Kde se schovat před válkou

Praha – Jen zhruba pro 40 % obyvatel Prahy by vystačily v případě nenadálého útoku stálé kryty. A i nad jejich funkčností se vznáší otazník. Například pražské metro, tedy největší bunkr v Praze s kapacitou 332 tisíc lidí, v současnosti není připraven k okamžitému použití. Jiné kryty, evidované magistrátem jako funkční, zase patří soukromníkům, a tak není jasné, zda by vůbec byly pro veřejnost přístupné. V neposlední řadě pak Pražené často ani netuší, kde se nejbližší kryt, který by jim případně mohl zachránit život, nachází.

V Praze je přes 800 krytů. 777 z nich magistrát eviduje na seznamu stálých krytů, to znamená, že by měly být funkční a v případě nebezpečí by je bylo možné využít. Jenže spíš jen teoreticky. Magistrát vlastní pouze 234 z nich, zda budou ostatní kryty v případě potřeby přístupné, není jisté. „Z legislativy jednoznačně nevyplývá žádná povinnost garantovat přístup k úkrytům nebo garance možnosti ukrytí pro každého. Ze zákona pouze orgány obce zajišťují připravenost na mimořádné události,“ uvedla mluvčí magistrátu Petra Hrubá.

Pro pár stovek i pro tisíce

Stálé kryty jsou rozeseté po celé Praze. Drtivá většina z nich má kapacitu 150 osob. Celkově by se v nich mohlo ukrýt zhruba 150 tisíc lidí. V dobách míru se využívají různě. Ty starší obvykle jen čekají na svou příležitost. Od 80. let minulého století se ale bunkry stavěly jako víceúčelové. V dobách míru se tak využívají jako sklady, garáže, na Vysočanech se pak jeden změnil dokonce v hudební klub.

Ty největší stále kryty z magistrátního seznamu jsou na Černém Mostě. Jejich kapacita se počítá v jednotkách tisíc lidí. Největší kryt v Bryksově ulici pojme 2 800 osob. Zda by ale obyvatelé Černého Mostu měli v případě útoku největší šanci přežít, není jisté. Žádný žebříček městských částí podle míst v krytech na hlavu totiž neexistuje. A navíc podle expertů jsou větší kryty mnohem zranitelnější než ty malé. „Když je kryt velký a byla by válka a snaha útočit na tyto objekty, tak většímu riziku útočného náporu by čelily větší kryty,“ upozornil geolog a znalec pražského podzemí Vladimír Vojíř.

Šanci na přežití také významně ovlivňuje to, kolik má daný kryt východů a jak snadno jsou dosažitelné. „Máte větší šanci se dostat z metra, protože jednotlivé úseky jsou propojené a je tam víc míst, kterými je možné odejít,“ dodal Vojíř. Naopak malou šanci na přežití by podle něj měli například lidé ukrytí ve Strahovském tunelu, pokud by dobře mířená puma zpustošila ústí tunelu nebo větrací šachty.

Zprovoznění největšího krytu by trvalo roky

Metro ani Strahovský tunel na magistrátním seznamu stálých úkrytů sice nefigurují, jak ale portálu ČT24 sdělila mluvčí magistrátu, statut stálých úkrytů mají. Tzv. ochranný systém metra by přitom byl schopen ochránit dokonce více Pražanů než všechny ostatní kryty dohromady. Útočiště by v něm mohlo najít až 332 tisíc lidí. Je ale systém funkční? Jako celek se vzhledem ke každodennímu provozu nikdy nezkouší.

„V současné době ochranný systém metra není připraven k okamžitému použití, s výjimkou některých prvků systému, které jsou určeny například k ochraně před povodní,“ řekl portálu ČT24 vedoucí služby ochranného systému metra Petr Kysilko. Zprovoznění zhruba 30 % úkrytové kapacity by tak nyní podle něj trvalo zhruba 2 až 3 měsíce. K tomu, aby bylo možné využít plnou úkrytovou kapacitu tunelů metra, by pak dopravní podnik potřeboval roky. „K dosažení stavu, kdy všechny technologie v celém ochranném systému budou připraveny k použití, by trvalo nejméně dva roky, a to především kvůli nezbytnému požadavku dokončit technické centrum na Palmovce,“ upřesnil Kysilko.

Pro bezdomovce, pro pamětníky

Bez dostavby technického centra vzdáleného asi kilometr od stanice metra Palmovka totiž nelze využít jako bunkr tunely v úseku Palmovka–Hloubětín, byť se s tím při jejich výstavbě počítalo. Jenže z potřebného „velína“ je zatím jen betonové torzo. Místo agregátů, které by mohly tunely v případě výpadku zásobovat elektřinou, a ventilátorů, které by do nich vháněly nezamořený vzduch, je technické centrum a jeho okolí spíš doupětem bezdomovců a narkomanů. K vidění tu je schodiště mizící kdesi v podzemí. K nebi z betonu naopak ční armatura marně čekající, až na ni naváží další zdi.

Bunkry zkrátka přestaly být prioritou. S dokončováním těch nedodělaných ani výstavbou náhradních za ty dávno vyřazené se v dohledné době nepočítá. Podle vládní koncepce ochrany obyvatelstva z minulého roku budou experti ministerstva vnitra stav ochranných systémů po celém Česku pouze analyzovat. Čas na to mají až do roku 2020, teprve poté by mělo padnout rozhodnutí, jaký osud čeká bunkry včetně metra dál.

Zatím se zdá, že se čas dávno zastavil i v těch technických centrech, která jsou provozuschopná. Portálu ČT24 se podařilo nahlédnout například do „velína“ na Chodově, díky kterému by mohli lidé najít úkryt v tunelech mezi stanicemi Roztyly a Háje. Centrum, ze kterého se ovládají mimo jiné i tlakové uzávěry nebo ventilátory, bylo dokončeno v roce 1981 a od té doby zůstávají veškeré technologie i zázemí v původním, takřka skanzenovém stavu.

Legendami opředený „vládní kryt“

Funkčních technických center, jako je to na Chodově, je na trasách metra celkem pět. Tím nejlegendárnějším je „velín“ pro trasu A na Klárově ukrytý pod skálou naproti Úřadu vlády. Stavba pochází z 50. let a podle historických pramenů mělo jít o stanici metra. Jenže po válce nebyl na dokončení podzemní dráhy dostatek peněz, a tak se od stavby upustilo. Když se ve druhé polovině 60. let dopravní inženýři k myšlence přepravy lidí pod zemí vrátili, vyprojektovali novou stanici o několik desítek metrů vedle. Proč takové plýtvání? Nepotřebný podzemní prostor - podle dostupných informací asi 150 metrů dlouhý, 20 metrů široký a 10 metrů vysoký - se začal mezitím používat jako protiatomový kryt pro pracovníky Úřadu vlády (Strakova akademie). Dostat se do něj údajně dalo také z Kramářovy vily.

Až později padlo rozhodnutí, že se „vládní kryt“ stane součástí ochranného systému metra. A začalo se s přestavbou na technické centrum. V někdejším bunkru jsou umístěny čtyři dieselagregáty, které dokáží zásobovat elektřinou veškeré úkryty na lince A, tedy od stanice Dejvická až po Strašnickou. Nechybí ani obří filtrační centrála - vzduch si nasává šachtou v ulici Chotkova. Objekt skrývá také úpravnu vody. Ta se čerpá asi 70 metrů dlouhým potrubím ze dna Vltavy.

Schéma technického centra na Klárově
Zdroj: ČT24

I když podzemní prostory několikrát změnily svou podobu a využití, stále zůstává zachováno propojení s Úřadem vlády. Mezi bývalými zaměstnanci metra se traduje, že někdejší vládní kryt je propojen i s Pražským hradem. Současní pracovníci ochranného systému to ale popírají. „Žádné propojení s Pražským hradem a metrem neexistuje. Podle mého názoru jde o legendy,“ zdůraznil Kysilko.

Do metra „vyzbrojeni“ potravinami

Kdyby bylo metro a všechny jeho „velíny“ pro případ války perfektně připraveny, mohly by nás před nebezpečím ochránit tři dny (72 hodin). K tomu by ale musel dopravní podnik zmodernizovat některé technologie a také přijmout zhruba 1 500 nových zaměstnanců, kteří by měli jejich chod na starosti a dokázali by v případě potřeby v řádu minut přeměnit tunely z jejich dopravního využití na ochranný systém.

Ani pak by ale lidé schovaní v metru rozhodně nemohli počítat s komfortem, spíš by jim po několikadenním ukrývání před nebezpečím pořádně kručelo v břiše. „Zajišťujeme filtrovaný vzduch, elektrickou energii, pitnou a užitkovou vodu, zásoby jídla však nikoli,“ prozradil Kysilko.

V případě potřeby by se lidé do tunelů metra dostali přes běžné stanice. Kolik by na to měli od zaznění sirén času, není jasné. Žádný harmonogram, který by stanovil, jak rychle musí pracovníci metra uzavřít tlakové uzávěry, totiž v tuto chvíli neexistuje. Původní projekt, který rozpracovával pravidla někdejší civilní obrany do nejmenších detailů, však podle Vladimíra Vojíře počítal s 15 minutami. Pak by se průchody přes stanice uzavřely.

Lidé by ale ještě mohli použít vstupy odjinud. „Existují rovněž tzv. komory dodatečného vstupu, které v některých případech jsou i mimo stanici,“ potvrdil Kysilko. Jde vlastně o přetlakové komory, do kterých mohou lidé z venku vstoupit a očistit se od nečistot tak, aby neohrozili ty, kteří jsou již v bunkru ukrytí. Jeden z takových dodatečných vstupů do tunelů metra je například u Kostela Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech. Další se nachází nedaleko stanice Ládví - v severozápadním rohu křižovatky ulic Opálkova a Střelničná.

Odpočítávání

Překvapila vás nepřipravenost bunkrů stejně jako nás? Dopravní podnik i magistrát uklidňují: pokud by hrozil válečný stav, vše by se perfektně připravilo a veřejnost by byla informována o tom, jak se do tunelů metra i dalších stálých krytů včas dostat. Stavět by se začaly také improvizované úkryty, které by ochránily ty Pražany, pro které kapacita stálých bunkrů nestačí. Jinými slovy na 700 tisíc lidí by hledalo bezpečí například v obyčejných sklepech. Jak s nadsázkou poukazují někteří experti: lepší než hledat úkryt by proto možná bylo sledovat válečný útok na Prahu z okna. Apokalypsa by totiž zřejmě vzhledem ke stavu bunkrů i síle moderních zbraní byla tak či tak tím posledním, co Pražané v životě uvidí.