Mají rádi Rusko a kritizují ČNB - řeč je o Klausovi a Zemanovi

Praha – Miloš Zeman slaví rok od svého uvedení do prezidentského úřadu. To je bezpochyby příležitost bilancovat. Za první rok své vlády jmenoval hned dvě vlády – jednu bez podpory poslanců, druhou řádně zvolenou, která už důvěru získala. Zákonodárce svým postupem přiměl k úvahám o omezení pravomocí hlavy státu, v čemž dříve naprosto selhali i renomovaní ústavní právníci. Na rozdíl od svého předchůdce – Václava Klause – má ale Zeman mnohem lepší vztahy s Ústavním soudem. To, co oba spojuje, je ostrá kritika centrální banky kvůli oslabení koruny.

Jednou z nejviditelnějších změn, ke které došlo poté, co si na Pražském hradě podali dveře Zeman s Klausem, byl obrat kormidla směrem do Evropy. Poprvé od vstupu Česka do Evropské unie v roce 2004 tak nad Pražským hradem zavlála modrá vlajka s dvanácti hvězdami. Necelý měsíc po svém nástupu do prezidentské funkce Zeman také podepsal evropský stabilizační mechanismus, tedy „fond“, který má EU pomoci zvládat hospodářské krize.

Klaus naopak svůj podpis pod klíčový dokument vytrvale připojit odmítal, a to přesto, že podle verdiktu Ústavního soudu z roku 2009 má prezident povinnost mezinárodní smlouvy podepsat neprodleně poté, co s nimi vysloví souhlas obě komory národního parlamentu. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) má v důsledku toho pro čerstvý vítr, který do hradní politiky přinesl Zeman, jen slova chvály: „Miloš Zeman za rok, kdy je ve funkci prezidenta, přispěl ke zlepšení obrazu ČR v zahraničí, zejména pokud jde o vnímání naší role v EU.“

Na půdě Evropského parlamentu nicméně oba čeští státníci vzbudili rozruch. Klausův projev, ve kterém ostře kritizoval samotný koncept Unie, někteří europoslanci v roce 2009 odměnili bučením a odchodem ze sálu. Zemana napomenul přímo předseda europarlamentu Martin Schulz. Nelíbilo se mu totiž, že na tiskové konferenci mluvil s ukrajinskou aktivistkou rusky. „Nemluvte, prosím, rusky, nerozumíme vám,“ apeloval Schulz na Zemana - více čtěte zde.

„Dnešní systém rozhodování v EU je něčím jiným než historií prověřenou a osvědčenou parlamentní demokracií. (…) Zde je prosazována varianta jenom jedna, a kdo uvažuje o variantě jiné, je považován za odpůrce evropské integrace. V naší části Evropy jsme přitom ještě nedávno žili v politickém systému, kde byla jakákoliv alternativa nepřípustná a kde žádná parlamentní opozice neexistovala. Získali jsme trpkou zkušenost, že kde není opozice, není svoboda,“ řekl Klaus, když po šesti letech od svého nástupu do funkce vystoupil před europoslanci.

Zeman oproti tomu na příležitost promluvit na plénu Evropského parlamentu čekal jen necelý rok. Ve svém projevu zdůraznil nutnost a prospěšnost rozšiřování eurozóny a volal i po vytvoření jednotné evropské armády. I on si ale do Unie „rýpnul“. „Nechci společné evropské pivo a společný evropský sýr, české pivo je nejlepší na světě. Potřebujeme integraci, ne unikátní stát. Věřím, že Unie je dobrá věc,“ prohlásil.


Jak na Ústavní soud

Diametrálně odlišný přístup mají oba státníci také k Ústavnímu soudu. Klaus s ním po celou dobu svého mandátu vedl takřka soukromou válku. Soud nejprve nařkl z toho, že se stal dalším hráčem v politice. Ve svém druhém volebním období jej pak označil za „zbytečnou“ instituci. Více o vztahu Klause k Ústavnímu soudu čtěte zde.

Jeho spory s justičním článkem, který bdí nad dodržováním ústavy, pak vyvrcholily tím, že odmítl jmenovat nové ústavní soudce. Soud tak dlouhodobě musel fungovat jen s dvanácti členy místo s patnácti, což jeho činnost částečně ochromilo.

Video Události k prvnímu výročí inaugurace Miloše Zemana
video

Události k prvnímu výročí inaugurace Miloše Zemana

Zeman po svém nástupu do úřadu chybějící místa rychle doobsadil, a to i přesto, že podobně jako dříve Klaus ani on v horní komoře parlamentu neuspěl se všemi kandidáty, které na místa soudců navrhl.

Naopak, jak zdůraznil například politolog Jiří Pehe, Zeman po vzoru svých předchůdců pokračuje v „tvořivém ohýbání ústavy“. Vloni v létě si například vybral „vlastního“ premiéra, aniž by dal šanci na sestavení vlády Miroslavě Němcové (ODS), za níž stálo 101 poslanců. Kabinet vzešlý z říjnových voleb pak jmenoval až po 95 dnech. „Miloš Zeman nepřekročil svůj stín, ve funkci prezidenta si počíná tak, jak se dalo čekat, jeho silná, vyhrazená a někdy kontroverzní osobnost převažuje nad étosem prezidentského poslání: stmelovat a reprezentovat zemi,“ hodnotí Zemanovo počínání v prvním roce mandátu místopředseda sněmovny Petr Gazdík (TOP 09).

Zatímco doposud zákonodárci překračování ústavních pravomocí jednotlivým hlavám státu tolerovali, prvnímu prezidentovi zvolenému přímo chtějí přistřihnout křídla a jeho pravomoci omezit. Ve hře je například zavedení 30denní lhůty pro jmenování vlády, prezident by nově mohl potřebovat také souhlas Senátu se jmenováním členů bankovní rady ČNB.

Oslabení koruny – chyba podle Klause i Zemana

Bývalý i současný prezident, oba původní profesí ekonomové, se ostře pustili do České národní banky, když se počátkem loňského listopadu rozhodla kvůli hrozbě deflace a v zájmu podpory hospodářského růstu oslabit korunu. „Zkomplikovalo to ekonomice dlouhodobou situaci. Bylo to velmi nerozumné. Mrzí mě, že naši bankéři se zachovali tak nafoukaně a všem nám vytvořili tuto, podle mého názoru, zbytečnou věc,“ řekl České televizi Václav Klaus.

„Intervence ČNB ještě nikdy ničemu neprospěly a vedly ke ztrátám. Já plně uznávám, že to může krátkodobě pomoci našim exportérům, ale je otázka na jakou dobu. Je to jako pohádka o dědečkovi, který draze koupil, levně prodal. ČNB ponese ztrátu z tohoto kurzového obchodu. Jestliže se koruna z 27 korun za euro začne vracet někam k 25 korunám, tak i exportéři budou mít jenom krátkodobou radost,“ zdůraznil Zeman.


Prezident cestovatel

K výkonu prezidentské funkce patří také zahraniční cesty, ať už ty oficiální, tak neoficiální. Zvykem bývá, že nově zvolená hlava státu nejprve zamíří do sousedních zemí. Tohoto pravidla se držel jak Klaus, tak Zeman. Oba v prvním roce poté, co se ujali prezidentského úřadu, navštívili Slovensko, Polsko, Rakousko i Německo.

Co vybočilo ze zvyklostí, byla Zemanova lednová návštěva Afghánistánu, během které se setkal se svým tamním protějškem Hámidem Karzajem a také podpořil české vojáky, kteří v asijské zemi dlouhodobě působí. Do Afghánistánu se přitom doposud žádný český prezident nepodíval. Více o Zemanově návštěvě v Afghánistánu čtěte zde.

Bývalé Československo navštívila afghánská hlava státu dvakrát. V roce 1970 přijel král Muhammad Záhir s královnou Humairou a doprovodem na pozvání prezidenta Ludvíka Svobody. V roce 1981 se tehdejší hlava státu, šéf afghánské komunistické strany Babrak Karmal, setkal s Gustávem Husákem.

Svou návštěvou v zemi sužované násilím a útoky teroristů se Zeman postavil na roveň americkému prezidentovi Baracku Obamovi, který do Afghánistánu zavítal v roce 2012. Zemi v minulosti navštívil také britský princ Harry, ten tam však coby střelec bojového vrtulníku Apache přijel plnit své vojenské povinnosti.

Kromě oficiálních návštěv si prezidenti užívají na svých cestách také zábavy. K té patří mimo jiné olympijské hry. Zeman využil hned první možnosti, která se mu nabídla, a vydal se fandit sportovcům do Soči. Ani Klaus, který bývá považován za „sportovce“, si nenechal obvykle olympiádu ujít. Za deset let na Pražském hradě chyběl v řadách diváků jen dvakrát. Kvůli svému nesouhlasu s obnovením vízové povinnosti pro Čechy neodjel v roce 2010 na olympiádu do Vancouveru. A v roce 2008 mu rehabilitace po operaci kyčle znemožnila účast na Hrách v Pekingu.

Čeští „rusofilové“

Klaus i Zeman si od médií v minulosti vysloužili nálepku politiků, kteří straní ruským zájmům. Bývalý prezident ji dostal mimo jiné kvůli své schůzce s Vladimirem Putinem v listopadu 2010. Tématem debaty, která se obešla bez tlumočníka, byla podle informací poskytnutých českým prezidentem dostavba Temelína. Mimoto Klaus také opakovaně prostřednictvím médií zdůrazňuje, že ruské řešení nabízí českým firmám největší podíl na dostavbě jaderné elektrárny.

V roce 2010 ale nebyl Klaus v Rusku zdaleka poprvé. Už v květnu 2003, tedy pouhé dva měsíce od svého nástupu do úřadu, navštívil Petrohrad u příležitosti oslav 300 let města. V listopadu 2003 se sešel s ruským prezidentem Putinem v jeho soukromé rezidenci u Moskvy. V květnu 2005 navštívil Moskvu u příležitosti oslav 60. výročí konce 2. světové války. O deset měsíců později na oplátku hostil Putina v Praze.

Také Zeman dává opakovaně najevo, že by rád posiloval ekonomické i politické vztahy s Ruskem. To by podle něj dokonce mohlo do 20 let vstoupit do EU. Na oficiální návštěvě v Moskvě zatím nebyl, změnit by se to ale mohlo už v druhé polovině letošního roku.

Václav Klaus po odchodu z Hradu přesídlil na Hanspaulku. Tam sídlí Institut Václava Klause, neboli liberálně-konzravativní think tank, který má za cíl „rozvíjet ideologický a politický odkaz V. Klause“. Institut financuje miliardář Petr Kellner, jehož PPF proslula rozsáhlými podnikatelskými aktivitami na ruském trhu. Bývalý prezident publikuje články v českých i zahraničních médiích. Vyjadřuje se k ekonomickým a politickým otázkám. Zkritizoval například program Sobotkovy vlády, ve kterém mu chybí „ideová vize“ a „propracovaný koncept vládnutí“. Opakovaně komentuje také dění na Ukrajině.