Národní archiv skrývá mnohé poklady, některé však hned tak nevydá

Praha - Desítky a někdy i stovky let musí historici čekat na chvíli, než se mohou podívat na některé dokumenty. Pokud totiž potomci významných osobností nedají souhlas, platí pro otevření pozůstalosti 30letá ochranná lhůta. A závěť někdy lhůtu ještě prodlouží. Třeba jako v případě posledního vzkazu prezidenta Masaryka.

Obálka umístěná v drátěné kleci v jednom z depozitářů Národního archivu obsahuje poslední slova prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, jak si je zapisoval Jan Masaryk na smrtelném loži svého otce. Na její otevření si ale musí počkat ještě dvanáct let. 

Co odhalí věci po Rudém dědkovi?

Přitom dokumentů, které čekají na otevření, je v Národním archivu hned několik. Jen letos bude rozpečetěna třeba část pozůstalosti Zdeňka Nejedlého, komunistického politika s přezdívkou Rudý dědek. 

Asi nejznámější dosud nezveřejněné dokumenty leží ve dvou bednách v depozitáři Národního muzea, které rytíř, šlechtic a vědec Bohuslav Jiruš povolil otevřít až 200 let po jeho smrti. Tedy v roce 2101. 

Skryté však někdy zůstávají i předměty, které nejsou zapečetěné a nevztahuje se na ně ani žádná lhůta. Jsou ale tak cenné, že se nepůjčují ani badatelům. To se týká i věcí, které měl ve vězení generál Alois Eliáš - protektorátní premiér, popravený nacisty během heydrichiády. „Karty na pasiáns, které si vyrobil generál Eliáš, a protože neměl k dispozici barvičky, tak jsou vlastně kolorovány jeho krví,“ popisuje jeden předmětů historik Národního archivu Jiří Křesťan.

Karty Aloise Eliáše v Národním archivu
Zdroj: ČT24