Rodiče dávají na sport dětí znatelně méně, než by chtěli

Praha – Plány a přání se s realitou často rozcházejí – přesvědčují se o tom pravidelně také rodiče, které chtějí své děti podporovat ve sportovním vyžití. Každý rok by rádi na pohybové aktivity potomků dali zhruba 17 a půl tisíce korun, ve skutečnosti je to zhruba polovina. Průměrné náklady třeba na fotbal se přitom pohybují kolem deseti tisíc.

Právě například za fotbal dají rodiče ročně i přes 10 tisíc. Kromě klubových příspěvků musí hradit třeba cesty na zápasy nebo nové kopačky. Fotbal přitom patří spíše k levnějším sportům. Na opačné straně žebříčku stojí třeba sjezdové lyžování.

Skoro čtvrtina rodičů si ale nemůže dovolit dát do sportování svých potomků ani průměrnou částku – tedy 7 320 korun. Zatímco v Praze jde o průměrnou částku 10 tisíc, v některých částech Moravy pouze kolem 6 tisíc korun.

K tomu navíc stoupá počet obézních dětí, kterých je ve srovnání s rokem 1995 zhruba pětinásobně více. Jen pro zajímavost: pravidelně sportuje jen necelá třetina Čechů. Jde o podstatně menší číslo, než je celoevropský průměr (zhruba 40 procent) nebo například situace v Německu (50 procent).

  • Zaplatit sportovní koníčky dětem je pro řadu rodin velmi náročné, protože musí vytvořit novou kolonku v rodinném rozpočtu a částky se šplhají do tisíců korun
  • Za sportovní aktivity dětí (které zahrnují sportovní vybavení, pravidelné příspěvky do sportovních klubů atd.,) vydá průměrná rodina 7 320 Kč za rok
  • Z výzkumu také vyplynulo, že celých 23 % rodin si nemůže dovolit do sportování dětí investovat ani tuto průměrnou částku (7 320,-).
  • nejméně peněz na sport dětem dávají nesezdané páry, rodiče dětí mladších 6 let a také mladí rodiče do 25 let – těmto skupinám chybí i několik tisíc korun do průměru
  • Regionálně: nejvíc platí dětem sportovní aktivity rodiče z Prahy, nejméně na Moravě

Ministerstvo chce speciální třetí hodinu tělocviku

Mladí Maďaři ve věku 10–18 let budou muset od Nového roku každoročně podstupovat testy fyzické zdatnosti a měření zdravotních parametrů vč. množství tělního tuku. Česko volí jinou cestu; ministr školství Marcel Chládek chce vsadit na kvalifikované sportovní trenéry, kteří by vedli třetí hodinu tělocviku v týdnu. Zaměřena by měla být na zdravý životní styl. „Může být úspěch v tom, že děti dokáží více vtáhnout do dalšího sportování,“ uvádí v této souvislosti Tomáš Perič z FTVS. „Otázka je, co to je trenér mládeže. Znám trenéra hokeje, fotbalu nebo plavání. Bude ale chtít třicet dětí ve třídě trénovat zrovna plavání?“ dodává.

Podle lékaře Zlatka Marinova by přitom stačilo, kdyby děti denně pěšky nachodily tři až čtyři kilometry a třikrát týdně si šly zaběhat. Sport má navíc i další pozitiva – děti se zde naučí spolupracovat, dodržovat pravidla, reagovat na autoritu, zdravě soutěžit i umět prohrávat.

Tomáš Perič, FTVS:

„Děti se nehýbou a cokoliv, co začneme dělat, bude pozitivní. Situace, která je dnes, už horší být nemůže. Naše kultura a společnost nesměřuje k tomu, aby se děti chtěly hýbat. Odmala jsou vedeny k tomu, aby si užívaly, aby se bavily a aby neměly žádné povinnosti – a sport určitá povinnost je.“


Léčba obézního jedince přichází stát velmi draho - na péči o něj dává o třetinu víc než na pacienta s normální váhou. VZP za léčbu jednoho takového pacienta zaplatí asi 100 tisíc korun ročně.