Revoluce ve Sněmovní: Poslanci si po 20 letech ruší doživotní imunitu

Praha – Jedním z evergreenů české politiky je snaha omezit imunitu poslanců a senátorů  v parlamentu se objevuje pravidelně od roku 1998. Nyní to vypadá, že kulatý dvacátý pokus vyjde. Parlamentní otloukánek, který zajišťoval voleným zástupcům spolehlivý úkryt před zákonem a stal se terčem kritiky i Ústavního soudu, konečně míří ke schválení. Zřejmě už zítra by zrušení doživotní imunity mělo získat podporu ve sněmovně.

Ochrana téměř za hrob

Rozsah imunity pro poslance a senátory upravuje česká ústava, konkrétně článek 27. První pokusy o její omezení se objevily v polovině 90. let a reagovaly na kritiku těch zákonodárců, kteří imunitu využívali při dopravních nehodách. Navíc v té době zasedali ve sněmovně republikáni – u nich se zase řešila imunita v souvislosti s rasistickými a xenofobními výroky. Dolní komora v roce 1997 vydala k trestnímu stíhání tři republikánské poslance včetně předsedy Miroslava Sládka. 

Další republikánský poslanec Jan Vik ale díky imunitě unikl trestnímu stíhání za šíření poplašné zprávy. Vik měl totiž údajně nechat vytisknout provokační letáky, podle nichž se česká vláda tajně domluvila s německým spolkovým kancléřem Helmutem Kohlem na nové sudetoněmecké kolonizaci českého pohraničí. Sněmovna ho sice v roce 1995 vydala k trestnímu stíhání, soudní proces se ale nepodařilo do konce volebního období uzavřít a Vik pak po zvolení získal novou imunitu. Sněmovna pak znovu rozhodovala o vydání, tentokrát ale rozhodla opačně a celá kauza se tak definitivně uzavřela. 

Tento případ ukazuje na české specifikum: jestliže totiž příslušná komora – sněmovna nebo Senát – nedá souhlas ke stíhání, je trestní stíhání navždy ukončeno. To ve většině ostatních evropských zemí neplatí. Buď je imunita pevně spojena s výkonem poslaneckého mandátu a v jiných případech má zákonodárce stejné postavení jako běžní občané, nebo musí dát souhlas ke stíhání daný sbor. Nikde ale neplatí české pravidlo, že když poslanec není vydán, trestní stíhání končí.  

  • Indemnita – Jde o nejmenší rozsah imunity, poslance a senátory chrání jen za projevy a hlasování
  • Přestupková imunita – omezuje možnosti potrestat zákonodárce za přestupky (například rychlou jízdu autem)
  • Trestněprávní imunita – za určitých podmínek chrání poslance a senátory před zadržením a trestním stíháním

V roce 1998 skupina poslanců z Unie svobody, ODS, ČSSD a KDU-ČSL předložila jeden z prvních návrhů na omezení imunity. Počítal s tím, že by byli poslanci a senátoři v případě spáchání přestupku odpovědní jako běžní občané – týkal se například dopravních nehod. Pokud by navíc parlament nevydal souhlas k trestnímu stíhání, tak by byl poslanec nebo senátor chráněn jen po dobu trvání mandátu.

Sněmovna nicméně návrh odmítla hned v prvním čtení. V letech 1998 a 1999 se pak v parlamentu objevily další tři návrhy na omezení imunity, žádný však nikdy podporu nezískal. Šlo totiž o ústavní novelu, kterou by musela schválit třípětinová většina v obou komorách a vždy se našel dostatečný počet zákonodárců ochotných chránit svůj úkryt před zákonem. 

Omezení imunity podpořila i Topolánkova vláda

V roce 2002 prošla parlamentem novela zákona o přestupcích, podle které si mohli zákonodárci vybrat, zda budou za dopravní či jiné přestupky stíhání jako běžní občané, nebo požádají o projednání přestupku imunitní výbor v parlamentu. Šlo tak o první zmírnění nebývale rozsáhlé, a stále více kritizované, imunity v Česku. 

Pár týdnů před volbami v roce 2006 schválila sněmovna další omezení imunity, která se měla nově vztahovat pouze na dobu výkonu mandátu. Senát, v rukou opozice, ale nejtěsnější většinou hlasů novelu zamítl a začal připravovat vlastní přísnější variantu. V ní senátoři navrhovali omezení imunity pouze na projevy a hlasování v parlamentu, jako je tomu třeba v Nizozemsku. Tento návrh získal i souhlas Topolánkovy vlády – ve sněmovně ho ale poslanci hned v prvním čtení odmítli.  

Nejnadějnější návrh zhatili absentující senátoři

Se svým návrhem pak v roce 2010 přišel také nynější Nečasův kabinet. Tento návrh počítal s omezením imunity jen na dobu výkonu mandátu zákonodárců a rušil přestupkovou imunitu. Vláda ovšem ve sněmovně nedisponovala ústavní většinou hlasů – byl proto nutný také souhlas ČSSD.

Návrh sice prošel v prvním čtení, nakonec ale podporu nezískal – chyběly právě hlasy sociálních demokratů. ČSSD krátce před schvalováním přišla s požadavkem, aby byla zachována přestupková imunita na jednání zákonodárců souvisejících s mandátem, například za projevy politiků na veřejných shromážděních.    

Na sousedním Slovensku si zákonodárci výrazně omezili imunitu v loňském roce. Nejdříve v březnu parlament schválil zrušení přestupkové imunity – politici už se tak nemohli vymlouvat například v případě rychlé jízdy. V červenci pak prošlo i zrušení trestněprávní imunity, policisté už proto nemusí před zahájením trestního stíhání poslance žádat o souhlas Národní radu. Sněmovna však i nadále rozhoduje o tom, zda soud může uvalit na zákonodárce vyšetřovací vazbu.


Snahy o omezení imunity tím ovšem nekončí. Další návrh připravila skupina poslanců ze všech stran zastoupených ve sněmovně a počítal pouze se zrušením doživotní imunity. Rovněž tento návrh získal souhlas Nečasovy vlády a vzhledem k tomu, že ho navrhovaly všechny strany, počítalo se s jeho hladkým přijetím. Nakonec ale zkrachoval v Senátu, ačkoliv s navrhovanými změnami souhlasila senátní ústavní komise. V horní komoře totiž chyběly k přijetí dva hlasy – výsledek ovšem ovlivnilo to, že při hlasování nebylo 33 senátorů přítomno.

Toto hlasování pak vedlo k paradoxní situaci, kdy Senát i sněmovna připravily a schválily skoro totožnou verzi, která počítá se zrušením doživotní imunity – pokud by tedy příslušná komora nesouhlasila se stíháním, mohlo by začít po skončení mandátu. A právě tento návrh, v pořadí už dvacátý, míří nyní do třetího čtení a měl by získat podporu. Poslanci budou hlasovat i o návrhu ministra financí Miroslava Kalouska (TOP 09), aby byla imunita omezena jen na projevy v parlamentu; sněmovní ústavně-právní výbor ho ale nepodpořil.

Zajímavost na závěr: U všech dosavadních pokusů omezit poslaneckou imunitu stála stejná trojice politiků – Petr Nečas, Marek Benda (oba ODS) a Hana Orgoníková (ČSSD).   

Německo – V Německu platí imunita pro hlasování nebo projevy v parlamentu, výjimkou jsou ale urážlivé pomluvy podle trestního zákona. Jinak chrání poslance před trestním stíháním – souhlas musí dát Spolkový sněm, tato imunita se vztahuje i na dopravní přestupky. Znovu je tu ale výjimka, a sice tzv. přistižení při činu – na tyto případy se imunita nevztahuje.  

Rakousko – V Rakousku se imunita vztahuje na projevy a hlasování v parlamentu a rovněž na další trestné činy, s výjimkou přistižení při činu. K případnému stíhání musí dát souhlas příslušná komora.  

Polsko – V Polsku platí imunita pro hlasování a projevy v parlamentu, trestní stíhání je povoleno jen se souhlasem příslušné komory.