Ubytovny má převzít stát a udělat z nich neziskovky, radí Křeček

Praha - Zhruba 150 tisíc lidí v Česku nemá kde bydlet. Skoro milionu pak hrozí, že nebude mít za co zaplatit nájem. Oběma skupinám by měl pomoci nový zákon o sociálním bydlení. Podle zástupce ombudsmanky Stanislava Křečka ale norma nevyřeší problém vyloučených lokalit. Státu proto radí, aby sociální ubytovny převzal pod svou správu a udělal z nich neziskovky.

Zákon o sociálním bydlení připravuje společně ministerstvo pro místní rozvoj a resort práce. Jeho první obrysy by měly být hotové do srpna, celý zákon pak do konce roku. Norma počítá s tím, že by lidé s nižším příjmem dostávali příspěvky na bydlení. Zatím ale není jasné, v jaké výši, ani kde na to vláda vezme peníze.

Zástupce ombudsmanky Křeček se ale obává, že ani zákon o sociálním bydlení nevyřeší problém ubytoven. Státu proto navrhuje, aby je provozoval sám a neziskově. Na situaci kolem sociálních ubytoven se podle zprávy agentury pro sociální začleňování podepsala nejen krize a zdražování bydlení, ale také to, že situace začali někteří majitelé ubytoven využívat. „Abychom odstranili tuto nemravnost, musí ubytovny převzít stát, aby peníze na sociální dávky nešly do soukromých rukou,“ myslí si Křeček. Převzetí ubytoven státem a jejich neziskové provozování „na přijatelné úrovni“ vidí jako jediné možné řešení.

Ubytovny prý většinou představují místo pro lidi, kterým nikdo nechce pronajmout byt. Pokud by se dávka na bydlení snížila na částku obvyklého nájemného, provozovatelé by přišli o zisk a zařízení by patrně zavřeli, míní Křeček. Dodal, že po převzetí ubytoven by stát měl hledat cestu, jak by jejich obyvatele začlenil do běžného života.

Ombudsmanku přivítal její zástupce Stanislav Křeček
Zdroj: ČT24/ČT Brno

Šabatová: Sociální bydlení neznamená ubytovny

Ombudsmanka Anna Šabatová k tomu řekla, že úřad ombudsmana sdělí své stanovisko vládě, až se bude právní úprava sociálního bydlení projednávat. Stanovisko vznikne v debatě mezi ní a Křečkem. „Sociální bydlení znamená přiměřené bydlení v bytech, nikoliv na ubytovnách. O tom hovoří i mezinárodní dokumenty,“ prohlásila Šabatová v Interview ČT24. Podle Šabatové současný stav rozhodně není ve prospěch lidí, kteří přijdou o střechu nad hlavou. Pro Šabatovou je zákon o sociálním bydlení prioritou. „Pokud se chceme nazývat právním a demokratickým státem, tak musíme mít zákon o sociálním bydlení, jinak si praxe vynutí praktiky, jaké fungovaly v ubytovnách, z nichž profitují problematické subjekty,“ nechala se Šabatová slyšet nedávno v Otázkách Václava Moravce - více o jejích názorech čtěte zde.

Ministerstvo práce chce nyní zabránit především tomu, aby majitelé ubytoven vybírali neúměrně velké částky v situaci, kdy jednu místnost obývá více lidí. Podle ministryně Michaely Marksové Tominové (ČSSD) by se měl stanovit maximální počet osob na místnost, dávka na pokoj by měla být také jen jedna. „Čím nižší kvalita bydlení, tím nižší dávka,“ dodala ministryně. 

Podle odhadů vládní agentury pro sociální začleňování:

  • V ubytovnách žije až 100 tisíc lidí
  • Často bydlí v nevyhovujících podmínkách a platívají přemrštěné nájmy - například ve Větřní vybíral majitel za 48 metrů čtverečních 10 800 korun
  • Stát jim na ně poskytuje dávky, výdaje na ně výrazně rostou
  • Zatímco v prosinci 2012 se vydávalo 52 900 doplatků na bydlení, o rok později jich bylo už 77 800
  • Za loňský rok se vyplatilo 2,81 miliardy, za předloňský 1,67 miliardy.

Ohrožené skupiny představují osamělí senioři, zejména ženy v pokročilém věku, zdravotně postižení, kteří žijí za jeden plat v jednom bytě, a dále skupina domácností s jedním příjmem, především samoživitelky s dětmi. „Tyto skupiny je třeba chránit, stačí nastavit podmínky tak, aby domácnost byla schopna hradit bydlení,“ soudí předseda sdružení nájemníků Milan Taraba.

Významná část neobsazených nájemních bytů patří podle něj městům, obcím a státu. Jde třeba o byty sociální, např. v takzvaných kontrolovaných sociálních ústavech. Ty jsou už přinejmenším dva roky volné, přestože využitelné. „Protože požadované náklady na bydlení v případě nájmu bytů neodpovídají příjmovým skupinám,“ vysvětluje Taraba. Podle něj se jedná především o problém velkých měst jako Praha, Plzeň, Ostrava, Brno a měst nad 50 tisíc, kde tvoří právě třeba osamělí senioři základnu lidí ohrožených chudobou a sociálním vyloučením. „Ubytovny pro sociálně slabé jsou nevyhovující řešení v každém případě… Jde o problém, který řeším již pěkně dlouho po dvanácté, ale řešit se musí. Za pomoci státu a zejména obcí má být provozován větší podíl nájemních bytů,“ myslí si poslankyně TOP 09 Jitka Chalánková.

Vydáno pod