Péče o umírající je doménou neziskovek, přihlásí se stát k zodpovědnosti?

Rajhard – Péče o vážně nemocné a umírající lidi v České republice stále zůstává na okraji systému veřejného zdravotnictví. Přestože zařízení, která nevyléčitelně nemocným poskytují nezbytné a dostatečně kvalitní služby, pomalu přibývá, nejde o zásluhu státu. Zdravotním pojišťovnám pak odborníci vyčítají nedostatek ochoty, který využívá nejasně stanovených pravidel v oblasti paliativní péče. Problematice se věnoval středeční speciál na ČT24 Umírání v Česku zblízka.

„Akutní péče je v České republice na velmi dobré úrovni, problém je v následné péči, včetně té paliativní,“ připouští náměstek ministra zdravotnictví Josef Vymazal. Některé kroky už ale jeho předchůdci na ministerstvu provedli, o čemž podle něj svědčí i rozvoj sítě hospiců, které do roku 1996 v Česku vůbec neexistovaly. „Není to tak, že by resort paliativní péči ignoroval,“ myslí si Vymazal.

„Nemohu říci, že by s námi ministerstvo nebo pojišťovny nekomunikovaly,“ připustil primář hospice v Rajhradě a šéf České společnosti paliativní medicíny Ladislav Kabelka, podle něhož je přesto celý systém paliativní péče třeba proměnit, ať už jde o zájem, odbornost, nebo peníze.


S tím ale tak úplně nesouhlasí poslanec a hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek (ČSSD), podle něhož toho doposud v oblasti paliativní péče udělal nejvíc neziskový sektor. „Hospice nestavěl stát, nestavěly je kraje, stavěl je neziskový sektor,“ poukázal Hašek.

V Česku je v současnosti celkem 14 lůžkových hospiců a několik dalších tzv. mobilních hospiců, které poskytují péči v domácím prostředí pacientů - kromě jednoho jsou všechny vedeny občanskými sdruženími jako takzvané nestátní zdravotnické organizace. Jen jeden hospic ve Frýdku-Místku je zřizován městem.

Od pojišťoven dostávají lůžkové hospice přibližně polovinu provozních nákladů, zbylou část musí sehnat svépomocí z dotací či sponzoringu. Podle hejtmana Haška je největším problémem financování paliativní péče překryv zdravotnické a sociální péče. „Je třeba definovat i sociální složku, kterou od příštího roku budou financovat kraje,“ upozornil hejtman na další nově vzniklý problém.

Hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek

„Jsou tady průraznější lobbistické skupiny, které jsou přisáty na veřejnou zdravotní péči, proto zůstává paliativní péče jakousi popelkou českého zdravotnictví.“


Mobilní hospice jsou pak zcela odkázány na vlastní financování. Podle Jiřího Havrlanta ze Svazu zdravotních pojišťoven domácí paliativní léčbu zákon sice připouští, ale právě problematika mobilních hospiců v něm není jasně definována. „Bylo by vhodné technickou novelou doplnit terminologii, tak aby mohly mobilní a domácí hospice fungovat,“ myslí si Havrlant.

„Je potřeba, aby ministerstvo určilo standard domácí hospicové péče,“ potvrdil Hašek s tím, že pojišťovny by poté okamžitě měly reagovat změnou financování této péče. „Na standardech se pracuje už snad 15 let, chce to politickou vůli,“ upozornil ale primář hospice v Rajhradě Ladislav Kabelka s tím, že minulé vlády problém nakonec vždy zametly pod koberec.

Šéf úseku paliativní péče na Masarykově onkologickém ústavu v Brně Ondřej Sláma také poukázal na neochotu pojišťoven, které sice nemají pravidla přesně daná, nicméně v mnoha případech nemají ani vůli paliativní péči financovat. „Nástroje jsou, je to o ochotě je využít,“ uvedl Sláma. „Je to vždy smluvní vztah mezi lékařem a pojišťovnou,“ připustil zástupce svazu pojišťoven.

Michal Hašek zároveň poukázal na pilotní projekt, na němž Jihomoravský kraj spolupracuje s Diecézní charitou. Pokud bude tento projekt domácích hospiců úspěšný, chce ho hejtman nabídnout i dalším krajům.

Téměř 80 % Čechů si podle průzkumu přeje zemřít v domácím prostředí, realita je ale přesně opačná (můžete hlasovat v přiložené anketě). Poslední přání svého života si vyplní jen pětina. Paliativní péči potřebuje ročně cca 70 tisíc lidí, dostane se jí ale pouhým několika tisícovkám.