalo hovořit. 

Velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Jednací řád Senátu stanovuje, že ústavní žalobu musí podpořit třetina členů horní komory parlamentu. Podle zákona o Ústavním soudu musí žaloba obsahovat přesné vylíčení jednání, kterým se měl prezident republiky dopustit velezrady nebo hrubého porušení ústavy, a to včetně důkazů.


Klausův nástupce v pohodě

Ve věci přinesl velice podstatnou změnu ústavní zákon, která zavedl přímou volbu prezidenta. V rámci úpravy se rozšířily možnosti pro odvolání hlavy státu – vedle velezrady lze prezidenta odvolat také za hrubé porušení ústavy či ústavních pořádků. Podání žaloby k Ústavnímu soudu se ale výrazně komplikuje. Zatímco dříve stačila „jen“ zmíněná třetina senátorů, nově bude nutný souhlas tří pětin členů obou komor parlamentu (49 senátorů a 120 poslanců). 

Renomovaný ústavní právník Jan Kysela tuto změnu označuje za nesystémovou a nebezpečnou. „Protože v případě, kdy na prezidenta nemáte žádnou jinou páku, než je právě právní odpovědnost, tak pak je velmi nešťastné to podmiňovat takhle náročnými většinami,“ uvedl Kysela pro portál ČT24. Jinými slovy, na papíře může být prezident odpovědný za spoustu věcí, v praxi ho ale nikdo nedožene k odpovědnosti.   

Něco jiného by podle Kysely bylo, pokud by v Česku bylo nastaveno, že parlament může prezidenta odvolat – pak by prý byla kvalifikovaná většina v obou komorách na místě. Tady ale parlament pouze podává žalobu a rozhodovat stejně musí Ústavní soud. Prezidentovi by tak stačilo, aby měl blokační menšinu pouze v jedné komoře, a žaloby se nemusí obávat. 

Amnestie u Ústavního soudu
Zdroj: ISIFA/ČT24

Nová pravidla ovšem platí až pro Klausova nástupce, tedy nejdříve Miloše Zemana. Případnou žalobu kvůli amnestii, kterou iniciuje Janečkova výzva, by proto musela podpořit jen třetina Senátu. 

K případnému úspěchu výzvy je ale Kysela skeptický. Na amnestii by podle něj zřejmě nešla vztáhnout ani velezrada, ani hrubé porušení ústavy (v případě Klause ovšem jen velezrada). Jestliže totiž prezident může amnestii vyhlásit a ústava ho v jejím rozsahu nijak neomezuje – v zásadě může propustit všechny vězně a zastavit všechna trestní stíhání – a navíc jeho rozhodnutí kontrasignuje premiér, zřejmě se žádného z výše uvedených skutků dopustit nemůže, míní právník. 

Podle Kysely by mohl Zdeněk Bárta se svou žalobou na prezidenta uspět, nejmenování soudců Ústavního soudu by se totiž dalo podřadit velezradě: „Pokud by prezident republiky cíleně paralyzoval činnost Ústavního soudu tím, že nebude jmenovat soudce, tak se to dá považovat za jednání směřující proti demokratickému řádu v České republice, protože demokracie je u nás propojená s právním státem, přičemž vrcholným orgánem právního státu je Ústavní soud.“ V případě neratifikace Lisabonské smlouvy jde prý o složitější věc, sice převládá názor, že má prezident rafitikaci provést, velezrada by ale podle Kysely zřejmě nešla použít, tento případ by spíše mohl spadat pod porušení ústavních pořádků.