All You Need Is Love. Manželství je přežitek

Praha – Češi, jak známo, se nehrnou do manželství. Počet nyní uzavíraných sňatků dosahuje zhruba poloviny množství ve srovnání s posledními roky komunismu a tento trend pokračuje. Otázka zní: Má nás to znervózňovat? Hrozí pád společenského systému postaveného právě na podobných smlouvách? Nebo ještě hůř - vymřeme?

Čísla mluví jasně. Zatímco v roce 1990 připadalo 8,8 sňatku na tisíc obyvatel, v roce 2011 to bylo již jen 4,3 sňatku. Důvody, které vedly k poklesu zájmu o manželství, jsou známé. Lidé mají nyní nekonečně širší možnosti seberealizace než jen v rodině, jako tomu bylo za totality, ženy se osamostatnily a pominuly režimní pobídky, jako například novomanželské půjčky v 70. letech, kdy také rodina s dětmi snáze dosáhla na byt. Žití na hromádce navíc není společensky odsuzované a sehnat byt je možné i bez toho, aniž by se lidé brali.

Má nás ale pokles zájmu o manželství stresovat? Autority z oboru to nechává možná až překvapivě klidné. „Úbytek manželství je součástí vývoje v běžné společnosti,“ říká bývalý premiér a eurokomisař pro zaměstnanost, sociální záležitosti a rovné příležitosti Vladimír  Špidla. „Ubývá ho ve všech zemích Evropy. Procházíme změnou formy, ve které se realizují dlouhodobé vztahy. Společensky to nepředstavuje významný problém,“ dodává. 

Jenže bude to znamenat, že se bude rodit méně dětí? To, že - slovy socioložky Akademie věd Marty Vohlídalové - „manželství není pro plození nutné“, je jak prostý biologický fakt, tak prudce aktuální realita. Mimo manželství se v Česku v současnosti narodí zhruba 42 % dětí, počátkem 60. let to přitom bylo jen necelých 5 procent. 

Jenže ve dvou se to lépe táhne. Dva příjmy v rodině a uzákoněná povinnost náležitě se starat o potomky a matku v případě rozvodu manželů přece jen nabízejí komfortnější podmínky pro výchovu dětí než plat jeden a rozvolněnější povinnosti vůči nim.

Samotný úbytek manželství ale nemusí znamenat pokles porodnosti, pokud má daná země dobře nastavenou rodinnou politiku. Svědčí o tom příklad ze Švédska. 

Vyšší porodnost si žádá… silnou ekonomiku

Počet sňatků se tam na českou úroveň - 4,3 sňatku na 1 000 obyvatel - dostal už v roce 1980. Počet narozených dětí se ale ve srovnání se zeměmi, kde se manželství těšilo větší oblibě, nijak nevymykal. Zatímco ve Švédsku připadalo počátkem 80. let na jednu ženu 1,7 dítěte, například v Německu to bylo jen 1,4 dítěte. V Německu přitom připadalo v té době na tisíc obyvatel 6,3 sňatku, tedy podobně, jako tomu bylo počátkem 90. let v ČR. 

V druhé polovině 80. let se přitom Švédsku podařilo porodnost ještě zvýšit, a to až na úroveň 2 dětí na jednu ženu při takřka nezměněném počtu uzavíraných manželství. Napomohla k tomu dobrá ekonomická situace země, která přinesla rodinám vyšší příjmy, ale také změna v nastavení rodinné politiky, která motivovala rodiče k tomu, aby si pořizovali více dětí v menších časových rozestupech. Na vyšší podporu na druhé a třetí dítě si totiž od roku 1980 sáhli ve chvíli, kdy interval mezi narozením dětí nepřesáhl 24 měsíců. K současným švédským standardům pak patří firemní školky, pružné kontrakty s možností práce z domova, nulová stigmatizace žen vracejících se krátce po porodu ke své profesi. 

Jenže právě rodinná politika je to, co v Česku pokulhává. Od roku 2011 vláda omezila vyplácení porodného – tuto dávku nyní dostávají jen sociálně slabé rodiny. V roce 2008 zase odzvonilo společnému zdanění manželů. Situaci rodičů pak komplikuje také nedostatek míst ve školkách a porodnosti nepomáhá ani hospodářská krize. Výsledkem je, že na jednu ženu nyní v Česku připadá 1,29 dítěte.

České paradoxy

Přestože tedy skutečných i papírových „singles“ v Česku přibývá, pozoruhodné je, že lidé manželství zcela nezatracují. Za zbytečnou instituci ho podle průzkumu CVVM považuje jen 14 % Čechů. Zvláště ženy po sňatku dál dychtí. „Někdy v budoucnu“ by ho chtělo uzavřít 74 % svobodných žen. Avšak ženit se chce pouze 52 procent svobodných mužů.

Tabu zároveň v české společnosti není ani rozvod. Přijatelným řešením v případě, že manželství nefunguje, je pro 76 procent Čechů. Zajímavé je, že to jsou právě ženy, které častěji podávají žádost o rozvod, když svazek nesplňuje jejich očekávání. Podle průzkumu Akademie věd ČR iniciují ženy přes dvě třetiny žádostí o rozvod. „Muži si často pletou manželství s wellnessem a dneska už to bohužel nevyrovnávají tím, že jsou schopni rodinu živit,“ říká k tomu psycholožka Magdalena Frouzová.

Ženy již navíc nic nenutí, aby nepříznivou situaci v manželství vydržely. To potvrzuje i socioložka Vohlídalová: „Rodina přestává být tím, co jedince ekonomicky zajistí. Daleko víc je držena láskou. To však přispívá k tomu, že se rodinné vztahy stávají křehčími.“ A právě to pak zvyšuje rozvodovost.

Já, já, já, jenom já 

Vysoká míra rozvodovosti pak podle odborníků roztáčí začarovaný kruh: napomáhá tomu, že se lidé do manželství nehrnou, případně že jej neumí udržet. „Když dítě vyroste mimo manželství, nenaučí se od rodičů manželskému životu. I když to dítě touží po partnerském životě a úplné rodině, tak toho v dospělosti obtížně dosahuje. Tito lidé nevědí, jak se to dělá - partnerství, které vydrží,“ upozorňuje Frouzová. 

Už v mládí se tak naučí jednat primárně sami za sebe, což následně dál prohlubuje individualizaci společnosti a snižuje zájem o pevný svazek na celý život, jakým je stále především manželství.