I v ČR mohou lidé dostávat novou tvář - chybí však peníze a spolupráce

Praha – Český průkopník v transplantaci obličejových tkání Bohdan Pomahač představil další pacientku, které jeho tým pomohl získat novou tvář. Na klinice v Bostonu sklízí dlouhodobě uznání, přesto je přesvědčen, že podobné operace by mohli úspěšně provádět i čeští chirurgové – při větší praxi a schopnosti široké spolupráce. Tuzemští lékaři se ale zatím na srovnatelné zákroky nechystají. Na náročné, mnohahodinové operace totiž nejsou peníze. Transplantacím obličeje v českých podmínkách navíc kromě finančních zábran brání i ty legislativní.

Výměna obličeje, jedné z nejsložitějších částí lidského těla, závisí na mnohahodinové koncentraci hned několika lékařských týmů – chirurgů, neurologů a anesteziologů. Právě nejnovější Pomahačova pacientka – 50letá matka dvou dětí Carmen Tarletonová, patřila k nejtěžším případům. Žena s popáleninami na 80 procentech kůže prošla v posledních letech padesáti operacemi. Během té poslední získalo staronové tělo i úplně novou tvář. Lékaři ji pod vedením českého chirurga museli vyměnit nos, rty, tepny, obličejové svaly, nervy i krční tkáň. To vše měla žena zničené po manželské hádce a kontaktu obličeje s technickým louhem. Operace trvala 20 hodin.

Složitost podobných operací dokládá fakt, že souhru si jednotlivé týmy musí předem nacvičit na přesném modelu lebky daného pacienta. A právě součinnost při potřebě složitých zákroků prý českým plastickým chirurgům dle odborníků chybí. „V Americe bude čtyři nebo pět týmů spolupracovat dohromady, a to se u nás ještě nestalo. Smysl pro spolupráci mezi obory není tak vyvinut. Každý si hraje na svém písečku v naší republice,“ zmínil přednosta Kliniky plastické a estetické chirurgie Jiří Veselý.

Nároky složitých operací typu transplantace obličeje navíc narážejí i na finanční limity. Ve Spojených státech poskytuje potřebné granty ministerstvo obrany. Právě mezi vojáky, nasazenými v misích po celém světě, je lidí se znetvořeným obličejem nejvíce. Transplantace obličeje se v USA zatím týká pouze lidí, kteří prodělali nehodu. V případě dětí totiž není jisté, zda by darovaný obličej rostl stejně rychle jako lebka. U pacientů, které znetvořila rakovina, se zase chirurgové bojí léků na potlačení imunity. 

Poznatky z transplantace jednoho pacienta lze ale podle Pomahače použít i na 20 různých projektů; kromě samotné transplantace lékaři zkoumají i možnosti hojení nervů, imunologie nebo zapojení mozku do transplantovaných částí.