Počátky protektorátu: Neurath a krvavý pes Frank

Praha – Před 75 lety jmenoval Adolf Hitler Konstantina von Neuratha protektorem v okupovaném území Čech a Moravy. Během jeho úřadování byly mimo jiné uzavřeny české vysoké školy, došlo k přijetí obdoby Norimberských zákonů a český průmysl byl zapojen do německého válečného hospodářství. Přesto byl Neurath v září 1941 Hitlerem fakticky nahrazen Reinhardem Heydrichem kvůli údajné shovívavosti a hlavně neschopnosti vyrovnat se s posilujícím odbojem. 

Jmenováním Neuratha, rodáka z jihoněmeckého Württemberska, učinil Hitler formální ústupek Čechům. Státní prezident Emil Hácha tehdy prosil, aby nebyl šéfem protektorátu sudetský Němec. V případě státního tajemníka ovšem Hitler už shovívavý nebyl - výkonem funkce pověřil sudetského Němce Karla Hermanna Franka, a ten von Neuratha hlídal. „Krvavý pes Frank“ jako státní sekretář a šéf policie rychle pochopil politiku krutosti, začal tlačit na zadržení ministerského předsedy Aloise Eliáše a tajně pracoval na zdiskreditování von Neuratha ve snaze získat jeho funkci.

Neurath byl sice v září roku 1941 z funkce de facto odvolán, Frank ho ale nevystřídal. Místo něj se zastupujícím říšským protektorem stal Reinhard Heydrich a i poté, co parašutisté na Heydricha v květnu roku 1942 spáchali atentát, byl Frank při povyšování opět přeskočen. Za nového zastupujícího říšského protektora Berlín vybral Kurta Daluega.

Předseda vlády Rudolf Beran (vlevo) u říšského protektora Konstantina von Neuratha (5. 4. 1939)
Zdroj: ČTK

Působení von Neuratha ve funkci říšského protektora se pro zemi stalo synonymem pro zavedení norimberských protižidovských zákonů, uzavření vysokých škol a pro počátky perzekuce českého národa i jeho germanizace. Von Neurath, diplomat a politik staré školy, nebyl ve svých plánech tak militantní jako Frank, ale tlaku, který na něj vyvíjel jak Frank, tak říše, se příliš nebránil.

Principy norimberských zákonů byly v protektorátu zavedeny 21. června 1939. Zákon o ochraně německé cti a německé krve zakazoval například uzavírání manželství i mimomanželské vztahy mezi Židy a ne-Židy, zapovídal také Židům ne-Židy zaměstnávat. V okamžiku zavedení tohoto zákona ztratili Židé svá politická práva. Zákon byl do roku 1943 postupně doplněn o celkem třináct prováděcích nařízení systematicky zbavujících Židy veškerých občanských práv. 

Podzim 1939: Poslední veřejná vystoupení proti okupaci

Podzim 1939 přinesl v protektorátu na dlouhou dobu poslední velká vystoupení veřejnosti proti okupační moci. Během potlačení demonstrace 28. října německé pořádkové jednotky zastřelily i studenta medicíny Jana Opletala. Po Opletalově pohřbu nastala vlna zatýkání, které vyvrcholilo 17. listopadu 1939 uzavřením všech českých vysokých škol. V noci z 16. na 17. listopadu 39 se uskutečnil zásah, namířený hlavně proti českým vysokým školám a inteligenci vůbec. Gestapo s dalšími německými policejními jednotkami tehdy obsadilo vysokoškolské koleje v Praze, Brně a Příbrami a zatklo více než dva tisíce studentů.

Zatčené studenty odváželi do věznice na Pankráci a do kasáren v Ruzyni, kde Němci zastřelili devět funkcionářů studentských spolků. Byly to první popravy bez soudního řízení, které se později staly běžnou součástí okupačního teroru. Část studentů – méně než dvacetiletí a cizinci – byla nakonec propuštěna, ale přes 1 260 jich skončilo v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg u Berlína. Ti, co přežili, byli od prosince 1939 propouštěni, poslední se dostali domů až v březnu 1943. Více čtěte zde.

Říšský protektor Konstantin von Neurath ve Stavovském divadle v Praze, 31. 10. 1939
Zdroj: ČTK

Protektorát byl pro Hitlera zdrojem pracovních sil a výroby

Neurathovo období v protektorátu bylo i tak o poznání mírnější než to, co následovalo po něm. Byla tu snaha získat Čechy pro dobrovolnou kolaboraci. Hitler nechtěl vytvořit v Evropě dojem, že utiskuje nějaký stát, který se mu dobrovolně podřídil. V roce 1939 usiloval o spojenectví se Slovenskem, Maďarskem, Bulharskem, Rumunskem, případně i s Jugoslávií, Finskem a v úmyslu měl získat i vládu ve Vichy. Nemohl proto rozpoutat perzekuční tažení proti Čechům. V roce 1942 byly válečné strany definovány a Hitlerovy ohledy skončily. Protektorát potřeboval jako zdroj pracovních sil a výrobní kapacitu. 

Konstantin von Neurath byl po válce souzen Norimberským tribunálem, který ho odsoudil k 15 letům vězení. O tom, že soud v jeho případě zvážil jisté polehčující okolnosti, svědčí i fakt, že jak jeho nástupce ve funkci říšského protektora Wilhelm Frick (u soudu v Norimberku), tak i zastupující říšský protektor Kurt Daluege (u soudu v Praze) byli odsouzeni k trestu smrti. Von Neurath byl uvězněn ve věznici Spandau, odkud ho po osmi letech v roce 1954 ze zdravotních důvodů propustili. Zemřel o dva roky později, 14. srpna 1956, v Enzweihingenu u Stuttgartu.