Žijeme pořád déle - díky vědcům i bez nich

Praha – Lidský život se rok od roku prodlužuje - i bez zásahu vědy. Zatímco ještě ve středověku se lidé průměrně dožívali třiceti let, dnes se čeští muži dožívají průměrně 74 let, ženy dokonce 80. V roce 2050 by to mělo být u každého o pět let víc. Také počet stoletých se u nás neustále zvyšuje. Věda dokáže věk prodloužit, stárnutí můžeme částečně zpomalit i sami.

V současné době mezi námi žije 1 100 lidí, kteří se narodili před rokem 1913. Dosáhnout takového věku mají větší šanci ženy, mužů je pětkrát méně. Větší šanci mají i obyvatelé hlavního města - stoletých Pražanů je více než třeba stoletých Jihomoravanů.

Další slavní žijící věkoví rekordmani jsou například Meda Mládková, která ve svých 93 letech vede vlastní nadaci a stará se o Museum Kampa v rekonstruovaných Sovových Mlýnech. O tři čtvrtě roku starší je režisér Jiří Krejčík, který svůj první film Týden v tichém domě natočil už v roce 1947. Jeho zatím poslední snímek byly Osudové peníze na motivy Karla Čapka z roku 2010. Ze zahraničních dlouhověkých je známý například 94letý princ Philip, manžel královny Alžběty II.,  který je nejdéle působícím a zároveň nejstarším partnerem vládnoucího monarchy v britské historii.

Vlastimila Češková Nejstarší člověk u nás je Vlastimila Češková ze Zlínska, která letos oslaví 108 let. Vitální důchodkyně chodí pravidelně na procházky, často čte knížky a paměť jí stále slouží. V důchodu je přitom už celých 48 let. Svým věkem je stále třináct let pod udávanou maximální délkou života, zdravotním stavem je ale mezi lidmi spíš výjimka. Noví rekordmani přitom zřejmě zůstanou české veřejnosti utajeni. Například rožnovská radnice tento týden přestala pořádat oslavy jubilantů. Napsat do místního zpravodaje, že se někdo dožívá sta let, je protizákonné.


Lidé jako Vlastimila Češková by podle vědců v budoucnu už neměli být výjimkou, ale pravidlem. Výzkumy genové techniky, nanotechnologie nebo aplikace kmenových buněk podle nich totiž dokáží věk dožití prodloužit a stárnutí zpomalit. 

Stárnutí mohou lidé částečně zpomalit sami, a to prevencí. Některé soukromé kliniky nabízejí dokonce měření takzvaného biologického věku, který určuje skutečné stáří organismu a od toho kalendářního se může lišit i o desítky let. Vedle několika vyšetření - od zjištění hladiny stresu, stavu hormonů až po alergie - se zohledňuje skutečný věk, profese, životospráva nebo nemoci v rodině. Každý z orgánů má ale svůj vlastní věk a celkové průměrné číslo z výsledků o desítkách položek je orientační. Ukazuje ovšem na to, že v těle není něco v pořádku. Biologický věk se na rozdíl od toho kalendářního dá snížit, a to až o dvacet let. I to ale trvá roky.