Ukrýval popel obětí režimu. Park u strašnického krematoria dostal jeho jméno

Praha - Nenápadný pražský park těsně vedle strašnického krematoria dostal jméno po svém bývalém řediteli. František Suchý totiž v době nacismu i komunismu ukrýval popel popravených. Aby popel hrdinů neskončil na kompostu, jak si přáli tehdejší mocní, riskoval život svůj i celé své rodiny. Po uvěznění komunistickým režimem skončil jako společností zcela vyloučený člověk.

Ředitel krematoria František Suchý v době nacistické okupace ukrýval popel obětí nacistické perzekuce. Vedl si dokonce i jejich přesný seznam, který čítal více než 2 100 jmen. Jejich ostatky totiž měly být zcela zlikvidovány. Nikdo z pozůstalých se neměl dozvědět, kde byli jejich blízcí zpopelněni a kde by jejich popel mohli najít. Proto se také oficiální seznamy nesměly vést jmenovitě, ale jen pod čísly.

Františku Suchému po nocích pomáhal i jeho syn, oba tak riskovali svůj život. „Jakožto šestnáctiletý kluk jsem ty seznamy opisoval. Prakticky to byli lidi, kteří před pár hodinami přišli o hlavu. Ráno, když jsem se podíval do žároviště, tak to žároviště bylo plné krve, která tekla z těch rakví,“ řekl František Suchý mladší pro projekt neziskové organizace Post Bellum.

Po roce 1945 pak přenesli popel obětí nacistické perzekuce na čestné pohřebiště. Ta nová, komunistická, připravila o tři roky později pro Františka Suchého, stále v roli ředitele krematoria, stejné úkoly - zase pálit popravené. Popel ale neměl sypat na kompost, urny si odváželi.

Po propuštění z vězení stanul na okraji společnosti

Tehdy se povedlo zachránit další jméno. „Jeden zaměstnanec na otcův příkaz uložil Horákovou do společného hrobu,“ dodává syn tehdejšího ředitele krematoria. František Suchý mladší v roce 1952 aktivně bojoval proti komunismu v ilegální skupině, po odhalení dostal pětadvacet let. Následně byli na čtyři a půl roku uvězněni i oba jeho rodiče a zabaven jim byl veškerý jejich majetek.

Bývalý ředitel strašnického krematoria po propuštění stanul na okraji společnosti. Podle Mikuláše Kroupy z organizace Post Bellum se ze Suchého stal sociálně zcela vyloučený člověk, protože se lidé z jeho okolí báli, aby se kvůli němu nedostali do problémů. „Byl odkázán na pomoc nejbližších,“ dodal Kroupa.