Jak se pátrá v Schengenu? Nově prý lépe a hlavně rychleji

Praha – Databáze otisků prstů všech hledaných ihned k dispozici, rychlé srovnání podle DNA nebo přehled hledaných aut obohacený o fotografie – nová past na uprchlé či pohřešované osoby má řadu zdokonalení. Nová generace tzv. Schengenského informačního systému slibuje policistům rychlejší spolupráci při pátrání po celé Evropě. Záznamy jsou pro ostatní státy dostupné do dvou minut od jejich vložení.

Policisté si u starého systému často stěžovali na neúplné údaje v databázích, zejména chybějící biometrické údaje, tedy právě otisky prstů nebo DNA pachatelů i obětí. Nejen, že všechny tyto informace budou nyní prakticky ihned k dostání, ale v každém státě také automaticky přeložené do příslušného jazyka.

Dosud totiž v přeshraniční spolupráci dominovala byrokracie nad pohotovým vyřízením. Složité zasílání papírového zatykače totiž znamenalo zdržení i o několik dnů. V případě pátrání po pohřešovaných osobách nebo zločinců na útěku to není zanedbatelná doba. „V novém systému je víc dalších informací a propojují se spolu údaje o pachateli i oběti,“ naznačuje Michal Weiss z Národní centrály Sirenne.

Centrem české „pobočky“ informačního systému je budova policejního prezidia na Praze 7. Právě tam se během několika desítek sekund od zadání objeví zatykače a oznámení z celé Evropy – ať už se jedná o hledané osoby, zbraně, peníze nebo auta. Stejným způsobem tam zadávají údaje i čeští policisté.

Právě hledaných automobilů se týká jedna ze změn nové databáze. Každý policista v zemích Schengenu totiž kromě technických údajů nyní uvidí i fotky zmizelého vozu. Podle vyšetřovatelů už samotný vstup do společného bezcelního prostoru pátrání po odcizených autech výrazně zlepšil. „Díky schengenskému systému bylo v cizině vypátráno 1 000 českých aut,“ zmínila mluvčí prezidia Štěpánka Zatloukalová.  

Jen v databázi české policie je bezmála 18 tisíc lidí. Na tisícovku z nich je vydán evropský zatykač a skoro 800 je pohřešovaných. Největší část databáze ale tvoří nežádoucí cizinci, kterých Česko uvádí přes 13 tisíc. Denně policie vyhlašuje pátrání po pohřešovaných lidech - nejčastěji nezletilých. Už několik let se jejich počet snižuje, přesto jich za loňský rok bylo víc než pět a půl tisíce. V mnoha případech jde o děti z dětských domovů nebo ústavů, které utíkají pravidelně. Většinu z nich se ale podaří vypátrat.

Od roku 2010 policii při pátrání po mladistvých pomáhá i program Dítě v ohrožení, jakýsi schengenský informační systém „v malém“. Místo zahraniční policie se ale se žádostí o pomoc obrací přímo na české občany. Nejrizikovější případy okamžitě oznámí veřejnosti a médiím. „Úspěšnost je téměř stoprocentní, protože díky médiím, díky veřejnosti a díky práci policie se ty děti daří najít v rámci několika hodin,“ říká Klára Rožánková z odboru pátrání.

V rámci nového systému se všechny fotografie zahrnou do jedné databáze – doteď si je policisté posílali zvlášť. Systém navíc přidá také informaci o dospělém, se kterým by dítě mohlo být. „Systém policistu při lustrování konkrétní dospělé osoby rovnou upozorní na to, že s ní mohou být i pohřešované děti, a je větší pravděpodobnost, že tak budou vypátrány,“ dodává Weiss. V loňském roce policie do režimu Dítě v ohrožení zařadila celkem 25 dětí. Všechny se podařilo najít v pořádku.

Původní databáze, ke které se ČR připojila v roce 2007 svým vstupem do Schengenu, výrazně zlepšila možnosti policejní spolupráce se zahraničím. „Zatímco ještě v roce 2006 bylo pro ČR v cizině vypátráno jen 35 uprchlých zločinců, nyní je to ročně téměř 200,“ sdělila mluvčí ministerstva vnitra Denisa Čermáková. SIS detektivům pomohl například i při pátrání po kontroverzních českých podnikatelích Tomáši Pitrovi a Romanu Vaškůjovi.

Spolupráce ale prý funguje i opačně, v Česku bylo loni dopadeno téměř 300 mezinárodně hledaných lidí. „Díky SIS se podařilo mimo jiné vypátrat více než tisíc v naší republice odcizených vozidel, která se tak mohla vrátit ke svým majitelům,“ dodala mluvčí.