TGM: Čtyři prezidentské volby a každá úplně jiná

Praha - „Pane presidente! Způsobem triumfálním, tak jako dosud ještě nikoho, vítal Vás na cestě Prahou český lid.“ Takovými slovy uvítal 21. prosince 1918 prvního československého prezidenta Masaryka předseda Revolučního Národního shromáždění František Tomášek. A pokračoval: „Jásot set tisícův otřásal vzduchem - až sem k nám doléhal jeho ozvuk. Štěstí zářilo z každého oka, srdce celého národa bila Vám v ústrety. Tak promluvila tam venku k Vám duše osvobozeného národa, probuzená k vědomí vlastní síly své. A teď jste přišel mezi nás sem, do staroslavné síně, jež byla svědkem tolika památných projevů, ale jež nezažila dne slavnějšího nad den dnešní.“

Masaryk byl zvolen prezidentem už 14. listopadu 1918, do Prahy se ale vrátil až 21. prosince, kdy také složil slib.

  • František Tomášek: „Slibujete jako president republiky Československé na svou čest a svědomí, že budete dbáti blaha republiky a lidu a šetřiti zákonů?“
  • T. G. Masaryk: „Slibuji!“ Prezident republiky podává ruku předsedovi Národního shromáždění.

Poslanci podle stenoprotokolu po složení prezidentského slibu povstali, zapěli hymnu, dlouze tleskali a bouřlivě volali: „Nazdar!“ Jak podotýká Ferdinand Peroutka, prezident „podle výkladu, který vláda dala ústavě, nebyl oprávněn více tam (v parlamentu – pozn. redakce) činiti“. Masaryk proto na příští den pozval poslance na Hrad, aby vyslechli jeho první prezidentské poselství.

Dagmar Hájková, historička:

„Symbolika Masarykovy inaugurace byla zřejmá. Už při svém příjezdu na nádraží se zdravil s představiteli Anglie, Francie a Itálie. Přiklonil se k Západu a jasně naznačil orientaci nového státu. Od minulosti se oddělil ve velmi symbolickém aktu, kdy odmítl jet kočárem a zvolil 'demokratický' automobil.“


  • Na začátky v prezidentské funkci Masaryk později vzpomínal: „Doma jsem se musel vpravovat do nových poměrů; byla už utvořena vláda, bylo tu revoluční Národní shromáždění, byly již některé nové zákony a instituce. Ještě bylo dobře, že jsem skoro všechny ty lidi v naší politice odedávna znal a věděl, co od koho čekat. A mnoho, snad denně jsem se musel učit novému; to není maličkost, být prvním prezidentem v novém státě, který nemá své tradice, vládnutí a reprezentace. Viděl jsem chyby, které se dělaly, a které jsem dělal já. Třeba taková maličkost: zapomněl jsem na prezidentství a slíbil kamarádům, že den po přísaze přijdu do kavárny, kde jsme v roce čtrnáct mívali své politické porady. Jdu z Hradu do města – sběh lidu. Tak jsem se učil být prezidentem – a ještě dnes se učím; pořád přicházejí nové situace, ve kterých se musím rozhodovat.“ (Hovory s T. G. Masarykem)

Masaryk byl znovu zvolen 27. května 1920. Když přišel do parlamentu skládat slib, vítaly ho výkřiky: „Sláva, sláva, sláva.“ Ale také odpor některých německých zákonodárců – R. Lodgman von Auen v narážce na Masarykova dřívější slova pronesl: „Němečtí kolonisté a přistěhovalci opouštějí sněmovnu!“ A němečtí zákonodárci (kromě sociálních demokratů) skutečně ze sálu odešli. Byla to nová zkušenost, protože první Masarykovy volby se ještě zástupci národnostních menšin neúčastnili.

Znovu byl Masaryk zvolen o sedm let později (27. května 1927), na prvního československého prezidenta se totiž nevztahovalo ustanovení, že se může stát hlavou státu jen dvakrát po sobě. Po oznámení výsledku volby opustili sál zákonodárci z KSČ a z některých německých stran. A nálada ve společnosti? Historik Antonín Klimek upozorňuje, že zatímco hradní tisk referoval o nadšení a ovacích, protihradní novináři zase psali o tom, že tisícům lidí z venkova zaplatili socialisté jízdenky. 

Naposledy byl Masaryk zvolen prezidentem 24. května 1934. Čtyřiaosmdesátiletého politika ovšem provázely značné zdravotní problémy. I proto se těžko vyrovnával s novinkou prezidentského slibu – dosud si hlava státu vystačila se slovem „slibuji“, nyní se od ní čekalo přednesení celého slibu. A to se ukázalo jako velká obtíž. Nemocného Masaryka, kterého mimo jiné trápily problémy se zrakem, zradila paměť a text slibu si nechal napovídat - ukázka. Podle historika Antonína Klimka jej pak „premiér a kancléř při přehlídce čestné roty na třetím hradním nádvoří vlastně vedli“.

Bylo evidentní, že do čtvrtého funkčního období vstupuje člověk, kterému vysoký věk a zdravotní stav budou čím dál víc komplikovat vykonávání prezidentské funkce. Problémy s přednesením slibu podle historika Jiřího Kovtuna signalizovaly, že „do nového funkčního období vchází oslabený prezident, odlišný od známého obrazu vzpřímeného a rozhodného člověka, obdařeného i ve vysokém stáří obdivuhodnou vitalitou“. 

Video Rozhovor s Dagmar Hájkovou
video

Rozhovor s Dagmar Hájkovou