Děti z dětských domovů a VŠ? Hodně překážek, některé to ale zvládnou

Praha - Dítě, které vyrůstalo v rodině, má čtyřicetkrát větší šanci dosáhnout vysokoškolského vzdělání, než jeho vrstevník z dětského domova. Přesto se to každý rok několika dětem podaří, ačkoliv se musí potýkat s řadou problémů - nedostatkem financí, nízkým sebevědomím i konvencemi. Svým kamarádům tak ukazují, že když člověk chce, dokáže vše.

Většina dětí z dětských domovů míří na učiliště. Ve volbě vzdělání se totiž odráží i to, kde je domov umístěn. Logisticky i finančně je nejjednodušší děti umístit do prvního učiliště, které je nejblíže, domnívá se ředitelka sdružení Dejme dětem šanci Michaela Chovancová. Vliv má i sebevědomí nebo jen snaha nevyčnívat. Děti z dětských domovů, které se rozhodly pro studium, jsou totiž paradoxně černými ovcemi.

Lucie:

„Myslela jsem si, že to nezvládnu, že to bude těžké, ale je fakt, že když člověk chce, tak zvládne všechno.“

Radek:

„Je to prostě přístup toho člověka, jestli on si řekne: 'Jo jsem dítě z děcáku - budu brečet, nepůjdu nikam, půjdu na ulici, budu žebrat peníze, nebudu nic dělat a budu líný.' Nebo otočíte a řeknete si: 'Tak, teď si ten život udělám líp.'“


„Je těžké vybočit,“ potvrzuje Chovancová. Podle ní je důležité, aby lidé v dětských domovech děti dostatečně motivovali. Například 22letý Radek Laci, který končí bakalářské studium zaměřené na marketing, se chtěl vyučit. Ke studiu na střední škole ho musel v podstatě dotlačit ředitel domova. „Hodně mě k tomu vedly tety z domova, protože viděly, že jsem takové snaživé dítě, takže chtěly, abych šla na střední školu, já teda zpočátku nechtěla, protože ostatní děti většinou chodí na učňáky,“ potvrzuje zaběhnuté konvence 19letá Lucie Lučanská, kterou čeká maturita. Po zkoušce dospělosti chce začít pracovat a zároveň dálkově studovat vyšší odbornou školu. Nevzdává se ani myšlenky na univerzitní vzdělání.

Pokud děti studují, může jim dětský domov až do 26 let přispívat. Mohou bydlet přímo v domově, nebo ve startovacím bytě. Peníze na kolej si už ale musí většinou shánět samy. Na jídlo dostávají zhruba 2,5 tisíce korun měsíčně – každou účtenku musí doložit – kapesné je pak 75 korun na týden. Bez přivýdělku se tak neobejdou.

Průzkum organizace Spolu dětem z roku 2010 ukázal, že v běžné populaci dosáhne vysokoškolského a vyššího odborného vzdělání každý čtvrtý člověk ve věku 20 až 29 let, mezi dětmi vyrůstajícími v dětském domově je to jen každé 171. dítě. 


Šestadvacetiletý Miloš Nguyen, jinak magistr mezinárodních vztahů, se chtěl úplně osamostatnit. Studium mu pomohlo zvládnout stipendium, na učebnice či počítač zase přispěly různé neziskové organizace. Vše ostatní si ale musel platit sám. Dělal třeba dvanáctihodinové směny v supermarketech. „Bylo to občas krušné, kdy mi opravdu nezbývalo na jídlo, když jsem musel zaplatit internet, nájmy, MHD,“ přiznává Miloš. Dnes připravuje projekty pro europoslance, každý den se hodinu učí angličtinu a chce na zkušenou do Bruselu.