Češi, „páni inženýři“

Praha/Vídeň - Promovaní inženýři, kdo je tu inženýr, ať s námi zpívá. Kdybychom vzali tuhle větu z refrénu slavného hitu skupiny Plavci za bernou minci, mělo by se rozezpívat téměř celé Česko. Inženýry se to tu v řeči, médiích nebo v práci jen hemží. A také doktory, docenty či alespoň magistry. Oslovování akademickými tituly se přísně dodržuje, a to až do občasné komičnosti situace. Jednu nabídl i aktuální pád Nečasovy vlády.

Kdo je inženýr, je inženýrem, ať se děje, co se děje. Evidentně to vtiskla česká výchova do mysli mimo jiné odcházejícího ministra průmyslu a obchodu Martina Kuby. Když se stal úřadujícím šéfem ODS a potenciálním následovníkem Petra Nečase v křesle premiéra, šel se hájit do pořadu ČT Události, komentáře a na přetřes přišlo i spojení jihočeského politika Kuby s „kmotrem z Hluboké“ Pavlem Dlouhým.

Martin Kuba se bránil, že by on sám byl výsledkem zákulisních her a mocenských tahů Pavla Dlouhého, kontroverzní spojenectví odmítal, chtěl důkazy o svém učednictví u hlubockého pána a tak dále, zkrátka nabídl divákovi situaci, kterou dobře zná, vždy když přijdou na přetřes „kmotři“. Co však vytrhlo divákovy uši z letargie, je vyřčení slov „inženýr Dlouhý“. Právě tak Martin Kuba kontroverzního muže jihočeské politiky v pořadu nazýval (viz video).

Podobně zaujal oko čtenáře text obvinění v kauze Nagyová (viz fotografie v úvodu článku). Vedle samotné zajímavosti obsahu si nelze nevšimnout, jak důsledně autoři obvinění z týmu olomouckého státního zástupce Iva Ištvana dodržují akademické tituly inkriminovaných osob. Zas a znovu se tak píše o Mgr., tedy magistře Nagyové, Bc. Tluchořovi a Šnajdrovi, Ing. Fuksovi, případně magistru Romanu Bočkovi, který má nadto také mezinárodní titul „MBA“ - Master of Business Administration, v překladu odborník na obchodní správu. V kontextu Bočkova obvinění ze správy obchodu mezi rebely ODS a Petrem Nečasem zastupovaným Janou Nagyovou dodává důsledné titulování v textu státních zástupců kauze důvtipný rozměr.  

V Rakousku jako doma

Proč jsou vlastně Češi tak posedlí oslovováním tituly? Protože podobně jako našinec jsou na tom jen Rakušané, jde zjevně o dědictví rakousko-uherské monarchie. Tituly jako „vrchní rada“ nebo „čekatel“ totiž znamenaly jistou prestiž, zároveň s sebou a priori nenesly zvýšení platu, takže se pro monarchii staly levným a efektivním nástrojem, jak odměnit své věrné.  

Formální oslovování titulem a ne jménem je i dnes v Rakousku běžné ve všech společenských vrstvách, podobně jako v Česku. Když je tedy někdo držitelem akademického či profesního titulu, je správné oslovení například „Herr Professor Schmidt“. V průběhu konverzace se pak příjmení vypouští a zůstává oslovení „Herr Professor“ - pane profesore. Pokud je navíc dotyčný držitelem více titulů, tak by se měly používat všechny – alespoň v úvodu konverzace a v psané formě (Herr Professor Doktor Schmidt). 

Toto pravidlo platí i v případě magistrů nebo inženýrů. Titul inženýr je navíc v Rakousku velmi rozšířený, jelikož jsou za inženýry považováni absolventi středních technických škol s maturitou. Absolventi vysokých technických škol, aby se odlišili, proto používají titul Dipl. Ing. (Herr Diplom-Ingenieur Schmidt). V prostředí rakouského byznysu jsou velmi rozšířené zejména tituly Herr Doktor a Herr Diplom Ingenieur. Rakouskou specialitou je pak také oslovování podle zaměstnanecké pozice: např. Frau Finanzdirektorin (paní finanční ředitelko). Tituly se pochopitelně používají i v případě rakouských politiků – třeba bývalý kancléř Wolfgang Schüssel dokončil v roce 1968 studium práv, proto je běžně oslovován Herr Doktor (Schüssel). 

Rovněž v Německu je používání titulů poměrně rozšířené, ovšem ne tolik jako v Rakousku. V posledních letech se upouští zejména od užívání inženýrských titulů – ovšem jen v mluvené řeči a u mladších ročníků. Jinak velí dobré mravy k oslovení stále akademické tituly používat. Navíc je v Německu zvykem vykání, a to i mezi kolegy na pracovišti.


Pozor na anglosaské země

Úplně jiná je situace ve Francii, Velké Británii nebo USA, kde se tituly používají výjimečně – běžné je oslovení pan, paní. V anglicky mluvících zemích oslovují studenti i své lektory zpravidla křestními jmény.

„Vzpomínám na české kolegy, kteří i v zahraničí požadovali formální oslovení. Vznikaly tak komické situace, kdy na jedné straně oslovovali američtí studenti své profesory, dokonce i nositele Nobelovy ceny “Hello, Jack„ a na straně druhé naši vědečtí zástupci důsledně vyžadovali oslovení pane docente či pane profesore,“ vzpomínal v Deníku odpůrce nadužívání titulů a dlouholetý vysokoškolský pedagog Miroslav Strnad z Univerzity Palackého. 

Náš titul inženýr je v anglosaských zemích spíš technik či mechanik. Titul doktor pak mají pouze lékaři nebo osoby, jejichž hodnost odpovídá našemu doktoru věd. V politice nebo soudnictví se používá také oslovení vyplývající z funkcí (Mr. President). Velká Británie pak má ještě jednu specialitu – a sice šlechtické tituly. Pokud se někdo jmenuje Sir Thomas Brown, oslovuje se výhradně titulem a křestním jménem, tedy Sir Thomas, nikoli Sir Brown.