Česká dálnice se poprvé otevřela v roce 1971

Praha – Po první dálnici se mohli řidiči projet už před 90 lety. Italská Jezerní dálnice tehdy měřila zhruba 50 kilometrů a vedla z Milána do Varese. V Československu sice vznikly první plány na stavbu dálkových tras už ve 30. letech minulého století, první úsek z Prahy do Mirošovic byl ale otevřený až v roce 1971.

Itálií vedly zpevněné komunikace už za starého Říma a staly se inspirací i pro plán nové dálniční sítě v zemi. Dálnice byla jednoproudá a dost prázdná – tehdy totiž bylo v Itálii jen 85 tisíc aut. Její výstavba ale urychlila nástup 2. světové války. „Dálková trasa byla výhodná strategicky pro přesun materiálu a vojenské techniky,“ řekl ve Studiu 6 Josef Kocourek z dopravní fakulty ČVUT v Praze.

Po nástupu Adolfa Hiltera k moci proto zaznamenalo největší rozvoj dálnic Německo. „V roce 1935 mělo kolem 119 kilometrů dálnic, za tři roky už to bylo přes tři tisíce,“ uvedl. Dálnice měly také oddělit ještě tehdy fungující koňské a dobytčí povozy od automobilů.

Baťa ve 30. letech doufal, že stavba dálnice vyřeší vysokou nezaměstnanost

V Československu se první návrhy na spojení východu a západu země začaly objevovat už ve 30. letech a podílel se na nich i podnikatel Tomáš Baťa, který chtěl spojit Cheb a pomezí Ukrajiny a Rumunska. Doufal, že stavba dálnice by vyřešila problém s vysokou nezaměstnaností. „Československo patří k prvním zemím, které se začaly o návrzích dálkových tras vůbec bavit,“ podotkl Kocourek. Ve 30. letech se dálkovým trasám říkalo autostrády a někdy i autodráhy jako překlad německého Autobahn. Pojem dálnice zavedl v roce 1938 po vzoru slov silnice a železnice inženýr Václav Nosek.

Realizace dálnice ale kvůli projektové náročnosti a byrokracii značně vázla. Myšlence ve 30. letech nepomáhalo ani to, že největším propagátorem budování mohutné dálniční sítě bylo nacistické Německo. Němci totiž už od roku 1938 stavěli na území Sudet dálnici Cheb–Liberec a předchůdkyni D1 předběhla i dálnice spojující Vídeň a Vratislav vedoucí přes Brno; ty nicméně nebyly nikdy dokončeny. Na některých místech v Česku tak stále stojí části mostů z původní protektorátní dálnice.

Více o historii dálnic na našem území si můžete přečíst zde.

Výstavba předchůdkyně D1 na trase Praha–Jihlava–Brno–Zlín – slovenské hranice nicméně začala už za druhé republiky. Válka ale definitivně stavbu zastavila, práce byly obnoveny až na základě dekretu prezidenta Edvarda Beneše z 1. října 1945. I v tomto případě ale nakonec dějinné události znemožnily dokončení stavby – po únoru 1948 byly provádějící firmy znárodněny a jejich kapacity byly využity na výstavbu těžkého průmyslu a energetických komplexů. 

Stavba D1 Praha-Mirošovice
Zdroj: ČTK
Autor: Jiří Krališ

Vše se dalo do pohybu až s rozvojem automobilismu, kdy se československá silniční síť ukázala jako dlouhodobě neudržitelná. S realizací klíčové dálnice D1 se začalo v roce 1967. Už 12. července 1971 pak byl slavnostně zprovozněn první 23kilometrový úsek mezi Prahou a Mirošovicemi.

Úsek je zajímavý tím, že na něm projektanti využili velké množství staveb z původní protektorátní dálnice. Použito bylo prakticky celé dálniční těleso - v úseku za Prahou se totiž už ve válečných letech počítalo s velkým provozem, a proto byla protektorátní dálnice stavěna jako třípruhová v každém směru. Celá trasa mezi Prahou a Brnem se ale dala projet až za dalších více než devět let – úsek byl dokončen k výročí Velké říjnové socialistické revoluce 7. listopadu 1980.