„Vyrvali soudruhy z rukou smrti,“ psalo se o českých lékařích v Koreji

Praha - Před šedesáti lety poslal komunistický režim vojáky a zdravotníky na pomoc tehdy spřátelené Severní Koreji. V zemi jich působilo až několik stovek. O této epizodě se dlouhou dobu nesmělo mluvit, dnes se objevují svědectví na filmových páskách a fotkách. O československé nemocnici v Čondžinu vznikl začátkem padesátých let krátký dokumentární film, který celý konflikt prezentoval v duchu tehdejší ideologie.

Ačkoliv ve světě zuřila studená válka, čeští lékaři v Koreji svou situaci především kvůli velkému pracovnímu nasazení nevnímali ideologicky. Kromě vojáků zachraňovali životy i malým dětem a své znalosti předávali korejským kolegům. Učili je třeba takovým věcem, jako byly v té době unikátní operace oční rohovky. „Primář očního oddělení naučil svého protějška tomuto umění, což nikdo nechtěl věřit, toho Korejci považovali snad za čaroděje,“ vzpomíná Vladimír Pucek, který po uzavření příměří pracoval v nemocnici jako tlumočník do korejštiny.

Cesta vlakem přes SSSR trvala i několik týdnů

Zatímco během války působila v Koreji československá polní nemocnice, v roce 1953 nahradili vojenské lékaře civilisté. Vojenští pozorovatelé ale působili v Severní Koreji i nadále. Spolu s Poláky je nominovala severokorejská strana a měli dohlížet na mír i návrat válečných zajatců. První skupina, která odjela v červenci 1953, měla 270 lidí. Do Koreje se buď létalo, nebo jezdilo vlakem z pražského hlavního nádraží. Obě cesty vedly přes Sovětský svaz a Čínu a byly velmi náročné. Ve vlaku lidé trávili až několik týdnů.

Českoslovenští vojáci tehdy měli s sebou fotoaparáty i amatérské kamery, díky tomu se dochovaly unikátní záběry a teď vznikla i kniha - novinář Alex Švamberk ji napsal podle vzpomínek svého otce, vojenského tlumočníka Jaromíra Švamberka. Účastníkům mise většinou korejská zkušenost otevřela oči. „Mnozí poté po roce 1968 měli problémy, protože viděli více, než aby všemu, co se říká, věřili,“ dodal. Zatímco zdravotníci z Koreje odešli koncem padesátých let, v dozorčí komisi se několik československých důstojníků střídalo až do roku 1993.