Roztroušená skleróza neznamená konec. Můžete projet i celý svět

Praha -  Sedmičlenná výprava francouzských cyklistů plní sen čtyřiapadesátiletému kamarádovi Gérardovi, který v mládí onemocněl roztroušenou sklerózou. Společně se vydali na cestu kolem světa, aby ostatním dokázali, že to jde i s tak vážnou nemocí. Tento týden dorazila skupina i do Česka. Mimo jiné i kvůli tomu, že zdejší zdravotní péče o pacienty s touto nevyléčitelnou chorobu je ve světovém srovnání velmi kvalitní.

Výprava chce během jednoho roku ujet na kole 15 tisíc kilometrů a navštívit 23 měst, kde se chtějí setkat s dalšími pacienty s roztroušenou sklerózou. Cyklisté už projeli Francií, Belgií, Lucemburskem nebo Německem a evropskou etapu zakončí v Helsinkách. Pak čeká skupinu dalších pět kontinentů.

Výpravu s obdivem sleduje i Monika Brunová, která má stejnou diagnózu. Sama si ale do zahraničí kvůli chorobě ještě netroufla: „Člověk je fyzicky vyčerpanější, převýšení mi dělá problémy.“ Gérard teď s kamarády naopak zkouší, co všechno mu roztroušená skleróza dovolí. Byl by také rád, aby se o jeho nemoci více mluvilo.

Onemocněním trpí i předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek. I podle něj je důležité nepropadat skepsi, nestranit se společnosti a být aktivní. Jeho boj s nemocí zachytil pořad České televize 13. komnata. V Česku se s poruchou centrálního nervového systému léčí na 19 tisíc lidí. Diagnózu lékaři sdělují každý rok tisícovce lidí, většinou ženám. 

Roztroušená sklerózaRoztroušená skleróza je chronické autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém člověka sám napadá svou vlastní centrální nervovou soustavu – mozek a míchu. V nervových tkáních pak vznikají zánětlivá ložiska, ve kterých dochází k rozpadu myelinových obalů nervových vláken. Tím se ovlivňuje schopnost nervových buněk spolu navzájem komunikovat.

Nemoc postihuje zejména mladé lidi mezi 20. a 40. rokem. Její příčina není známa a dosud nebyl objeven ani lék, který by postup této choroby zcela zastavil. Nejčastějšími příznaky jsou poruchy koordinace pohybů, poruchy chůze - zakopávání, brnění končetin, špatná výslovnost nebo například stálá únava. Onemocnění popsal v roce 1868 jako první francouzský lékař Charcot. Nemoci a její biologické léčbě se věnoval i pořad Medicína pro 21. století.