Za stát, nebo za Agrofert: Babišovi hrozí střet zájmů

Praha – Předčasné volby vynesly na výsluní hnutí ANO 2011 Adreje Babiše, jehož agrární holding zaměstnává po celé ČR bezmála 30 tisíc lidí a zasahuje do široké palety oborů v zemi. Případné vládní angažmá vlivného byznysmena proto nabízí otázku, zda nebude místo zájmů občanů ve vládě hájit spíš zájmy své firmy. Sám Babiš účast ve vládě odmítá, ale v předvolebních diskusích opakovně řekl, že by mohl být ministrem financí.

Pokud by se Andrej Babiš stal ministrem, musel by skončit s podnikáním. Dle zákona o střetu zájmů by nesměl sedět v představenstvu Agrofertu ani v jeho dozorčí radě. A jak ukazuje zaběhnutá praxe, podobně jako exministři dopravy Vít Bárta a Aleš Řebíček by se musel vzdát i svého podílu v Agrofertu.

Má to ale háček. Žádný zákon nikomu nebrání v takové situaci převést podnik například na manželku a přes ni s firmou zůstat v kontaktu. Je nasnadě, že tak může kdokoli citlivé údaje, ke kterým se jako ministr dostane, využít (zneužít) ve svůj prospěch. Že může být zákon o střetu zájmů v tomto bezzubý, ukazují ostatně zkušenosti z minula. Řebíčkův Viamont se v době, kdy jeho někdejší šéf ovládal resort dopravy, úspěšně ucházel o státní zakázky za miliardy korun. Poté, co Řebíček ministerské křeslo opustil, začal mít Viamont náhle o zakázky nouzi a skončil v konkurzu.

Obavy z možného Babišova angažmá v nejvyšších patrech politiky přitom umocňuje to, že už v minulosti několikrát prokázal, že je v zájmu Agrofertu ochotný volit i nestandardní postup. V květnu 2008 se například tajně sešel s Martinem Pecinou, tehdejším šéfem antimonopolního úřadu, který zrovna přezkoumával fúzi Agrofertu s obchodníkem se zemědělskými produkty - První žateckou. Tehdy ale Andrej Babiš neuspěl - ÚOHS ho v tomto a i v dalších případech přinutil v zájmu ochrany hospodářské soutěže prodat jiné firmy z jeho impéria.

Babiše do čela… školství?

Jak se vůbec dá vlivnému byznysmenovi účinně zabránit v tom, aby v nejvyšších patrech politiky nelobboval za svůj podnik? Občanské sdružení Oživení doporučuje, aby se Babiš v možné roli ministra vyhnul resortům, jejichž funkce přímo souvisejí s podnikáním Agrofertu. Nejrizikovější by z hlediska možného střetu zájmů bylo případné Babišovo angažmá v čele resortu zemědělství, tedy v oboru, kde dlouhodobě úspěšně podniká.

„Šéf ministerstva zemědělství nastavuje konkurenční prostředí, řeší otázky nastavení dovozu a vnitřní produkce, řeší dotace. Tam by mohlo být ve střetu zájmů prakticky cokoliv včetně kontroly dovezených potravin. Kdyby Babiš nastavil přísnější pravidla na kontrolu dovozu potravin, tak tím už podporuje vlastní produkci,“ vysvětlil programový ředitel Transparency International Radim Bureš.

Problematické by bylo ale také Babišovo působení v čele ministerstva financí, o kterém se kvůli jeho osobnímu zájmu nejčastěji spekuluje. Jak upozornil server iDnes.cz, pod Babiše by v takovém případě spadal mimo jiné Finanční analytický útvar ministerstva (FAÚ), který umí zjistit v reálném čase informace o tom, odkud kam tečou peníze na firemních účtech. Dostanou-li se tyto citlivé informace do rukou konkurence, může dojít ke zmaření plánovaných obchodů takto odhalených firem nebo cíleným kontrolám konkurentů. 

Tajnou schůzku Babiše s Pecinou z roku 2008 zachytila kamera České televize.
Zdroj: ČT24

Obtížně se přitom s daty od FAÚ popasovával už exministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09), za jehož působení se počet analytiků tohoto úřadu více než ztrojnásobil. Když úřad rozkryl kauzu předražených zakázek ProMoPro, která připravila o post tehdejšího ministra obrany Vondru, musel se Kalousek zpovídat z toho, zda analytický útvar nepracuje na politickou objednávku.

„Já Andrejovi Babišovi radit nebudu. Kumulaci velké ekonomické, politické a i mediální moci ale pokládám za nebezpečnou samu o sobě. Je lhostejno, jakým způsobem bude příslušný člověk předstírat, že se části té moci vzdal. Vždy to bude jen předstírání,“ reagoval Kalousek na dotaz webu ČT24, zda by se Babiš mohl v čele resortu financí dostat do střetu zájmů.

Pokud by se měl FAÚ dostat mimo působnost ministra financí, vyžadovalo by to změnu zákona proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Legislativní proces, kterým by musela novela projít, přitom běžně trvá řadu měsíců.

Prostor pro zvýhodňování vlastního impéria by se vlivnému byznysmenovi mohl v neposlední řadě otevřít také na ministerstvu průmyslu. To totiž určuje mimo jiné pravidla pro obchodní řetězce, kterým Agrofert dodává své zboží. Podobně jako ministerstvo zemědělství má pak i resort průmyslu co do činění s dotacemi nebo investičními pobídkami.

Koukat ministrovi pod ruce

Nevládní protikorupční organizace přesto shodně tvrdí, že samotného vstupu byznysmena do vrcholné politiky se Češi bát nemusí, pokud bude pod důsledným veřejným dohledem.

„Měli bychom si vzít příklad z Německa. Tam, když mediální tlak začne být silný, tak politik pochopí, že přestřelil a odstoupí nebo ho k tomu donutí jeho vlastní strana,“ radí programový ředitel Transparency International. Ministři tam v minulosti rezignovali kvůli mnohem menším prohřeškům, než je přihrávání státních zakázek vlastní firmě, například kvůli podezření z opisování v disertační práci. Kvůli podezření na střet zájmů pak donutilo k odchodu z funkce třeba předsedu švýcarského regulátora finančních trhů (FINMA) Bruna Frickeho.

Lenka Petráková, ředitelka občanského sdružení Oživení:

„V zahraničí – například ve Spojených státech nebo ve Velké Británii - je poměrně běžné, že zákonodárce už při pouhém zvolení do parlamentu převede na dobu výkonu mandátu své podnikatelské aktivity na jiný subjekt, aniž by mu to nařizoval zákon. Je to otázka cti, vnímání politické kultury je tam na vyšší úrovni.“


Tuzemská pravidla týkající se střetu zájmů se přitom od těch zahraničních zásadně neliší. To, co pokulhává, je vymahatelnost zákona. Ta je v Česku na bodu mrazu. Jak ukázal průzkum sdružení Oživení, čtvrtina politiků na všech úrovních státní správy už platný zákon v minulosti porušila, bez ohledu na to ale ve svých funkcích zůstávají.

„Velmi tu chybí nějaká instituce, která by politikům říkala, co je a co není střet zájmů a jak se správně zachovat, pokud jim hrozí,“ doporučuje ředitelka Oživení Lenka Petráková s tím, že to by usnadnilo veřejnou kontrolu chování politiků.