Tajná spolupráce to byla, Babiš to ale vědět nemusel, tvrdí historik

Praha – Andrej Babiš sice s StB spolupracoval, ale podle badatele Ústavu pro studium totalitních režimů Radka Schovánka to považoval za běžnou součást své práce a vinný se tak cítit nemusí. Jako zaměstnanec v podniku zahraničního obchodu ani jinou možnost neměl. Schovánek si ale nemyslí, že by Babišův spis byl falešný. Na to byla podle něj StB příliš opatrná a ani předložené důkazy tomu nenasvědčují. V Interview ČT24 zopakoval, že za nevěrohodné v tomto případě považuje především svědectví bývalých agentů StB. „Svědectví těchto je lidí velmi pochybné a myslím, že by bylo dobré prověřit jejich tehdejší činnost (…) a pokusit se dokázat, že příslušníci StB v mnoha jiných případech před soudy prostě lžou,“ konstatoval.

Bratislavský soud včera rozhodl v ostře sledovaném sporu Andreje Babiše kvůli jeho evidenci v seznamu spolupracovníků státní bezpečnosti. Ministr financí byl podle zatím nepravomocného verdiktu evidován coby tajný spolupracovník StB neoprávněně. Rozsudek soudu Schovánka, který v něm vystupoval jako svědek, nepřekvapil. „Já jsem se hlavně snažil popsat, že tak, jak byl spis vedený (…), byl v souladu s tehdy platnými předpisy,“ prohlásil. Pokud by tak někdo chtěl příslušný spis falšovat a vést si například fiktivního agenta, udělal by to podle něj jinak.

Je tedy skutečně málo pravděpodobné, že by evidence spolupracovníků StB byly vykonstruované, když údaje o některé osobě nezávisle na sobě existovaly v několika svazcích. „Aby zfalšovali ten spis takovým způsobem, jak před soudy vypovídali, to by museli být buď velmi hloupí, nebo velmi drzí, nebo by se muselo jednat o to, že celá StB byla organizovaná skupina kamarádů,“ míní historik. Dokumenty tohoto typu byly podle něj vedeny jako přísně tajné a jejich falšování je tak poněkud iluzorní.

Problém je tak podle Schovánka trochu jinde. V té době totiž bylo naprosto běžné, že pracovníci zahraničního obchodu byli v kontaktu s příslušníky StB. „Oni to ani nepovažovali za nic nenormálního,“ poznamenal. Pokud by tedy Babiš kontakt s těmito jedinci odmítl, nemohl by vyjet do ciziny a tam pracovat. „Lze tady Andreji Babišovi rozumět, že se necítí jako nějaký agent, který v 50. letech založil protistátní skupinu a potom ty lidi udal a oni skončili ve vězení,“ podotkl Schovánek.

Podle rozhodnutí soudu totiž samotná evidence Babiše v archivních svazcích StB neprokazuje jeho vědomou spolupráci s komunistickou tajnou policií a neexistuje písemný závazek Babiše spolupracovat s StB.  

  • Radek Schovánek: „Myslím, že tady spíš dochází ke zmatení pojmů. Sám Andrej Babiš říká, že se s StB scházel, že po něm chtěla nějaké informace a on jim ty informace předával. A zatímco to považoval za normální součást své práce, tak příslušníci StB to považovali za tajnou spolupráci a podle tehdy platných směrnic to tajná spolupráce byla.“

Soudkyně se opírala především o výpovědi bývalých pracovníků StB, jejichž tvrzení vyzněla v Babišův prospěch. Za klíčovou je v médiích označovaná výpověď někdejšího důstojníka StB Júlia Šumana, který před soudem popřel informace z archivních svazků, že v 80. letech získal Babiše ke spolupráci s tajnou policií. „Z mého pohledu je svědectví těchto lidí velmi pochybné a myslím, že by bylo dobré prověřit jejich tehdejší činnost (…) a pokusit se dokázat, že příslušníci StB v mnoha jiných případech před soudy prostě lžou, protože se domnívají, že jejich činy jsou promlčené. Co ale není promlčené, je křivé svědectví,“ domnívá se Schovánek.

Lustrační osvědčení vydává ministerstvo vnitra pro účely výkonu zákonem stanovených funkcí obsazovaných volbou, jmenováním nebo ustanovováním. Osvědčuje, zda lustrovaná osoba byla, či nebyla v období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989:

  • příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazeným ve složce Státní bezpečnosti
  • evidována v materiálech StB jako spolupracovník ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) zákona

Přijetím lustračního zákona v roce 1991 chtěli zákonodárci ochránit nově utvářené instituce před vlivem někdejší komunistické StB a lidí s ní spjatých. Původně měl platit jen pět let, jeho účinnost však byla prodloužena nejprve v říjnu 1995 o čtyři roky a koncem roku 2000 bylo omezení platnosti zrušeno úplně. Lustrace tedy v Česku existují dodnes. Na Slovensku přestal lustrační zákon platit v roce 1996.


Za navržení Babiše do vlády málem zaplatil premiér pokutu

Diskuse o údajné spolupráci Andreje Babiše se Státní bezpečností se rozvířila koncem loňského roku, kdy se o šéfovi hnutí ANO začalo mluvit jako o kandidátovi na ministra financí. Babiš totiž nemá čisté lustrační osvědčení, které u všech členů předchozích vlád vyžadovala prezidentská kancelář (byť zákon tuto podmínku výslovně neuvádí a ani právníci se na interpretaci lustračního zákona neshodnou). Prezident Miloš Zeman ke jmenování Babiše do čela resortu financí nakonec svolil, podmínil ho ale schválením novely služebního zákona v prvním čtení. Ta by měla vnést jasno do požadavků na výkon státních funkcí.

Kvůli navržení Andreje Babiše členem vlády bez lustračního osvědčení dokonce dostal premiér Bohuslav Sobotka počátkem června v přestupkovém řízení pokutu 10 000 korun. Proti rozhodnutí se odvolal (celá zpráva). Pražský magistrát poté přestupkové řízení zastavil a pokutu, kterou udělil úřad první městské části, zrušil (čtěte víc).