Odložené případy po česku: Pro kriminálku je nejhorším protivníkem čas

Praha – Díky policejnímu týmu Tempus, který se zaměřuje na odložené případy tuzemské kriminalistiky, dnes zlínský soud poslal za mříže usvědčeného vraha a soud v Praze pro změnu začal projednávat jednadvacet let starou vraždu. Podezřelé muže přitom kriminalisté zatkli jen měsíc před uplynutím promlčecí lhůty. Největším nepřítelem týmu Tempus totiž není pachatel, ale čas.

Video Bývalý šéf kriminálky: Vyšetřování vraždy není americký seriál
video

Bývalý šéf kriminálky: Vyšetřování vraždy není americký seriál

Mohou se staré a nevyřešené zločiny dočkat svého rozuzlení? Televizní diváky o tom několik let přesvědčoval především americký seriál Odložené případy z produkce stanice CBS, ve kterém po ztracených vrazích pátrali detektivové Lilly Rushová a Scotty Valens. Do reality se tato práce v České republice přenesla v roce 2013, kdy tehdejší policejní prezident Martin Červíček zřídil speciální tým Tempus. Jeho členové potom mohli dnes vůbec poprvé spatřit úspěch své práce, když krajský zlínský soud poslal na čtrnáct let do vězení Martina Bódiše za to, že v roce 2005 brutálně zavraždil a následně okradl otrokovického podnikatele (podrobněji zde).

„V seriálech ze Spojených států se detektivové podívají do rohu a hned vidí stopu. U nás to tak samozřejmě není, stopu musíme vyhledat a zajistit ji tak, aby bylo možné ji použít jako důkaz,“ popisuje jeden z principů práce kriminalistů Miloš Poloczek – a zároveň vyvrací představu, že za odhalením vraha stojí jediný muž zákona. „Je to vždy o týmové práci, a ne o jednom detektivovi. Na případu spolupracují vyšetřovatelé, technici, kteří se podílejí na zajišťování stop, experti na Kriminalistickém ústavu nebo na odborech kriminalistické techniky, kteří stopy vyhodnocují. Okruh zapojených lidí je veliký.“

Sám Poloczek má za sebou mnohaletou vyšetřovatelskou zkušenost, v minulosti stál v čele kriminálky v Karviné a v Ostravě a podílel se na objasnění více než padesáti vražd. V současnosti potom pracuje jako náměstek na Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování – útvaru při policejním prezidiu, pod který spadá právě zmiňovaný tým Tempus.

V Česku ročně dojde k bezmála 200 vraždám

Cílem formace, jejíž název je víc než příznačný (tempus – latinsky „čas“), je vyšetřovat letité případy uzavřené bez úspěchu. Skupina má jediného stálého člena, a to velitele týmu, který si své kolegy vybírá individuálně ke každému případu, takže jsou do vyšetřování zapojení i policisté z jednotlivých krajských ředitelství – v návaznosti na tom, kde k činu došlo.

Počet vražd se v Česku sice v posledních letech nijak zásadně nemění, ročně se jich stane necelých dvě stě a většinu z nich policie záhy vyřeší (v loňském roce ze 165 celkem objasněných to u 36 bylo do druhého dne a u dalších 68 do dvou dnů od spáchání); za poslední dekádu ale policie i tak eviduje 141 případů, kdy se vraždu objasnit nepodařilo. Z celkového počtu tvoří zhruba sedm procent.

Tempus momentálně pracuje na dvaceti z nich. Podle Poloczkova šéfa Milana Pospíška se vyšetřovaní nových a odložených případů příliš neliší. „Naši policisté mají určitě na případ více času než policisté na jednotlivých krajských ředitelstvích. Ti musí každý den řešit novou trestnou činnost. Tím ale nechci říct, že by pracovali špatně. Naopak - všechny věci, k nimž jsme se vrátili, byly zpracovány velmi dobře,“ popsal už dříve Pospíšek.

Impulsem mohou být nové informace, které vyplynuly při vyšetřování jiné kauzy, nebo informace, jež policie získá po letech od svědka, který jim v té době nepřikládal váhu nebo je nechtěl sdělit - za pomoci práva nevypovídat. Roli hrají i zkušenosti vyšetřovatelů, nový pohled na věc totiž často může propojit události, které zdánlivě nemají nic společného. V neposlední řadě potom pomáhá neustálý vývoj technologií, jimiž policie disponuje. „Stopy skladujeme po celou dobu, co je případ odložen a neustále se k nim vracíme, protože je porovnáváme s novými vědními postupy,“ dodává Poloczek.

Pro ilustraci: Plošné testování DNA realizovala česká kriminálka poprvé před deseti lety, když vyšetřovala násilnou vraždu třináctileté dívky v Kmetiněvsi na Kladensku, a teprve díky testům DNA dopadla i jejího o rok staršího vraha. Před devíti lety potom policisté poprvé využili mobilní stopu; při vyšetřování pražské loupeže 156 milionů z vozu bezpečnostní agentury sledovali telefonní čísla, ze kterých se na trase loupeže a útěku volalo. Ryze českou, a po desetiletí zdokonalovanou specialitou je potom biomechanika, studie pohybu lidského těla, která umožňuje prokázat např. to, zda člověk vypadl z okna sám, nebo zda ho někdo vyhodil.


První podezřelé zatkl Tempus měsíc před promlčením

Navzdory technologiím, s nimiž mohou policisté na odložených případech pracovat, zde ale zůstává nezdolný nepřítel – a sice čas. České zákony jsou totiž v případě promlčecích lhůt nemilosrdné. „Jedna věc je spravedlnost z hlediska promlčecích lhůt, které stanovuje zákon, druhou je pak morální stránka. Bez ohledu na to, jestli jsou případy promlčeny, je cílem policie zjistit pachatele. Je to určitá morální povinnosti vůči pozůstalým,“ konstatuje Pospíšek. České právo momentálně počítá s následujícími promlčecími lhůtami:

  • Vražda – od 15 do 20 let. Horní hranici promlčitelnosti předurčuje třeba brutální provedení nebo rasový motiv.
  • Znásilnění - od 5 do 15 let, rozhodovat může vážnost zranění oběti.
  • Podvod - od 3 do 10 let, pokud je pachatel třeba členem organizované skupiny nebo pomáhá teroristům.
  • Rvačka - 3 až 5 let podle míry poranění obětí.
  • Genocida, mučení - nepromlčitelné.

Ukázkou boje s časem může být případ vraždy z roku 1993, k níž došlo v pražské Michli. Čtyři podezřelé muže dopadl tým Tempus měsíc před promlčecí lhůtou, před městským soudem stanuli dnes. Podle staré právní úpravy jim hrozí 12 až 15 let vězení nebo výjimečný trest. Vražda se stala před Vánoci 1993, kdy byl zastřelen dvaatřicetiletý Jiří Vrba, policisté ho našli v zaparkovaném mercedesu před vlastním domem. Jeden z podezřelých měl vraždu objednat, druhý naplánovat a zbylí dva potom vraždili.

Pražští kriminalisté v 90. letech případ odložili po roce a půl vyšetřování, protože tehdy nezjistili skutečnosti, které by je opravňovali někoho obvinit. Specialisté Tempusu případ znovu otevřeli loni v červnu a podezřelé zatkli v listopadu. Podezřelým je od 48 do 53 let. Stíháni jsou na svobodě, protože soud nesouhlasil s návrhem policie, aby byli vzati do vazby.

Vražda v Praze je také vůbec prvním objasněným případem týmu Tempus. Vyřešil také zmíněný případ brutální vraždy podnikatele v Otrokovicích z roku 2005, vraždu číšníka na zlínském sídlišti z roku 2001 a případ ostatků zalitých v betonu ve sklepě domu v Mariánských Lázních z roku 1994. A jaké předpoklady musí mít muž zákona pro práci na odložených případech? „Na prvním místě bych jmenoval vytrvalost,“ uvádí Polozcek. „Roli hraje i psychologie, protože rozmluvit po X letech pachatele je velice složité… ačkoli jsou častokrát rádi, že to je venku a že se jim konečně uleví.“