Náhradní matka – mašina na kyslík, nebo pomoc zoufalým rodičům?

Praha – Po celém světě se v posledních dnech rozvířila diskuse o náhradním mateřství. Vyvolal ji příběh postiženého půlročního chlapce, kterého odnosila thajská náhradní matka, ale australští biologičtí rodiče ho po porodu kvůli postižení odmítli. V některých státech je náhradní mateřství zcela zakázané, jinde se z něho stal výnosný byznys. Česká legislativa ho výslovně nezakazuje, vše se tak odehrává na hraně zákona. Ročně se u nás tímto způsobem narodí desítky dětí. Nejstaršímu je dnes už 21 let.

Kolem náhradního mateřství existuje řada etických i právních otázek. Lékaři i odborníci ho většinou připouští tam, kde žena nemůže porodit vlastní dítě a náhradní matka ho za ni odnosí bez nároku na odměnu. Často je v takových případech náhradní matkou jiná žena z rodiny nebo kamarádka.  

V takzvané děloze k pronajmutí už ale vidí celá řada lidí především etický problém, a to hlavně tehdy, kdy žena využije náhradní matku, i když sama děti donosit může. Obvykle je to proto, že si nechce kazit kariéru, postavu nebo prožívat nevolnosti. „Z matky potom dělám jen mašinu, která dítěti dodává kyslík a glukózu… Z dítěte jsme pak udělali komoditu, kterou lze koupit, prodat a eventuálně reklamovat, jak jsme viděli u případu z Austrálie,“ podotýká kněz a přednosta Ústavu etiky 3. lékařské fakulty UK Marek Vácha.

Náhradní matka stojí v Česku až 500 tisíc korun

Česká legislativa náhradní mateřství výslovně nezakazuje, nesmí se ale za něj platit. O jakýchkoliv částkách pro náhradní matku se tak oficiálně neví nebo se svedou na dárek od otce na péči během těhotenství. Neoficiální čísla se ale podle Váchy pohybují kolem 450 až 500 tisíc korun.

Obvykle vše probíhá tak, že se neplodný pár domluví s náhradní matkou a poté vyhledají kliniku, která náhradní mateřství umožňuje. Otec se k otcovství přihlásí už během těhotenství náhradní matky, která se po šestinedělí novorozence vzdá a jeho biologická matka požádá soud o osvojení. Rodiče ale nesou riziko, že si náhradní matka na poslední chvíli vše rozmyslí a dítě si nechá. Podle českých zákonů je totiž matkou žena, která dítě porodila, a otec by pak platil alimenty. Některé státy USA mají tuto situaci ošetřenou tak, že matkou je ta žena, na které se trojice dopředu dohodne.

První české dítě odnošené náhradní matkou se narodilo v roce 1993 na zlínské klinice. Biologická matka tehdy vlastní děti mít nemohla, protože jí lékaři museli odstranit dělohu. Klinika tyto služby poskytuje i nyní, neplodný pár ale musí mít pro využití náhradní matky striktně dané důvody.

V řadě evropských zemí je náhradní mateřství zcela zakázané. Jde například o Francii, Německo, Rakousko, Švédsko nebo Dánsko. V Británii ho zákon sice umožňuje, musí ale být splněna předem daná pravidla a vše musí být nekomerční. V některých státech USA nebo na Ukrajině se z náhradního mateřství stal naopak výnosný byznys. Podle serveru Lidovky.cz si na Ukrajině náhradní matku mohou neplodné páry vybrat na internetu prostřednictvím speciálních agentur. V Indii vznikly dokonce kliniky, kde místní ženy rodí děti pro ženy ze západu. Kontakty na náhradní matky zprostředkovává i server Surrogatefinder.com, kde má podle serveru profil 138 Češek.