Právník Kysela: Politici nerespektují role, které zastávají

Praha - Současná situace, kdy prezident naznačil, že nejspíš nebude respektovat hlas parlamentní většiny, je problém ústavní kultury, s nímž česká politika bojuje již od dob bývalého prezidenta Václava Klause. Podle ústavního právníka Jana Kysely to souvisí s tím, že do určitých funkcí – a nejde jen o prezidenta republiky - zjevně přicházejí lidé, kteří si nejsou vědomi toho, že funkce jsou spojeny s určitými očekáváními a s určitými limity. Tyto osobnosti se pak nechovají podle zavedených pravidel: „U nás převažuje 'adhocismus'; to znamená, že hledám řešení, které se v konkrétní situaci hodí zrovna mně,“ řekl v rozhovoru pro ČT24 Kysela.

Taková praxe je ale hrozně ošemetná, protože oslabuje důvěru v obecná pravidla a obecná řešení, poznamenal Kysela s tím, že „ústavní právo nejsou nutně jen a pouze texty, ale je to určitý významový obal a u nás se s tím bohužel velmi málo pracuje.“

Ústava předpokládá, že prezident jmenuje vládu, která získá důvěru

Strany zastoupené v Poslanecké sněmovně sice deklarují, že jsou schopny dát dohromady většinu, ale poslední slovo má stejně prezident republiky. Ten podle ústavy pověří osobnost, která sestaví vládu, a přijde s ní žádat o většinu v Poslanecké sněmovně. Prezident tak podle toho, co zatím naznačuje, nejspíš nebude respektovat názor parlamentní většiny, která chce pokračovat v pravicové vládě sice bez Petra Nečase, ale pod taktovkou dosavadní předsedkyně sněmovny Miroslavy Němcové.

A jak tuto situaci řeší ústava? Ústava to řeší, jen to tam není napsáno natvrdo a s několika vykřičníky, podotýká Kysela. Vláda k tomu, aby mohla vládnout, potřebuje důvěru Poslanecké sněmovny a k tomu jsou potřeba určité kroky pro její sestavení: „Pak se předpokládá, že racionální parlamentní prezident republiky sestaví takovou vládu, která má schopnost získat důvěru,“ řekl v rozhovoru pro ČT24 ústavní právník Jan Kysela.

Ústavní právník Jan Kysela pro ČT24

„Pokud jsou tu strany, které deklarují, že jsou schopny pro svůj koncept sehnat důvěru, tak potom ten racionálně uvažující prezident republiky by měl takovou variantu akceptovat a nepřistupovat k nějaké variantě svoji vlastní, se kterou v zásadě nikdo nesouhlasí.“

„Pakliže bude vycházet z toho, že nemáte napsáno: Nutně musíte jmenovat vládu do čtyř hodin, tudíž ji budete sestavovat rok, tak to ústava z textového hlediska umožňuje, ale úplně zbouráte systém, že vládne vláda opírající se o důvěru Poslanecké sněmovny. Když se to přežene, může nastat reakce ústavodárce.“


Jednání K9 o postu předsedy sněmovny
Zdroj: ČTK
Autor: Stanislav Zbyněk

Kysela: Vláda může vládnout bez důvěry, ale jde to proti duchu ústavy

Skutečnost, že vláda sice může vládnout bez důvěry Poslanecké sněmovny neomezenou dobu, jde podle Kysely proti duchu ústavy. A mohou tak následovat sankce zákonodárců, podobně jako se stalo ve Švédsku, kde v 60. letech zavládla nespokojenost s tím, jak král vstupuje zejména do politických procesů. Následovala reakce poslanců, kteří významným způsobem přepsali švédskou ústavu, a švédský král tak ztratil jakýkoliv vliv na politiku a stal se ryze symbolickou figurou.

Otázkou tedy nyní je, zda kromě způsobu volby českého prezidenta se nezamyslet i nad tím, zda do ústavního systému nějak nesáhnout. Ústavní právník Kysela to ale nepovažuje za šťastné: „Připadá mi mnohem lepší, když k excesům nedochází, ale zjevně nežijeme v pohádce, ale v reálném světě a ta debata je před námi,“ doplnil v rozhovoru pro ČT24.

Miloš Zeman totiž přesně naplňuje to, na co kritici přímé volby upozorňovali již před volbami. Dovolává se především toho, že jako přímo zvolená hlava státu má silnější mandát než prezident zvolený parlamentem. Pak nastává problém s kompetencemi, protože na jednu stranu lze očesat prezidentské pravomoci, pokud prezident z nějakého důvodu vybočí ze své role, nicméně pak je tu otázka, k čemu pak prezidenta stát potřebuje. „Mně přijde z hlediska koncepčního, když se s pravidly příliš nehýbá a když se jim ti aktéři přizpůsobují a klánějí se jim,“ tvrdí Kysela.

Jisté paralely lze hledat i v zahraničí. Například rakouský prezident je podle Kysely papírově velmi silný, ale papírové síly nevyužívá a nikdo ji od něj neočekává. Do této funkce totiž přicházejí takové osobnosti, které nejsou v pokušení té papírové síly využívat.