Přišel v Afghánistánu o nohu, dál by však bojoval proti teroristům

Praha – Sám má za sebou bolestnou zkušenost z Afghánistánu, přesto by Miroslav Lidinský šel do akce znovu. Považuje za správné, aby zahraniční vojáci pomáhali místním oslabit Taliban, jehož způsob boje je podle něj naprosto nepředvídatelný a není proti němu obrany. Když však se svojí skupinou dělal v provincii Hílmand podporu britským jednotkám, protitanková střela jej připravila o nohu.

ČT: Dá se podobným útokům zabránit? Je to vůbec možné, nebo všichni, kdo slouží v zahraniční misi, musí počítat s tím, že jdou do obrovského rizika? 

Pochopitelně se to liší úkol od úkolu. Nicméně obrana proti tomuto způsobu boje, jaký používá Taliban, je naprosto nepředvídatelná. Protože takto podlý způsob nelze předvídat a nelze se na něj ani připravit. Proti tomu zkrátka neexistuje obrana. 

ČT: Je vůbec možné, aby se v Afghánistánu někdy cítili všichni bezpečně? Aby to byla země, kde bude klid? Nebo jde o stát, kde bude napětí trvale? 

Nepovažuji se za bezpečnostního experta, ale dovoluji si tvrdit, že pokud bude směřovaná intenzivní pomoc afghánské národní armádě a policii, utvoří se organické funkční jednotky, které budou schopné převzít iniciativu. Pak bude možno Taliban minimálně velmi oslabit nebo úplně ho vytlačit… Terorismus je navíc schopný proniknout i do České republiky.

ČT: Jakou máte zkušenost – chápou Češi, proč čeští muži dobrovolně vstupují do zahraničních misí? 

Tuto zkušenost mám osobní – moje nejbližší okolí chápalo moje rozhodnutí pro další profesní kariéru u útvaru speciálních operací… Nicméně společnost asi ještě není zcela připravena zabývat se problematikou terorismu tak, jak je vnímán například v jiných státech?

ČT: Čím to je, že Češi nechápou, proč by měli mít své vojáky právě v Afghánistánu?

Nejsem si úplně jist, kdo je tady na vině. V každém případě asi bychom se měli do budoucna všichni spojit a formulovat osvětu. A taky aby se začaly říkat skutečné možné důsledky nečinění nebo nekonání.

ČT: Kdyby se mise zrušily, cítil byste to jako osobní újmu? Měl byste pocit, že si toho Česko neváží, že jste dával svůj život všanc?

Tady je potřeba říct, že v otázce terorismu je nicnedělání to nejhorší, co se může dělat.

ČT: Jak se na Vás vůbec Afghánci dívají?

Místní obyvatelstvo v oblasti, kde jsme působili, bylo velmi přátelské… Byli velmi rádi, že se tam společně s britskými jednotkami prováděly čistící operace, kde se Taliban vytlačoval plošně. Místní byli rádi, že nemusí žít v područí ozbrojených skupin, které je v podstatě terorizovaly. 

ČT: Můžete nám popsat, kde a co přesně se vám stalo? 

Poskytovali jsme podporu útočícím britským jednotkám z druhé strany řeky. Objevili jsme tam významné stanoviště, ze kterého Talibanci odpalovali neřízené rakety na postupující britské jednotky. V podstatě jsme oblast uzavřeli a do příchodu posil jsme byli připraveni blokovat tuto skupinu, která se stáhla do jednoho městečka. Bohužel místní bojůvka Talibanu nás v přesile napadla, byl to velmi intenzivní boj… Při jejich návratu k naší skupině pak byla z vesnice vystřelena ještě jedna protitanková střela, která mi explodovala pod nohama. 

Miroslav Lidinský je bývalým členem Útvaru speciálních operací vojenské policie SOG, která již zanikla. Koncem července 2007 na něj během jedné z armádních operací vypálili Talibanci protitankovou střelu, která mu zasáhla nohy. Následně byl transportován do britské polní nemocnice, končetinu mu však lékaři zachránit nedokázali. V posledních letech našel zalíbení v golfu, dokonce získal titul mistra Evropy hendikepovaných golfistů. 

Interview ČT24 se vyjadřoval také k útoku sebevražedného atentátníka, který u základny Bagrám zabil čtyři české vojáky. Více se dočtete ZDE.