V Česku je minimum domácích vězňů. Bez náramků to nemá smysl, tvrdí soudy

Praha - České soudy jen minimálně ukládají za méně závažné činy trest domácího vězení. V Česku je možné ho využívat už od roku 2010, dosud ale rozsudek s tímto zněním padl asi jen v tisícovce případů. Podle probační a mediační služby není tento trest efektivní, dokud nebudou domácí vězni monitorováni elektronickými náramky. Ministerstvo spravedlnosti ale tendr na jejich výběr před časem pozastavilo.

Velká část soudců se verdiktům domácího vězení spíše vyhýbá. „Přistupuju k uložení alternativního trestu obecně prospěšných prací, který se mi často jeví účelnější a vhodnější,“ říká soudkyně z Blanska Michaela Zummerová.

Podle probační a mediační služby ale soudci domácí vězení neukládají zejména proto, že dosud nebyl zaveden monitoring v podobě elektronických náramků. Výběrové řízení na firmu, která by je dodávala, totiž ministerstvo spravedlnosti pozastavilo. Na domácí vězně proto stále namátkově dohlíží pracovníci probační a mediační služby.

Trest domácího vězení mohou dostat lidé za méně závažné činy se sazbou do pěti let. Soud stanoví přesné časové rozmezí, po které odsouzený nesmí mimo výkon zaměstnání opustit svůj domov. Domácích vězňů je u nás celkem 148, nejvíce na severu Moravy.

I přesto, že jsou elektronické náramky zatím v nedohlednu, je domácí vězení pro stát výhodnější. Zatímco na jednoho vězně v ústavu doplácí 30 tisíc korun každý měsíc, domácí vězni naopak musí během celého trestu platit zhruba 1 500 korun měsíčně.