Genscher na ambasádě SRN: Říct, že cesta je volná, je nezapomenutelné

Praha - Na konci září roku 1989 praskala pražská ambasáda Spolkové republiky Německo ve švech - na zahradě i na chodbách se tísnilo několik tisíc uprchlíků z východního Německa. Dnes si připomíná 25. výročí jejich odchodu na Západ. V Praze při této příležitosti vystoupil i tehdejší šéf západoněmecké diplomacie Hans-Dietrich Genscher, který zprávu o možném vycestování oznámil davu 30. září z balkonu Lobkovického paláce. „Byl to nejkrásnější a nejšťastnější den v mém politickém životě. (…) Moci jim říct, vaše cesta je volná, je pro mě nezapomenutelné,“ dodal.

Genschner dnes v Praze zavzpomínal na události na německém velvyslanectví. Přesně po 25 letech se dnes na tento balkon vrátil v doprovodu současného šéfa německé diplomacie Franka-Waltera Steinmeiera a českého ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka (ČSSD). „Byl to nejkrásnější a nejšťastnější den v mém politickém životě,“ prohlásil Genschner při setkání s bývalými uprchlíky, kterých do Prahy dorazilo na 150. Podle něj právě oni „psali dějiny“. „Moci jim říct, vaše cesta je volná, je pro mě nezapomenutelné,“ dodal.

Do Prahy prý tehdy jel osobně, neboť věděl, že bude nutné často už nedůvěřivým uprchlíkům vysvětlit, že na vytoužený Západ budou muset přes území NDR. „Viděli jsme, jak nálada spadla na bod mrazu, když jsme řekli, že vlaky musí jet skrz NDR. Já jsem řekl, že převezmu osobní zodpovědnost za to, že se jim nic nestane,“ zdůraznil. 

Celkem do západního Německa touto cestou dostalo asi 15 000 lidí

Novinářům dnes prozradil, že jeho slavná nedokončená věta tehdy vznikla spontánně, neboť ho prý nic lepšího nenapadlo. Svůj krátký projev ale označil za nejemocionálnější zážitek své kariéry. „Milí krajané, přijeli jsme sem, abychom vám sdělili, že vycestovat je dnes…“ Dopovědět větu mu znemožnil výbuch radosti a jásot stovek lidí. Před pětadvaceti lety kolem sedmé večer ji slyšely čtyři tisícovky východoněmeckých občanů. Jen o několik hodin později začali první z nich nastupovat do autobusů, které je odvezly na vlak do západního Německa.

Video Jak východní Němci prchali přes Prahu na svobodu
video

Jak východní Němci prchali přes Prahu na svobodu

Jak východní Němci prchali přes Prahu na svobodu

Přesun Němců vyjednával tehdejší spolkový ministr vnitra Rudolf Seiters. Sovětský svaz dal Němcům najevo, že vývoji v Maďarsku, kde už se také situace začínala viditelně měnit, nebude klást klacky do cesty. „Pro nás to byl signál, že je nakloněn také vývoji v Německu, že se k němu staví pozitivně, alespoň pokud jde o otázku uprchlíků,“ řekl v rozhovoru pro ČT24. „Tady v Praze byl vylomen první kámen z Berlínské zdi,“ vzpomíná Seiters.

Jan Ruml ve Studiu 6

„Nakonec se podařilo vyjednat průjezd, který ale nešel do Bavorska, ale vlaky jely přes východní Německo. Což vyvolalo další strach o to, zda po cestě vlak nebude zastaven a lidé nebudou vyhnáni ven.“ Podle Seiterse to bylo proto, že si chtěl Erich Honecker, který stál v čele NDR, dokázat svoji autoritu tím, že je nutil, aby ještě jednou jeli přes území NDR. „Bylo to tak, že jako zrádci opouštějí krásnou vlast NDR. Mělo to ovšem účinek jako bumerang. Těm vlakům tleskaly tisíce lidí. A samozřejmě že to povzbudilo demonstranty v NDR víc než cokoliv jiného.“


„Němci, kteří se chtěli dostat do západního Německa, v tu chvíli riskovali úplně všechno. Nechali doma majetky, příbuzné, zaparkovaná auta a s holýma rukama a dětmi na zádech se snažili dostat na ambasádu,“ dodal Jan Ruml. V září 1989 se tak první vlna uprchlíků valila přes plot německé ambasády. Víc než 4 tisíce občanů NDR doufalo, že tudy vede cesta Západ. Čekala je ale několikahodinová fronta v bahně na jedinou toaletu, mrazivé noci ve stanech i na schodech velvyslanectví.

Berlín a Bonn nakonec uzavřely dohodu, která jim to umožnila. 30. září 1989 jim to přijel do Prahy oznámit sám ministr zahraničí SRN Hans-Dietrich Genscher. Ten podle svých nedávných vzpomínek tehdy vstupoval na balkon západoněmeckého velvyslanectví s vážnými srdečními problémy, v podvečerním přítmí si jeho indispozice nikdo nevšiml.

PODÍVEJTE SE: Jak se v Praze lámala Berlínská zeď