Kojný ani prostatička smysl nedávají, zamýšlí se lingvistka

Praha – Přechýlit z mužského rodu tvar feminina a naopak je zajímavá hra, která se dá uplatnit na kdejaká slova, tvrdí předsedkyně Rady Ústavu pro jazyk český a zástupkyně ředitele ústavu Markéta Pravdová, která byla hostem Hyde Parku Civilizace. Zdůrazňuje ale, že nic se nemá přehánět a nutno vždy dbát na smysluplnost takové jazykové akce. I rozlišení ale nebývá na první poslech jednoznačné - zatímco u múzáka si můžeme povytáhnout obočí, mažoret už se používá.

Tvorba mužských rodů z ženských a opačně představuje podle Markéty Pravdové ukázku toho, že se dá v jazyce přechýlit kdeco. „Nedá se moc na ženskou podobu přechýlit prostatik, na mužskou zase kojná,“ s notnou dávkou nadsázky upozorňuje na hranici jazykové tvořivosti lingvistka. „Mažoret už by ale šlo,“ poukazuje na nově užívané označení od chvíle, kdy se aktivity s hůlkou v pochodovém tempu rozšířily i mezi muži.

V češtině lze podle ní rozlišovat používání mužských a ženských rodů podle obecnosti. "Existuje v češtině generické maskulinum (užívání podstatných jmen rodu mužského pro souhrnné označení mužů i žen, pozn. red.). Představte si, že existuje zákon, nebo máte na úřadě kompetence starosty, starostky. V současné politické scéně se nám představitelé tolik mění, že předělávat zákon či stanovy s každou změnou rodu je prostě nesmysl," vysvětlila jako host pořadu Hyde Park Civilizace. Třeba v případě označení policista si pak umí představit muže i ženu, v případě nějaké konkrétní ženy už by ale neváhala sáhnout k přechýlení – policistka. Ba dokonce by se Markéta Pravdová nebála i přechylovat hodnosti majorka nebo kapitánka.

Žena strážnice, pokladnice?

Při otázce, zda by nemělo být používáno i třeba označení strážnice jakožto přechýleného tvaru profese strážníka, uvádí jemně humornou historku, kdy se na ústav obracela tazatelka s dotazem, zda se může považovat za pokladnici veslařského klubu. „Vysvětlili jsme jí, že slovo pokladní může označovat ženu i muže,“ zavzpomínala Markéta Pravdová s úsměvem.


Markéta Pravdová z Ústavu pro jazyk český
Zdroj: ČT24

Zrovna tak zdůrazňuje přehlednost jazyka, která by se mnohdy důsledným dodržováním genderové korektnosti docela vytratila. Pokud by se třeba vztáhla důslednost na obyčejné upozornění, že každý student je povinen odevzdat index, vzešlo by z této snahy sdělení, že každý/každá student/ka je povinen/povinna odevzdat index. Podle jazykovědkyně Markéty Pravdové se sdělení neúnosně natahuje a stává se nepřehledným.

Sama soudí, že ženy je správné chovat v úctě a staví se za označování v rodě mužském, ženském i středním. „Ale jsou věci, které v jazyce fungují, jsou praktické, a kde bych zůstala u tradičních forem, jako je právě generické maskulinum,“ shrnuje na adresu feministické lingvistiky.

„Ty vole“ občas uletí i jazykovědcům

Oslovení partnera dialogu označením za kastrovaného samce tura domácího už se v hovorové češtině zcela ustálilo. Jako pozoruhodná zajímavost může působit, že se jím u pětiletých a desetiletých hochů a patnáctiletých jinochů zaobírá už publikace Naše řeč z roku 1917. „To už vůbec není nadávka, to už ztratilo všechen zneucťující význam a nikdo se tím necítí uražen,“ píše se v knize dobových jazykovědců.

Markéta Pravdová přiznává, že když lidové oslovení slyšela z půdy Poslanecké sněmovny, velice ji to zarazilo. Podle svých slov tehdy pro Lidové noviny řekla, že nezná nikoho, kdo by slovo „vole“ užíval. Pak se prý ale otázala kolegů v práci, zda se mezi nimi někdo takový najde. „Našli se i jazykovědci, kteří přiznali, že když jdou na pivo, někdy jim to také ujede,“ konstatovala předsedkyně Rady Ústavu pro jazyk český v Hyde Parku Civilizace.

Markéta Pravdová o lidové mluvě: "V roce 2005 proběhl průzkum mezi školáky ve věku 12–16 let, kterého se zúčastnilo 27 tisíc školáků v tomto věku. Sesbírali jsme 600 tisíc lexikálních jednotek, jak si mezi sebou mladí lidé říkají. Nebyly to ale jen vulgarismy, šlo o různé výrazy jako ichtyl, trotl, gebit se, chytit vejtlem, lama, ešus a podobné výrazy…"