Čeští vědci odhalili strategii, jak se nádorové buňky dostávají do krve

Praha – Průlomový objev pro studium a případnou léčbu leukémie oznámili čeští vědci z Ústavu molekulární genetiky. Pomocí speciálního kmenu kuřat zjistili, jakým způsobem se nádorové buňky dostávají z kostní dřeně do krevního oběhu, kde se usazují v orgánech a lymfatických uzlinách. Informaci přinesl Český rozhlas Radiožurnál.

„Leukemické buňky si klestí cestu v kostní dřeni tak, že zabíjejí své okolní buňky a tím si vytvářejí kanálek a prokousají se až dovnitř do krve, kde se poté začnou šířit do těla,“ vysvětlil podstatu objevu ředitel ústavu Václav Hořejší. 

Za odhalením strategie, kterou zhoubné buňky používají pro své šíření organismem, stojí práce doktora Michala Dvořáka a jeho spolupracovníků. „Vždycky byla otázka, jak se leukemické buňky dostávají z kostní dřeně do periferní krve. Obvykle má prostředí kostní dřeně kapacitu potlačovat růst leukemických buněk a udržovat je pod kontrolou,“ uvedl Dvořák v ČT24. „Toto je první pozorování svého druhu.“

Výzkum probíhal na buňkách akutní myeloidní leukémie, která se řadí mezi velmi agresivní a krev nádorovými buňkami zaplaví během několika mála dní.

Jakou mají buňky strategii?

„Leukemické buňky vznikají v kostní dřeni a postupně se jimi kostní dřeň zaplní. Správně by se ale neměly dostat ven,“ popsal východisko ředitel Hořejší. Dlouhou dobu ovšem nebylo jasné, jak konkrétně se leukemické buňky dostanou z kostní dřeně ven.

„Ukázalo se, že tyto leukemické buňky vylučují kousky své DNA. Jakmile ji okolní buňky pohltí, tak je pro ně ale toxická a ony zahynou,“ popisuje Hořejší. Buňky zahlcené cizorodým DNA jsou totiž zmatené a samy sebe vyhodnotí jako kontaminované, a tak raději sebe sama destruují. Tím však zhoubným buňkám otevřou cestu do pacientova těla.


Právě vědomí o vzájemném působení zdravých a nádorových buněk je klíčové pro další vývoj léčby rakoviny krve. Český objev tak otevírá nové perspektivy v boji proti leukémii. „Napřed je třeba hledat strategie, jak toto pozorování užít prakticky, ale potenciál do budoucna to samozřejmě má,“ vysvětlil Dvořák. „Aplikovaným přínosem by mohla být snaha kontrolovat uvolňovanou genetickou informaci z nádorových buněk, a tudíž zamezit poškozování mikroprostředí tímto mechanismem.“

 Jen v Česku přitom každým rokem přibývá zhruba čtyři sta pacientů s tímto onemocněním. „Průměrná doba přežití od diagnózy bez léčby se pohybuje okolo několika měsíců až půl roku,“ říká Marek Trněný z Ústavu hematologie a krevní transfúze.