Z dat sociologů: Příznivců prezidentského systému je minimum

Praha - Ať je prezidentem ten či onen, do činnosti vlády by zasahovat měl jen omezeně. Vyplývá to z dlouhodobých průzkumů Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Otázku, jak moc má být hlava státu aktivní, rozvířil první přímo zvolený prezident Miloš Zeman: ať už šlo o jmenování kabinetu Jiřího Rusnoka bez politické podpory, nebo otálení se jmenováním vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD).

„Lidé si myslí, že prezident nemá příliš zasahovat do činnosti vlády, respektive jen v omezené míře. Tento názor se nezměnil ani po přímé volbě prezidenta,“ konstatuje ředitel Sociologického ústavu AV ČR Tomáš Kostelecký. Sociologové mají k dispozici data od roku 2002, kdy byl ještě prezidentem Václav Havel. „Příznivců prezidentského systému je minimum,“ dodává Kostelecký. Z čísel je podle něj vidět, že lidé preferují vyváženost pravomocí. „Když měli pocit, že je vláda silná, tak chtěli, aby prezident měl více pravomocí a pak zas naopak,“ dodává.

Jeho slova de facto potvrdil i nedávný průzkum, který si nechala zpracovat Česká televize agenturou Median - podle něj se 52 procent lidí domnívá, že by měl Zeman jmenovat Sobotkův kabinet bez kladení podmínek (Čtěte víc).

Z dalších dat CVVM vyplývá, že by hlava státu měla jmenovat ministry, které mu navrhne předseda vlády. „Tato představa je dominantní,“ upřesnil Kostelecký. Na druhou stranu existují i další dvě skupiny lidí, i když početně daleko slabší: jedni preferují silného prezidenta, který má jmenovat ministry na základě vlastního uvážení, naopak druzí zastávají názor, že by prezident do tohoto procesu neměl vůbec mluvit, dodává Kostelecký. 

Sociologové dlouhodobě sledují i důvěru v hlavu státu. Oba Zemanovi předchůdci, Václav Havel i Václav Klaus, se při svém nástupu do úřadu těšili poměrně velké důvěře veřejnosti, po jisté době však přišel pokles. „U Havla po vrcholu v polovině devadesátých let došlo k postupnému poklesu důvěry, až se pohybovala kolem 50 procent,“ uvádí Kostelecký. Rovněž důvěra v Klause se pohybovala kolem 50 procent, po vyhlášení amnestie ale klesla na historické minimum. 

Podle Kosteleckého je Zemanův rok ve funkci zatím příliš krátká doba na to, aby se ze statistik jeho důvěry daly vyčíst dlouhodobější trendy. Pád Nečasovy vlády a jmenování Rusnokova kabinetu se na Zemanově důvěře zásadně neprojevilo, pokles nastal až v listopadu a prosinci loňského roku - nejspíše se Zemanovou povolební aktivitou. „Zeman možná narazil na hranici toho, co si jeho příznivci myslí o jeho roli vzhledem k vládě a politickým stranám a řadě z nich se to evidentně nelíbilo,“ uzavírá šéf sociologů Akademie věd. 

  • Zemanův kancléř Vratislav Mynář: „Zkusím použít tuto repliku - věřím jen těm průzkumům, které si sám zfalšuji (…). Nicméně udělám vše pro to, aby byl mediální obraz pana prezidenta pro občany ČR lepší.“

Tomáš Kostelecký byl hostem speciálního dvouhodinového vysílání, které ČT24 v neděli 26. ledna věnovala ročnímu výročí působení Miloše Zemana na Pražském hradě.