Okamura jako Brouk Pytlík české politiky?

Praha - Senátor Tomio Okamura - jeho práce zatím moc vidět není, o to víc jsou ale slyšet jeho názory. Například ten poslední o matkách, které si z dětí dělají výdělečný byznys. Senátor těmito podobnými výroky brnká na struny české nesnášenlivosti. On sám se ale brání, média podle něj účelově překroutila jeho výrok, ten je podle něj o nepřizpůsobivých menšinách: „V žádném případě jsem nehovořil o slušných matkách, které dostávají rodičovský příspěvek a další dávky.“ K tématu se vrací poslední vydání pořadu 168 hodin.

  • Z blogu Tomia Okamury: „Matky, které by jinak děti neměly, rodí stále dokola a berou děti jako výdělečný byznys. Nejvíce ovšem rodí matky s nízkým intelektem, bez pracovních návyků a přivádí na svět a vychovávají další generaci parazitů.“

Čeští novináři mu dali přezíravou přezdívku. „On má velmi silné výroky, kromě toho si vysloužil přezdívku Brouk Pytlík, protože všemu rozumí, všechno ví, do všeho se plete…,“ přiblížil osobnost Okamury Martin Komárek, komentátor, MF Dnes.

Tomio OkamuraTomio Okamura, senátor, podnikatel pro pořad 168 hodin: „Říkám to, co si myslím, na rovinu a myslím, že všichni bychom měli říkat, co si myslíme.“


A názor o matkách a dětech jako cestě k penězům v paletě Okamurových výroků není ojedinělý. Senátor nesouhlasí s automatickým začleněním romských dětí do běžných škol a státní občanství by dával jen cizincům, kteří se o něj extrémně zaslouží.

Ostrou kritiku vyvolávají ale hlavně Okamurovy úvahy na etnická témata – například jestli je inteligence různých ras stejná, případně jeho myšlenky o možnosti vystěhování Romů: „Bylo by dobré, abychom po vzoru založení židovského státu Izrael třeba předjednali v nějaké cílové zemi, zemi jejich původu, zdali by se tam nemohli dobrovolně vystěhovat a třeba jim dát něco do začátku, když se jim u nás teda nelíbí,“ vysvětluje Okamura směr, kudy se ubírá jeho mysl.

Reakce na sebe pak nenechají dlouho čekat. „Je to xenofobie… Ono víme ze třicátých let, že nejprve se to kecá a kreslí karikatury s dlouhými nosy a pak to končí v Osvětimi,“ reagoval pro pořad 168 hodin Martin Komárek. Okamura se ale brání, prý není žádný rasista: „Já těžko můžu být rasistou nebo xenofobem, když mě celý život a hlavně v dětství lidé pořád nadávali do Číňanů, do Vietnamců,“ tvrdí senátor.

  • Linda Sokačová, socioložka: „Výroky Tomia Okamury jdou hodnotit jako xenofobní až rasistické… Myslím, že to je problematické, že to posiluje ty antiromské nálady, které jsou v posledních dvou třech letech v české společnosti poměrně silné.“
  • Kateřina Šafaříková, analytička, Nová média ČT: „V celoevropském kontextu lidé jeho typu, populisté, nejsou žádnou výjimkou. Velmi rychle pochopil, že v tomhle komplikovaném světě je nejjednodušší získat popularitu, když ho pěkně rozdělíte na ten černý nebo bílý.“

Kubera: Jeho představy jsou mimo politickou realitu

S touhle kartou se Okamura probojoval už do Senátu. S rétorikou o zkorumpovaných politicích a silou vlastního příběhu přesvědčil Zlínsko. Senátorský slib složil před pěti měsíci. Stal se členem Klubu pro obnovu demokracie a členem senátního ústavně-právního výboru. Ale pro své myšlenky podporu zatím nezískal. „Jeho politické představy jsou trochu mimo realitu. On pořád ještě nepochopil, že je uvnitř, že je tím nenáviděným politikem, dívá se na to zvenku a mluví o těch politicích, jako by nechtěl vzít na vědomí, že se dostal do toho vlaku,“ popsal pro pořad 168 hodin Okamurovo působení na politické scéně senátor Jaroslav Kubera (ODS). 

Okamura nicméně nedostatkem politického sebevědomí netrpí a spřádá plány, kam všude bude v budoucnu kandidovat. „Pakliže bude situace v naší zemi taková, jaká je v současné době, tak určitě budu mít co největší vliv na změny. To znamená: Budu kandidovat na prezidenta,“ řekl Okamura ve své reakci na verdikt Ústavního soudu. Tomio Okamura se letos o prezidentské křeslo ucházel a jeho podpora nebyla zanedbatelná. Okamurův boj o Pražský hrad zastavil až Nejvyšší správní soud a posléze i soud Ústavní, když konstatovaly, že senátor nesplnil zákonnou podmínku pro přijetí prezidentské kandidatury - ministerstvo vnitra konstatovalo, že po kontrole podpisových archů Okamura neměl potřebných 50 tisíc podpisů nutných pro registraci.