Fenomén mayovek: Jak uprostřed socialismu nakouknout na Divoký západ

Praha - Ačkoliv byl spisovatel Karl May Němec a jeho velkým obdivovatelem byl i nacistický vůdce Adolf Hitler, Češi ho dodnes milují. Filmy jako Poklad na Stříbrném jezeře nebo Vinnetou ovlivnily několik generací. Ale náčelník Apačů to u nás neměl vždycky lehké. Byla doba, kdy na jeho kult žárlil Ústřední výbor KSČ. Ohlédnutí za kulturním fenoménem natočil Karel Vrána.

Když v 60. letech poprvé přicválali na stříbrné plátno dva nerozluční přátelé Vinnetou a Old Shatterhand, stal se z toho obrovský fenomén. „To bylo po strašně dlouhém půstu. Po roce 1948 se v podstatě nehrály žádný kovbojky, westerny, nic takového,“ připomíná kinař Jan Jíra. Barevný, výpravný a dobrodružný snímek se jmenoval Poklad na stříbrném jezeře. Poté následovalo dalších 6 dílů s Vinnetouem. „To byla droga, to se na to chodilo. A hrozně nám záviděli naši sousedé z NDR, protože tam to bylo zakázané,“ vzpomíná archivář města Ústí nad Labem Vladimír Kaiser.

Právě k městu Ústí nad Labem vázal Karla Maye hluboký vztah. Spisovatel byl totiž v 70. letech 19. století v Sasku odsouzen za drobné podvody a po propuštění z vězení mu jeho ústecký přítel Christian Krieger nabídl místo, kde se poprvé živil psaním – jako redaktor časopisu Schacht und Hütte (Šachta a huť).

Náčelník Apačů ovšem nebyl populární pouze v kině, obrovskou vlnu zájmu vyvolaly i knihy Karla Maye. Když v roce 1963 vyšly tři díly Vinnetoua, lidé v Ústí nad Labem podle Vladimíra Kaisera čekali ve frontě dvě noci – a to prý tituly vyšly v obrovském nákladu asi 200 tisíc výtisků. Přitom většina knih Karla Maye, podle nichž filmy vznikaly, byla až do roku 1964 na indexu závadné literatury.

Lex Barker jako Old Shatterhand (vlevo)
Zdroj: Internet

Komunisty kult mayovek popuzoval natolik, že kvůli tomu zasedl v polovině 60. let minulého století ústřední výbor strany. „Všem, kdož se bez ohledu na míru a vkus přiživují na popularitě hrdinů mayovek, je třeba důrazně připomenout, že socialistická výroba a obchod musí respektovat nejenom estetická kritéria, ale především zásadní měřítka ideově politických hodnot socialismu v oblasti kultury. Tato měřítka jsou neslučitelná s výrobou vinnetouvského nevkusu,“ připomíná jedno z nejkurióznějších usnesení strany historik Petr Blažek. Ředitelé některých socialistických závodů totiž využili obliby mezi mladými a nechali vyrobit upomínkové předměty s Vinnetouem.  

Martin Krsek, kurátor výstavy o německém spisovateli: "Z českých překladů to není tak patrné, ale Karl May byl velký německý nacionál. Kdybychom se začetli do těch jeho příběhů, tak zjistíme, že vlastně do toho divokého Západu propašoval řadu Němců. Zjednodušeně můžeme říci, že každý z těch dobrých chlapů byl vlastně Němec.


Kult mayovek přežil i po listopadu

Legendy Divokého západu přijali za své i čelní představitelé našeho undergroundu, včetně Ivana Jirouse a Mejly Hlavsy. „My jsme byli všichni indiáni, ale měli jsme náčelníka Magora. A pak samozřejmě Hatátitla Mejla, který běhal po Stromovce ještě v pětadvaceti a střílel šípy,“ přidává k dobru historku z mládí ředitel lounského divadla Vladimír Drápal.

Pořadatel trutnovského Open Air Festivalu Martin Věchet zase vzpomíná, když se poprvé setkal s filmovým představitelem Vinnetoua – hercem Pierrem Bricem, který do Trutnova zavítal v roce 2008. „Ještě teď mi z toho mrazí, co se v tu chvíli dělo. Nepopsatelný, nesdělitelný. A ti, co to nezažili, tak nechť si nechají vyprávět od starších, kteří to zažili.“

V roce 2013 se s Pierrem Bricem setkal i jeden z nejpřednějších českých Apačů Jiří Rohlíček. Ten jezdí každé léto do Chorvatska do míst, kde se natáčely filmy s Vinnetouem, a se skupinou přátel přehrávají filmové scény. „Chorvaté na nás nejdříve koukali trochu jako na blázny, protože v Chorvatsku zdaleka nejsou filmy o Vinnetouovi tak známé jako u nás. Tak když jsme s Ivanem přijeli, a ukázali jsme, co jsme natočili, a jak se to namontovalo do toho filmu, tak se jim to velice líbilo,“ uvedl amatérský herec.