OBRAZEM: Vzpomínky na holocaust na vlastní kůži

Praha - Z železniční stanice Praha-Bubny bylo mezi lety 1941 až 1945 deportováno téměř padesát tisíc Židů na smrt. Památník ŠOA představuje od 12. června v nádražní hale výstavu s názvem Kadiš, která má za cíl nejen připomenout události kolem transportů smrti, ale především otevřít dialog o zřízení trvalého muzea holocaustu v areálu bubenského nádraží. Součástí programu budou i setkání a diskuze s pamětníky. Jedním z nich je akademická malířka paní Helga Weissová-Hošková, která na své osobní zážitky z transportů, židovských ghett a koncentračních táborů vzpomíná v následující fotoreportáži.

Paní Helze Weissové-Hoškové bylo na podzim roku 1941 dvanáct let. Tři dny po pořízení sváteční fotografie v jednom z pražských ateliérů (vlevo) dostala její rodina povolávací rozkaz. Jak dnes (vpravo) paní Helga vzpomíná na transporty z pražských Bubnů a vše, co po nich následovalo?
Paní Helze Weissové-Hoškové bylo na podzim roku 1941 dvanáct let. Tři dny po pořízení sváteční fotografie v jednom z pražských ateliérů (vlevo) dostala její rodina povolávací rozkaz. Jak dnes (vpravo) paní Helga vzpomíná na transporty z pražských Bubnů a vše, co po nich následovalo?
Více fotek
  • Paní Helze Weissové-Hoškové bylo na podzim roku 1941 dvanáct let. Tři dny po pořízení sváteční fotografie v jednom z pražských ateliérů (vlevo) dostala její rodina povolávací rozkaz. Jak dnes (vpravo) paní Helga vzpomíná na transporty z pražských Bubnů a vše, co po nich následovalo? autor: Jan Langer, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4776/477565.jpg
  • Žlutá Davidova hvězda, kterou musela od počátku německé okupace nosit na hrudi jako symbol zostuzení, byla pouhou předzvěstí pozdějších událostí. autor: Jan Langer, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4776/477567.jpg
  • Počátkem prosince byla nucena s rodiči opustit jejich libeňský byt a s několika osobními věcmi se v časných ranních hodinách dostavit zde - do tehdejšího Radiopaláce (na místo dnešního Parkhotelu) ve Veletržní ulici. autor: Jan Langer, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4776/477568.jpg
  • Zhruba v těchto místech dostala rodina Weissových přidělen bílý čtverec na podlaze o straně 2m, tedy asi dvakrát tolik než je kostka, na níž teď paní Hošková odpočívá. Čekali tři dny. autor: Jan Langer, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4776/477569.jpg
  • V Radiopaláci se také z více než čtyřiceti tisíců Židů staly bezejmenné tváře. Každá z nich se svým pořadovým číslem čekala v tichosti na pokyn k transportu. autor: Jan Langer, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4776/477570.jpg
  • Ten přišel v případě Weissových 7. prosince v pět hodin ráno. V padesátičlenných skupinách odchází tisíc účastníků transportu L na bubenské nádraží. Weissovi mají číslo 518 a 519, malá Helga 520. V dětském kufru si vezla svůj deník, pastelky a blok na kreslení. autor: Jan Langer, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4776/477571.jpg
  • Na nádražní halu, kolem které prošly desítky tisíc Židů při své cestě do koncentračních táborů, si vůbec nevzpomíná. „Šli jsme rovnou na nástupiště, kde nás naložili do vlaku.“ autor: Jan Langer, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4776/477572.jpg
"Kolem budovy jsme prošli tudy, bylo mrazivé ráno. Tady končila naše poslední procházka Prahou s hvězdami a čísly na kabátech," vzpomíná po letech.
„Kolem budovy jsme prošli tudy, bylo mrazivé ráno. Tady končila naše poslední procházka Prahou s hvězdami a čísly na kabátech,“ vzpomíná po letech.
Více fotek
  • „Kolem budovy jsme prošli tudy, bylo mrazivé ráno. Tady končila naše poslední procházka Prahou s hvězdami a čísly na kabátech,“ vzpomíná po letech. autor: Jan Langer, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4776/477573.jpg
  • „Byl to shon, přicházely další a další skupiny, všechny v rychlosti nakládali do vlaku. Pamatuji si jen směsici zvuků, kašlání, chraptění, dětský pláč, posouvání vlaků, bublání esesáckých motorek…“ autor: Jan Langer, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4776/477574.jpg
  • „.. a hlášení čísel z tlampačů. Každé číslo mělo ve vlaku své místo. My jsme jeli jako jedni z prvních - starými osobními vagony. Pro pozdější transporty už používali jen dobytčáky…“ autor: Jan Langer, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4776/477575.jpg
  • Z tohoto místa bylo během hodiny naloženo všech tisíc Židů transportu L. Pro další tisícovku, a další vlak, sloužilo písmeno M. Transportní abeceda byla v Česku od října roku 1941 otočena téměř čtyřikrát. autor: Jan Langer, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4776/477576.jpg
  • Po dvou hodinách čekání ve vlaku za neustálého popojíždění sem a tam vlak nabírá rychlost a směr Terezín. „Bylo nám řečeno, že jedeme do nového kraje, abychom mohli začít nový život. A tak i když jsme byli na plané sliby už zvyklí, nezbývalo než hledět vpřed, přestože jsme tušili, že nás nic hezkého nečeká.“ autor: Jan Langer, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4776/477577.jpg
  • Po příjezdu do ghetta byla rodina rozdělena. Otce viděla naposled 1. října 1944 při nástupu do mužského, údajně pracovního transportu. Nesnažil se mu vyhnout: „Vždyť by místo mne musel jet někdo jiný,“ řekl tehdy. Helga vzpomíná na jeho poslední křečovitý úsměv a na slova: „Maluj, co vidíš.“ autor: Jan Langer, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4776/477578.jpg
  • O tři dny později byly na východ deportovány také Helga s matkou. V Osvětimi stanuly na rampě před dr. Mengelem. Prošly selekcí a po několika dnech v osvětimském pekle pokračovaly do Freiburgu pracovat v letecké továrně. Slova otce si navždy vzala k srdci. autor: Jan Langer, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4776/477580.jpg
Její dětské kresby z Terezína, Freiburgu i Mauthausenu jsou jedním z mála obrazových svědectví o životě ve válečných židovských ghettech a koncentračních táborech. Na snímku: Po koupeli v Osvětimi.
Její dětské kresby z Terezína, Freiburgu i Mauthausenu jsou jedním z mála obrazových svědectví o životě ve válečných židovských ghettech a koncentračních táborech. Na snímku: Po koupeli v Osvětimi.
Více fotek
  • Její dětské kresby z Terezína, Freiburgu i Mauthausenu jsou jedním z mála obrazových svědectví o životě ve válečných židovských ghettech a koncentračních táborech. Na snímku: Po koupeli v Osvětimi. autor: Jan Langer, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4776/477581.jpg
  • Výkresy a deník malé Helgy se dochovaly díky strýci, který vše v jejím dětském kufru zazdil ještě před transportem do Osvětimi ve stěnách terezínského ghetta. Až po válce se k ní kufr i s původním transportním číslem dostal zpět. autor: Jan Langer, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4776/477582.jpg
  • Své vzpomínky a pocity doplnila hned po návratu do libeňského bytu, kde se mezitím na pár let zabydlel německý letecký oficír. Z původního vybavení zůstaly dodnes jen úchyty pro dětskou houpačku v dveřní zárubni. autor: Jan Langer, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4776/477583.jpg
  • Deník Helgy vyšel nakonec v 17 světových jazycích. autor: Jan Langer, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4776/477584.jpg
  • Na nádraží, kde započal její strastiplný příběh, se od roku 1941 nepodívala. Až teď. Zcela jiné vlaky vozí dnes bezstarostné cestující buštěhradskou spojkou na Kladno. autor: Jan Langer, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4776/477585.jpg
  • V nacistických lágrech a na kolejích při transportech prožila Helga Weissová-Hošková nejděsivější období svého života. Je proto jednou z bojovnic o zřízení stálé expozice holocaustu právě zde - na nádraží v Praze-Bubnech. autor: Jan Langer, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4776/477586.jpg
  • Více o osudu jejím a tisíců dalších Židů z transportů smrti se můžete dozvědět na právě probíhající výstavě v hale bubenského nádraží, která má za cíl totéž - budoucí muzeum holocaustu. Čtěte na www.pspbubny.cz. autor: Jan Langer, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4776/477587.jpg

Helga Hošková-Weissová je česká akademická malířka, která se ve své tvorbě výrazně věnuje tématu holocaustu. Mimo jiné je autorkou kreseb z terezínského ghetta. Kromě České republiky vystavovala na četných výstavách v Rakousku, Švýcarsku, Německu, Itálii a ve Spojených státech. Za svou celoživotní tvorbu byla v roce 1993 vyznamenána udělením čestného doktorátu na Massachusetts College of Art v Bostonu. V roce 2009 obdržela Medaili Josefa Hlávky a 28. října 2009 ji prezident Klaus udělil Medaili Za zásluhy.