Zájem o rodokmeny nesvědčí starým dokumentům, digitalizace jde pomalu

Litoměřice – Rostoucí obliba sestavování rodokmenů nesvědčí historickým dokumentům. Lidé v archivech ve velkém sahají po staletých listinách, kterým přitom každý dotek přibližuje záhubě. Problém je hlavně se starými pozemkovými knihami, jejichž digitalizace právě kvůli špatnému stavu trvá dlouho.

Digitalizace knihy netrvá dlouho, ale v řadě případů jí předchází náročná operace – záchrana samotného dokumentu. Stránky jsou po staletém používání ve špatném stavu, mohou být i plesnivé a skenování by nepřežily. Restaurátoři proto musí stránku po stránce smáčet ve speciální roztoku a potom doplnit chybějící části papíru novými. „Je to takové hraní,“ popsala restaurátorka Kateřina Dvořáková, která strávila dva měsíce se soupisem vinic na Mělnicku z roku 1613.

Největší zájem o historické úřední prameny nastal v posledních letech, kdy se lidé vrhli na sestavování svých rodokmenů. Někteří hledají předky několik staletí zpět, například amatérský badatel Miloš Konečný se může pochlubit přehledem svých předků až do roku 1651. Do 17. století si přitom lidé vystačí s matrikami. Okno hlouběji do minulosti ale otevírají především pozemkové knihy a soupisy poddaných.

Zájem lidí také určuje, které knihy se budou digitalizovat – a tím pádem také na skenování připravovat. „Celý rok se teď zabýváme jenom těmi archiváliemi, které jsou určené k digitalizaci,“ poukázal vedoucí restaurátorů z Litoměřic Tomáš Krýda. Vzhledem k poškození pozemkových knih bude jejich digitalizace trvat dlouho. Zatímco u matrik trvala čtyři roky, u starších archiválií to bude asi deset let.

  • Po svých kořenech pátraly i slavné české osobnosti - jejich původ divákům České televize odhalilo Tajemství rodu