Selhání státu: Školy praskají ve švech, řešení je v nedohlednu

Praha - Problémy s přeplněnými školkami se přesouvají do škol. Letos bude ve školách na 833 tisíc dětí, tedy o 25 tisíc víc než v předchozím roce. Z toho jen prvňáčků přibylo sedm tisíc. Přestože jsou výjimky, kde ubývá obyvatel i dětí, celková čísla hovoří jasně: silné ročníky právě teď zahajují školní docházku. Jenže i když se tahle realita dala dobře předvídat, města a obce připravené nejsou.

O školách víme, teď potřebujeme školky

Podle demografického výhledu bude českých dětí v následujících letech přibývat. Příští rok by se jich mělo narodit více než letos, a jejich počet tak bude ve školách stoupat ještě alespoň sedm let. Problémy s nedostatkem učeben proto potrvají nejméně do roku 2020.

Základních škol je už teď nedostatek, nicméně někde, jako například na Strakonicku nebo Frýdecko-Místecku, pokračuje trend posledních let a dál se ruší – v předchozích letech bylo totiž žáků málo. Přitom by se zdálo, že se stačí podívat do výše zmíněných statistik.

Jenže spočítat narozené děti v krajských porodnicích a přičíst k tomu šest či sedm let podle Svazu měst a obcí prý nestačí. S počty žáků daleko víc hýbe výstavba bytů a domů v dané lokalitě. „A do nich se můžou nastěhovat rodiny s dětmi, bez dětí, ale třeba i starší lidé,“ říká Marcela Štiková, předsedkyně školské komise Svazu. A ani mladé rodiny, které v nich bydlí, nemusí být ve městě hlášeny celé - děti tak ve statistikách třeba vůbec nejsou. 

Důsledkem je, že radnice jsou většinou o krok pozadu. Někde se totiž rozšíření dočkaly teprve mateřské školky. Například radnice Prahy 5 teď otevřela osm nových tříd ve školce. A jinde to vypadá, že přestavby budou muset dělat rovnou nadvakrát. Některé obce totiž mění části základní školy, aby tak posílily prostory pro školky – tedy mateřinku nebo jesle. Tak je to například ve Frýdlantu nebo v Přerově. Kam pak půjdou děti z posledního ročníku mateřské školky, radnice zatím netuší.

A podobně jsou na tom i celostátní političtí zastupitelé. Třeba stínový ministr školství Marcel Chládek za stranu, která si sociální politiku vetkala do štítu, uvedl, že místa pro děti teď chybějí ve školkách. ČSSD chce v případě, že vyhraje volby, za využití evropských fondů dát obci polovinu částky na výstavbu mateřinek. O základních školách ani zmínka.

Ilustrační foto
Zdroj: isifa/Lidové noviny
Autor: Ondřej Němec

Místo školy byty nebo kavárna

Proti rušení škol přitom často protestují rodiče a snaží se na svou stranu získat politiky, ne vždy to ale pomáhá. Třeba základní školu Žerotínova ve Valašském Meziříčí se jim díky protestním petičním akcím podařilo zachránit, i když ji radnice chtěla prodat a vylepšit si tak rozpočet o 60 milionů korun.

Prodejem škol se totiž radnice mnohde snaží řešit palčivou finanční situaci. Ke komerčnímu využití budov přitom dochází málokdy. Třeba Praha takovou možnost zamítla. Výjimkou je někdejší školka v Riegerových sadech, kde je dnes kavárna. V rozpočtu totiž na její opravu nebylo dost peněz. Prodávat budovy se radnicím často nevyplácí, protože nevědí, jestli za ně dostanou dost peněz a hlavně kdy. Třeba Sokolov, ve kterém počet dětí klesá, přecpané třídy řešit nemusí, udává bývalou školu už přes rok. Místo 24 milionů za ni teď požaduje 3 a půl milionu korun. Jinde se radnice snaží školy ponechat a hasí s nimi jiný problém. Například v obci Budětsko ji chtějí přestavět na sociální byty.

Kapacita 1200 míst, stav 1600 žáků

Počty dětí na školách prochází podle silných a slabších ročníků pravidelnými výkyvy. Prodeje škol řešila města také například okolo roku 2003. V satelitním prstenci okolo velkých měst, především Prahy, naopak obyvatel přibývá stále. Například ve zmíněném roce 2003 měly Říčany u Prahy kapacitu škol 1150 míst a navštěvovalo je 1572 žáků.

Jak to školy dělaly? Stejně jako to dělají při současném nárůstu počtu dětí: veškeré prostory přebudovávají na běžné třídy. „Vůbec nevíme, co to jsou odborné učebny, výtvarná, kuchyňky, ani třeba chemická. Loni jsme ještě měli kabinet a sklad. Vše bylo přebudováno na učebny. Nevíme, co to jsou samostatné prostory pro školní družinu. Ta probíhá v učebnách. Dopoledne se v nich učí, odpoledne tam děti zůstávají. Tak se to učitelka alespoň snaží dělat tak, že děti střídá ve třídách. Aby neseděly celý den ve stejných lavicích,“ popsala pro portál ČT24 Petra Pecková, místostarostka Mnichovic, dalšího městečka v prstenci okolo Prahy.

Děti ve škole
Zdroj: ISIFA/SME
Autor: Tibor Somogyi

Mnichovice, které mají asi 3200 obyvatel, řeší počty dětí dlouhodobě: podle Peckové každý rok odchází jedna třída deváťáků a přicházejí tři třídy prvňáčků. A tím vším trpí i výuka - horší možnost soustředit se mají žáci i učitelé. „Nevíme, co jsou to kabinety. Učitelé jsou pohromadě v jednom krcálku,“ dodává Pecková.

Počet dětí ve třídách i přes zmíněné potěmkiádovské přestavby stále stoupá. Mnohde se blíží maximálním 34. „Kvalitní školy praskají ve švech. My jsme žáky odmítali a snažíme se průměr ve třídách držet na 25, ale jsou i třídy, kde máme 29. Čím víc dětí máte, tím je to pro učitele náročnější. Při 34 to podle mě už není kvalitní vzdělávání. Učitelé jsou pak jen sdělovači informací, to není výuka,“ myslí si Jan Korda, ředitel základní a mateřské školy na Praze 8 a prezident Asociace profese učitelství.

Počet dětí v základních školách stoupá a v nevýhodě jsou především malá města v sousedství těch velkých. V prstencích především okolo Prahy je o bydlení i školy v nich zájem a každá škola má povinnost přijímat žáky ze spádové oblasti. I z těch míst, která potřebu, kam umístit děti, vůbec neřešila – typicky satelitní městečka. Finančně tak na to starší vesnice a města doplácejí. Za každé dítě dostává škola plošný finanční příspěvek, jenž ale pokryje jen provoz budovy. Na přestavby a rozšiřování škol nestačí. Tyto úpravy musí radnice platit ze svého.

Děti se do menších obecních škol nevejdou a není ani způsob, jak určit, koho vzít a koho už ne. "Například do školy U Říčanského lesa se stála fronta od pěti hodin od rána, a kdo přišel dřív, měl větší šanci umístit svoje dítě. V některých obcích se losuje. Někde jdou rodiče k pěti zápisům do škol a čekají, která je přijme. A to se dozvědí třeba až v polovině srpna," dodává Pecková. Ptala se mimo jiné ministerstva školství, co má dělat, když se děti do školy nevejdou. Z resortu jí odpověděli, že nejspravedlivější je los.


Školu prodat a za pár let zase koupit

Mnichovice teď kupují od soukromníka pro novou školu dům, který město kvůli nedostatku dětí prodávalo. Provozoval v ní obchod. Koupě a rekonstrukce budovy vyjde zhruba na 8 milionů. Celkem 200 tisíc dokonce mezi sebou vybrali rodiče. Přitom před lety město tuto budovu prodávalo – i když v horším stavu – za jeden milion korun. A řešení je to podle Peckové jen na dva roky.

Na pomoc od státu se města spolehnout nemůžou. Peníze určené na stavby a přestavby z ministerstva školství nelze použít. „Bohužel v operačních programech EU, které teď spravujeme, takzvané tvrdé peníze, ze kterých by se dalo stavět, vůbec nejsou,“ říká mluvčí resortu školství Marek Zeman. Programy totiž mají k dispozici volbou předchozích ministrů jen takzvané měkké peníze – tedy na kurzy a výuku.

I ministerstvo přiznává, že nedostatek míst ve školách problém je. Peníze na stavby by obcím a krajům poslat chtělo, bude je ale mít nejdříve v příštím operačním programu – tedy od roku 2014. Jisté to ale není. Aby bylo možné je na „tvrdé“ peníze přeměnit, musí stávající a příští vláda dosáhnout schválení záměru v Bruselu.