Ústavní soud se ve sporu o nájemné postavil na stranu kameramana Krejčíka

Brno – Ústavní soud se zastal kameramana Jiřího Krejčíka ml. ve vleklém sporu o nájemné za užívání ateliéru v Praze. Bytové družstvo totiž suterénní prostor označilo za byt a zpětně žádalo od Krejčíka náhradu údajného bezdůvodného obohacení. Za nebytový prostor totiž platil nižší nájem, než jaký by musel vynaložit za byt. Případem se teď musí znovu zabývat Obvodní soud pro Prahu 6.

„Ústavní soud je toho názoru, že znalecký posudek měl být zadán jiným způsobem. Mělo se nejdříve důkazně konkretizovat, jak je byt užíván,“ uvedla soudkyně zpravodajka Ivana Janů. Nyní tedy musí obvodní soud zjistit, zda Krejčík v ateliéru bydlel, nebo jen pracoval, a teprve poté stanovit případnou náhradu.

Smlouvu o využívání sklepních prostor ve Střešovicích podepsal Krejčík mladší ještě za minulého režimu s tehdejším lidovým bytovým družstvem. Do oprav pak investoval vlastní peníze. Po roce 1989 se ale družstvo transformovalo podle nových právních předpisů – jeho představitelé pak dospěli k tomu, že Krejčíkem užívané místnosti jsou ve skutečnosti domovnický byt. Argumentovali například kolaudačním rozhodnutím z roku 1923. 

Soud pak v roce 1995 Krejčíkovi nařídil, aby ateliér vyklidil. Kameraman ale s verdiktem nesouhlasil a prostor opustil až v roce 2005. Právě za desetileté období pak majitelé domu požadovali náhradu. Znalecký posudek ji odvodil od tržního nájemného obvyklého v daném místě a čase. Otec a syn už předtím museli zaplatit 600 tisíc za bezdůvodné obohacení za léta 1995 až 1997.   

„Byl to suterén, neměl dostatečné osvětlení, byl hygienicky závadný. Proto mi to dali. A družstvo řeklo: Pane Krejčík, dělejte si tam, co chcete,“ vzpomínal Krejčík ml. v Reportérech ČT.„Já jsem ve čtyřiadvaceti letech byl strašně rád, že jsem to dostal, já jsem to nezkoumal.“


Podle Krejčíka mladšího se ale družstvo pokoušelo profitovat z protiprávního stavu, který vznikl z jeho vlastní iniciativy, respektive přičiněním jeho právního předchůdce za minulého režimu. Družstvo mu totiž prostor pronajalo jako sklad, později ho označovalo jako ateliér - a nikdy jako byt. 

Spolu s Krejčíkem mladším čelil žalobě majitelů domu i jeho otec, filmový režisér Jiří Krejčík st. Také on podal v roce 2011 ústavní stížnost. Loni v srpnu však zemřel, bylo mu 95 let, do řízení místo něj vstoupily jeho dědičky. Krejčík starší podle svého dřívějšího vyjádření využíval ateliér jen příležitostně, například ke kamerovým zkouškám. Ve stížnosti uvedl, že jej družstvo žalovalo zcela zlovolně a alibisticky, a to jen proto, aby se domohlo svého nároku v případě, že syn jej nebude moci uhradit.