Ústavní právníci: Vláda v demisi nemá žádná omezení

Praha – Vládu Jiřího Rusnoka zatím deklarují podpořit sociální demokraté, Věci veřejné a komunisté. V tom případě by Rusnokova vláda dostala 91 hlasů. Ale v případě, že bývalá koalice zůstane jednotná a všichni zvednou ruce proti, Rusnokův kabinet důvěru nezíská. Rusnokova vláda musí podat demisi a vládne pak v demisi až do té doby, dokud není jmenována vláda jiná. Podle ústavních právníků Rusnokova vláda i bez důvěry může vládnout a není omezena žádným pravidlem, které by jí zabraňovalo cokoliv dělat.

Pak přichází na scénu opět prezident Miloš Zeman, který musí jmenovat nového premiéra. Buď vezme v úvahu, že bývalá vládní koalice prohlašuje, že má ve sněmovně většinu, a jmenuje premiérkou Miroslavu Němcovou, nebo se opět bude snažit prosadit osobnost dle svého výběru, případně dá šanci sociální demokracii, která vyhrála poslední parlamentní volby.

Ústava ani ústavní pořádek pro tento krok nestanoví žádné lhůty, dokonce ani přesná pravidla. Teoreticky tak může Miloš Zeman s novým jménem vyčkávat až do řádných voleb, i když obecně platí, že má jednat bez zbytečného odkladu.„Nemáme žádné ustanovení, že by vláda v demisi už neměla vládnout nebo by neměla přijímat nějaká opatření. Vláda v demisi může dělat totéž co každá jiná vláda,“ řekl v rozhovoru pro portál ČT24 děkan Právnické fakulty UK Aleš Gerloch.

Nově jmenovaného premiéra a jeho vládu by pak čekal stejný postup jako kabinet premiéra Rusnoka. Tedy hlasování o důvěře, a to do 30 dnů od jmenování. Pokud ani napodruhé neobstojí nová vláda před poslanci, přichází na řadu předseda Poslanecké sněmovny. Na jeho návrh jmenuje prezident nového premiéra, který absolvuje stejné kolečko jako předchozí ministerští předsedové. Ani v případě posledního, třetího pokusu nejsou v ústavě stanoveny žádné lhůty.

Rusnokova vláda s prezidentem
Zdroj: ČTK
Autor: Michal Doležal

Gerloch: „Není-li stanovena lhůta, postupuje se bez zbytečného odkladu“

Podle Gerlocha se ale má za to, že není-li stanovena lhůta, postupuje se bez zbytečného odkladu. „Obecně nelze říci, že prezident republiky nebo i jiný orgán nemůže uvádět nějaké důvody, proč nerozhoduje ihned,“ řekl Gerloch portálu ČT24.

Z historie České republiky lze připomenout první Topolánkovu vládu, která v roce 2006 vládla v demisi zhruba čtyři měsíce. „To lze chápat jako kvazi precedent pro tuto situaci. Toho by se mohl prezident republiky nesporně dovolávat, že taková situace už byla a nebyla kritizována,“ dodal Gerloch.

Podle právníka Jana Kysely se situace technicky vzato má tak, že dokud nebude jmenovaná nová vláda, Rusnokova vláda může vládnout a není omezena žádným pravidlem, které by jí zabraňovalo dělat cokoliv. „Z hlediska správnosti, legitimity, korektnosti vláda, která nemá důvěru, má vládnout pouze po krátkou dobu, a jelikož má vládnout pouze po krátkou dobu, má vykonávat pouze věci nezbytné, provozní a administrativní,“ řekl Kysela v rozhovoru pro portál ČT24 s tím, výklad ústavy záleží na úhlu pohledu: „Jestli ji čtete tak – není-li to zakázáno – tak je to možné, nebo jestli vnímáte i její hodnotové pozadí,“ dodal.

Prezident Miloš Zeman a premiér Jiří Rusnok
Zdroj: ČTK
Autor: Roman Vondrouš

Pokud prezident nebude konat, může jej čekat ústavní žaloba

Sněmovna nemá možnost zkrátit období, po které bude vládnout Rusnokova vláda i přesto, že nedostane důvěru poslanců. Gerloch ale v rozhovoru pro portál ČT24 vidí jednu možnost, jak se bránit - ústavní žalobu na prezidenta republiky, a to v případě, že by „situace přesáhla únosnou mez a zejména pokud by tu nebyly žádné racionální důvody“, vysvětluje právník. Podobně to vnímá i ústavní právník Jan Kysela. Ten tvrdí, že pokud by prezident republiky vládu, která nevnímá hodnotové pozadí, nechal vládnout dále, pak by asi nejspíš šlo o hrubé porušení ústavního pořádku a ústavní žaloba je namístě.

Žalobu ovšem podává Senát, musí se usnést kvalifikovanou třípětinovou většinou a musí souhlasit i Poslanecká sněmovna rovněž třípětinovou většinou. Ústavní žalobu podal Senát už na exprezidenta Václava Klause, ale v té době ještě nepotřeboval souhlas Poslanecké sněmovny. Ústavní soud se jí ale nakonec nezabýval, protože Václav Klaus již v době rozhodování o věci nebyl ve funkci.