Bezdomovec dostal práci a děti najíst aneb jak ČT pomohla

Praha – Nedávné reportáže redaktorky Ley Surovcové o bezdomovcích s diplomem či hladových dětech vyvolaly velký ohlas a vlnu solidarity. Lidé, kterým osud dosud ukazoval spíše stinné stránky, budou mít letos alespoň trochu hezčí Vánoce: 57letému inženýrovi, který žil několik let na ulici, se podařilo získat vysoce kvalifikovanou a dobře placenou práci, nabídku práce dostala i nezaměstnaná matka bez alimentů, bývalému právníkovi se zase po letech ozval syn. Stále totiž existují lidé, kterým není osud druhých lhostejný.

Reportáž o hladových dětech odvysílala ČT v září. Případ Heleny Houdkové poukázal na jev nikterak ojedinělý – stále více dětí kvůli finanční situaci svých rodičů ve školních jídelnách neobědvá, rodiny nemají peníze ani na svačiny. Paní Helena se do problémů nedostala vlastní vinou; otec jejího prvního dítěte zemřel a druhý muž, se kterým má dvojčata, ji opustil a alimenty neplatí. Musí tak doslova obracet každou korunu v ruce.

Na reportáž zareagovala kromě desítek diváků s nabídkou pomoci i nadace Women for Women. Nejen na obědy synů paní Houdkové, ale i pro řadu dalších dětí se vybralo 330 tisíc korun. Rozdělují je samy školy, které o podporu zažádaly. Z peněz charity už obědvá 88 dětí z 23 škol, dalších 42 škol o podpoře jedná. O hladových dětech ve škole se navíc začalo veřejně mluvit. Speciální konto zřídila například Praha 7, která na celý rok zaplatila obědy pěti školákům. „Chtěl bych poděkovat všem, kteří na naše obědové konto přispěli,“ uvedl místostarosta Prahy 7 Daniel Štěpán (ČSSD).

Pozornost vzbudila i listopadová reportáž o bezdomovcích s vysokoškolským titulem. Vlna solidarity potěšila inženýra a bývalého pilota Jaroslava Miklošku, který kvůli nemoci přišel o práci a skončil na ulici. Dodnes špatně vidí. „Dostal jsem nabídky od jedné paní z obce Sruby u Chocně, pak od soukromníka z Brna a potom z ústavu pro nevidomé z Prahy,“ uvedl Mikloška. Nabídku azylu od ústavu pro nevidomé vyhodnotil jako nejlepší. Za sebou tam má už několik vyšetření očí a do dvou měsíců by se sem měl přestěhovat. Ústav je i domovem důchodců, kde bude mít pilot ve výslužbě po pěti letech na ulici zase svůj pokoj.

I dalšímu aktérovi reportáže, inženýru Petru Smékalovi, se blýská na lepší časy. Pan Smékal sjezdil jako šéf na montážích celou zeměkouli. Jenže prodělal infarkt, přišel o práci i o střechu nad hlavou a skončil na ulici. Teď dostal práci ve slovenské jaderné elektrárně.

Ředitel Armády spásy Brno Pavel Kosorin:

„Takovou odezvu jsem ještě nezažil… To, že bezdomovec dostane vysoce kvalifikovanou práci, pokládám za velmi unikátní, pozitivní a povzbuzující.“


Také bývalý podnikový právník Vladimír Kršijak, kterého dostihly otcovy dluhy, má zase důvod k radosti – jednak dostal nabídku, kterou si přál, pracovat jako hlídač, a navíc se mu ozval syn. „Dozvěděl se o mně z televize – dva tři roky jsme se totiž neviděli, tak se zastavil a popovídali jsme si,“ uvedl Kršijak.

Bezdomovcům i matkám samoživitelkám pomáhá divadlo. Soubor DivaDno nastudoval hru Malý princ, kterou dotáhl až k premiéře. Nasazení lidí bez domova oslovilo i herce Oldřicha Kaisera, který začal se souborem spolupracovat. „Získají sebevědomí a mají kontakt i s jinými lidmi,“ myslí si Kaiser (o této aktivitě hovořil i nedávno v pořadu Hyde Park). Problematice bezdomovectví se věnuje ČT i ve svém dalším projektu - lidé žijící na ulici moderují o víkendu předpověď počasí (více informací najdete zde).

Matky samoživitelky o svých prožitcích a skryté chudobě nazkoušely hru Samodiva. Jednou z nich je i Alena Pavlasová, nezaměstnaná matka dvou dcer, která nedostává žádné alimenty. Teď se jí přes sociální síť ozvala majitelka firmy, která jí nabídla práci prodavačky.