Euroskeptik odchází. Oblékne Česko evropský dres?

Praha - Dá Česko s nástupem Miloše Zemana do prezidentské funkce vale přirovnávání Evropské unie k Sovětskému svazu? Přestane vláda odmítat jednu evropskou iniciativu za druhou? Nastupující prezident zatím vysílá do Evropy alespoň symbolický vzkaz - nad Pražským hradem poprvé v historii povlaje vlajka EU. Může ale zlomit nedůvěřivé nahlížení Čechů na EU, které v Česku za Klausovy éry zakořenilo? Sledujte speciál ke konci Václava Klause na Hradě ve čtvrtek 7. března na ČT24. 

Tajemství odhaleno

I když Klaus v posledních letech proslul svým odmítavým postojem k EU, byl to právě on, kdo stál u klíčových momentů, které předcházely vstupu Česka do EU. Jako předseda české vlády podal 17. ledna 1996 za ČR přihlášku ke členství v unii a o sedm let později, 16. dubna 2003, už v roli prezidenta podepsal v Aténách smlouvu o přistoupení.

Zpočátku byl Klaus s kritikou EU opatrný. Před referendem v červnu 2003, ve kterém měli zásadní zahraničněpolitický krok posvětit občané, Klaus zdůrazňoval, že členství v EU „nemá alternativu“ a oceňoval zejména jeden společný trh napříč Evropou. Žádné explicitní doporučení, jak v referendu hlasovat, nicméně Klaus veřejnosti nikdy nedal.

Nikdy také neřekl, jak sám hlasoval. Místo toho vyzýval občany, aby se každý rozhodl podle svého vlastního rozumu. Velké tajemství prolomil až letos - ve své nové knize „My, Evropa a svět“. Jednou větou prozradil, že pro vstup Česka do EU „nehlasoval“.

Klaus při referendu o vstupu ČR do EU
Zdroj: isifa/Lidové noviny

Rozšiřování EU nikomu neprospívá, tvrdil Klaus

Poté, co bylo o členství ČR v EU definitivně rozhodnuto, začal Klaus svá vyjádření na adresu EU postupně přiostřovat. Vstup označil „za sňatek z rozumu, ne z lásky“. Krátce po vstupu a historicky největším rozšířením EU v její historii přidal na Evropském fóru v rakouském Alpbachu také tvrzení, že rozšíření postkomunistickým zemím neprospělo. „Nové členské země okamžikem vstupu bohužel nezískaly výraznou možnost ovlivňovat rozhodovací procesy v EU. (…) Největší brzdou je to, že demokratický deficit EU a její dnešní míra byrokratizace jejich účinnou participaci na rozhodování fakticky neumožňují,“ řekl Klaus. Staré země byly zase podle něj nuceny nést finanční náklady rozšíření, které se jim nevrátí.

Klaus jako blanický rytíř

O půlnoci v den oficiálního přistoupení Česka k EU, tj. 1. května 2004, Klaus vystoupal na horu Blaník, spojenou s pověstí o blanických rytířích, kteří z ní vyjedou, až bude národu nejhůře. Veřejnosti tak vyslal signál, že vlasti je nejhůře a je potřeba nadpřirozené síly na její záchranu. Vstup do EU podle něj představoval „jedno z nejfatálnějších rozhodnutí našich dějin“.


Klaus na Blaníku
Zdroj: isifa/Lidové noviny
Autor: David Port

Svůj odmítavý postoj k unii dal Klaus jasně najevo také tím, že po přijetí Česka do EU odmítl vyvěsit unijní vlajku na Pražském hradě, čímž si vysloužil kritiku od české politické scény i od některých členských států. Absence evropské vlajky na Hradě byla zvlášť ostře kritizována v roce 2009, kdy Česko předsedalo unii. 

Klaus svůj postoj bránil tím, že pro to nevidí důvod, protože „nejsme nějakou provincií EU“.  Nově zvolený prezident Miloš Zeman to chce změnit, vlajka by se mohla na Hradě objevit v druhé polovině března a Zeman na její slavnostní vyvěšení pozval i šéfa Evropské komise Josého Manuela Barrosa.

„Nenechme se za své názory okřikovat“

Klaus také odmítl všechny integrační smlouvy, které následovaly po rozšíření v roce 2004. Ostře se postavil proti návrhu evropské ústavy a v říjnu 2004 ji odmítl podepsat. „Přijetím tohoto dokumentu, svým mlčením či falešnou loajalitou, bychom na dnešní křižovatce evropských dějin spolurozhodli vykročit evidentně federalistickým nebo dokonce supernacionalistickým směrem. (…) Měli bychom o tom všichni znovu přemýšlet. Když dojdeme k vlastnímu názoru, nenechme se okřikovat, že jsme proti Evropě,“ zdůrazňoval. Svůj podpis k euroústavě nakonec připojil místo českého prezidenta tehdejší premiér Stanislav Gross spolu s ministrem zahraničí Cyrilem Svobodou.

Ústavní smlouva ale nakonec nebyla ratifikována a od projektu se poté, co se proti ní v referendu postavili Francouzi a Holanďané, upustilo. Později ji nahradila Lisabonská smlouva, která převzala ty nejpodstatnější části ústavy a sporné naopak vypustila. I tu Klaus kritizoval. Svůj podpis pod klíčový dokument připojil až jako poslední hlava státu v listopadu 2009 poté, co Ústavní soud dvakrát posvětil, že smlouva není v rozporu s českou ústavou, a de facto Klausovi podpis nařídil.

Do smlouvy nicméně Klaus prosadil výjimku z Listiny základních práv a svobod, která podle něj měla ochránit Česko před nároky sudetských Němců.

Výběr Klausových euroskeptických výroků

K Lisabonské smlouvě (listopad 2009)

„Vstoupením Lisabonské smlouvy v platnost, navzdory politickému názoru Ústavního soudu, Česká republika přestane existovat jako suverénní stát.“

Ke krizi eura (prosinec 2011)

„Pokud bude třeba likvidovat euro, hlásím se jako dobrovolník, protože mám zkušenosti v rozmontování československé měnové unie.“

K Nobelově ceně pro EU (říjen 2012)

„Já jsem si nejprve myslel, že to je kachna, že je to žert. Nedovedl jsem si představit, že by to někdo mohl myslet vážně. Poté, co to bylo oficiálně vyhlášeno, tak si myslím, že je to tragický omyl.“

Evropa a západní svět podle Klause degeneruje (září 2012)

„Pro mě, jako někoho, kdo se po pádu komunismu aktivně podílel na přípravě a organizaci radikálních politických a ekonomických změn, je současný svět zklamáním. Žijeme v mnohem více socialistické a státem řízené společnosti, než jsme si tehdy představovali.“


Odejde s Klausem i euroskepticismus?

Přední evropská média většinou očekávají s odchodem Klause z prezidentské funkce změnu v rétorice Česka a jeho přístupu k EU. Zeman si u nich - kvůli svým prohlášením - vysloužil nálepku proevropského politika a zastánce federalismu. Například španělský deník El País napsal, že „lze očekávat zlepšení vztahů mezi českou prezidentskou kanceláří a EU po éře extrémního euroskepticismu reprezentované Václavem Klausem“. Obrat v zahraniční politice ČR po nástupu Zemana očekává také BBC. Zahraniční média zároveň opakovaně připomínají Zemanova slova, že by se k EU mělo jednou připojit i Rusko. 

Podle francouzského politologa českého původu Jacquesa Rupnika je důležitým signálem vyslaným směrem k zahraničním spojencům i veřejnosti to, že nový prezident vnímá evropskou integraci jako něco pozitivního. Klíčovou roli ve vnímaní nové hlavy státu pak sehrávají symboly. Jedním z nich je podle Rupnika zmíněné vyvěšení evropské vlajky na Pražském hradě. „Až k tomu skutečně dojde, tak to proběhne světovými médii. Jde o styl a symboly – toho si všímají nejen politici, ale i veřejné mínění. Běžný provoz se do novin nedostane,“ připomněl Rupnik.

Evropa není v názoru na Zemana jednotná

Objevují se však také hlasy, které varují před přehnaným očekáváním od nástupu Zemana. Například analytik pro střední Evropu Polského institutu pro mezinárodní otázky Dariusz Kalan upozorňuje, že euroskeptické myšlenky zůstanou v Česku populární i po Klausově odchodu, a to i přesto, že nově zvolený prezident se k evropské integraci staví pozitivně. Důvody k hlubokému českému euroskepticismu podle něj pramení z historie.

Václav Klaus přivítal Miloše Zemana na Hradě
Zdroj: ČTK
Autor: Roman Vondrouš

„Kořeny českého euroskepticismu spočívají v tom, že Češi sami sebe vidí jako národ vzniklý navzdory zrádným mocnostem. Hlavním ponaučením plynoucím z bouřlivých českých dějin je, že malé státy musí chránit svou suverenitu za každou cenu,“ popsal Kalan v komentáři na serveru EUobserver.com.

Kalan zdůrazňuje, že obnovení důvěry EU bude pro nového prezidenta nelehkým úkolem, který by mohly ještě více zkomplikovat parlamentní volby v roce 2014. „Jestliže příští rok socialisté zformují koalici s komunisty, bude si EU od Česka jako nepředvídatelné a nekooperativní země udržovat odstup,“ soudí Kalan.

Opatrný je i Rupnik. „Euroskepticismus se pod vlivem Václava Klause stal dominantním diskursem české veřejné debaty. Klaus ovlivnil i média - drtivá většina českých médií je euroskeptická,“ míní. Po odchodu Klause by mohly jeho myšlenky v mediálním prostoru rezonovat méně, což by mohlo vést k tomu, že v Česku převládne měkčí forma euroskepticismu, tedy odmítání eura, nikoli plošně celé EU.

Alespoň částečné zlepšení vztahů mezi Prahou a Bruselem očekávají pod vlivem Zemana bruselští politici - mezi nimi například předseda Evropského parlamentu Martin Schulz. Nově zvolenou hlavu Česka považuje za „prezidenta se silným evropským kreditem“. „Věřím, že Miloš Zeman bude prezidentem dialogu a smíření, pod jehož správou bude Česká republika hrát důležitou roli v současné debatě o budoucnosti Evropy,“ zdůraznil Schulz. Klaus v minulosti často pobuřoval europoslance svým počínáním i názory. Sám Schulz se s ním dostal do sporu.

Klausovy roztržky s europoslanci


2009: Klaus rozbučel europarlament

Za jednu z nejostřejších Klausových protievropských akcí bývá považován jeho projev v Evropském parlamentu v roce 2009. V něm český prezident označil ekonomické fungování Evropské unie za systém potlačování trhu a nepřetržitého posilování centrálního řízení ekonomiky. Evropský parlament pak přirovnal k parlamentu totalitní země, ve kterém neexistují alternativy. Zatímco někteří poslanci jeho projevu tleskali, jiní bučeli nebo dokonce opustili sál.

2005: Klaus žaloval na europoslance

Nebyl to však zdaleka jediný konflikt s eurosněmem. V dubnu 2005 například Klaus narazil u evropských poslanců se svým knižním desaterem, v němž kritizoval euroústavu a varoval, že se v budoucnu z členských zemí EU stanou „pouhé provincie“. Proti Klausovu desateru se ohradil tehdejší předseda ústavního výboru EP Joe Leinen, který Klause de facto obvinil ze lži. Leinen prohlásil, že prezident opakovaně poskytuje občanům České republiky „zavádějící informace o EU“. „Jsem přesvědčen, že se (Klaus) nechová v zájmu České republiky, ale poškozuje zájmy této země,“ prohlásil Leinen. A podobně se vyjádřil i tehdejší místopředseda EP Roca Vidal-Quadras: „Klaus svou krátkozrakou vizí zavádí občany na scestí. Je smutné, že tak bystrý mozek se vydal na cestu úpadku.“

Klaus kritiku europoslanců označil za „bezprecedentní útok“ nejen na sebe sama, ale celou Českou republiku. Na chování Vidala-Quadrase a Leinena si stěžoval dokonce u šéfa EP Josepha Borrella. „Svým jednáním tito funkcionáři EP vážně zpochybnili demokratické principy, na něž se Evropská unie ve všech svých dokumentech odvolává, a urážkami hlavy státu se dopustili i urážky suverénní členské země,“ napsal mimo jiné Klaus. Borrell ale Klausovy námitky odmítl.

Klaus rusofilem?


Zatímco Evropskou unii Klaus vytrvale kritizuje, bývá na druhou stranu považován za hlavního lobbistu za ruské zájmy v ČR. Tuto nálepku si vysloužil mimo jiné kvůli své schůzce s Vladimirem Putinem, ke které došlo během Klasovy soukromé návštěvy v Rusku v listopadu 2010. Tématem debaty, která se obešla bez tlumočníka, byla podle informací poskytnutých českým prezidentem dostavba Temelína. Mimoto Klaus také opakovaně prostřednictvím médií zdůrazňuje, že ruské řešení nabízí českým firmám největší podíl na dostavbě jaderné elektrárny.

Svůj pozitivní vztah k Rusku však dává Václav Klaus jasně najevo také veřejně. Před třemi lety v rozhovoru pro Washington Times prohlásil, že se Ruska neobává. „Nyní je politický systém a svoboda v Rusku na té nejvyšší a nejlepší úrovni v ruské historii posledních dvou tisíciletí,“ řekl Klaus. Tato slova přitom pronesl Klaus v době, kdy celý svět s obavami přihlížel tomu, jak jsou v Rusku vražděny nezávisle smýšlející osobnosti. Po vraždě novinářky Anny Politkovské v roce 2006 totiž následovaly dvě další. V lednu 2009 zemřel Stanislav Markelov, právník, který opakovaně upozorňoval na masivní porušování lidských práv v Čečensku. V červenci téhož roku pak byla unesena a později nalezena mrtvá obhájkyně lidských práv a novinářka Natalie Estěmirovová.

Klaus a Putin
Zdroj: ISIFA/EPA
Autor: Dmitry Astakhov

V kontextu Klausových názorů na EU a jeho náklonnosti k Rusku se může zdát jako pokus o vtip prezidentovo vyjádření pro týdeník Euro, ve kterém uvedl, že by se ve volbách v roce 2014 mohl ucházet o post europoslance. „Myslím, že je třeba na evropskou úroveň vnášet nějaké silné názory,“ konstatoval odcházející prezident. Zda se o vstup do europarlamentu skutečně pokusí, ukáže budoucnost.