28. říjen 1989: Disidenti v policejní cele, jako obvykle

Praha – Datum vzniku samostatného Československa si za minulého režimu nepřipomínala jen vládní garnitura, ale i opozice. Dne 28. října 1989 bylo tedy Václavské náměstí svědkem dvou zcela odlišných událostí. Jen pár hodin poté, co zazněly projevy komunistických představitelů a slavnostní přísahy vojáků, rozháněly policejní jednotky násilně zhruba tři tisícovky lidí, kteří tu demonstrovali proti režimu. Ti hlavní ale chyběli – skončili v policejních celách.

Policie den před státním svátkem zadržela řadu předních aktivistů v cele předběžného zadržení na policejním ředitelství v Praze 4. I přes dlouhodobou nemoc byl mimo jiné zatčen Václav Havel, dále Eva Kantůrková, Ladislav Lis, Ivan Klíma, Jaroslav Šabata, Václav Malý nebo syn vězněného Jiřího Rumla Jan. „Ať bylo jakékoli výročí, tak nás na těch 48 hodin sbírali,“ vzpomíná publicista Jan Urban.

„Vedle disentu se začala ukazovati naštvanost té šedé zóny,“ upozornil na význam podobných akcí Urban, který poukázal i na další projevy pomalu se uvolňující doby. „Když dirigent Václav Neumann odmítl spolupráci s Československou televizí, podpořila ho i Česká filharmonie,“ připomněl. „V tehdejší době, která byla napnutá, to mělo obrovský ohlas a dopad,“ dodal.

Demonstraci v říjnu 1989 svolaly nezávislé iniciativy Charta 77, Hnutí za občanskou svobodu, Demokratická iniciativa, Obroda a Nezávislé mírové sdružení. Policejní jednotky demonstranty tvrdě rozehnaly. Zadrženo bylo 359 účastníků demonstrace, z toho 18 cizinců. V celách předběžného zadržení zůstalo na 150 osob, celkem policie kontrolovala více než tisícovku lidí.

Zatýkaní demonstratůMezi demonstranty v té době již operovali speciálně vycvičení policisté z Odboru zvláštního určení, tzv. červené barety, kteří působili v civilu a jejichž úkolem bylo například vyvléci z davu nejaktivnější demonstranty. Dokumenty Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu ukazují, že policisté z OZU nebyli se svojí úlohou příliš spokojeni, proto právě po zásahu z 28. října 1989 ve své zprávě náčelník OZU Marko Salmoši navrhoval, aby do budoucna jeho muži nepracovali v utajení, ale měli uniformy, barety a jako výzbroj bílou gumovou tyč. Jeho přání se záhy splnilo a červené barety se staly jedním z nechvalně proslulých symbolů sametové revoluce.


Na výročí 28. října se demonstrovalo už v roce 1988

U příležitosti sedmdesátého výročí vzniku republiky se demonstrovalo již o rok dříve. Osmadvacátého října 1988 konala na Václavském a Staroměstském náměstí v Praze nepovolená protikomunistická demonstrace asi dvou tisíc lidí. Demonstrace, při níž po zásahu pořádkových jednotek bylo zadrženo 87 osob, se stala jednou ze série masových protivládních vystoupení, jimiž sílil odpor proti tehdejšímu režimu. Na ohlášenou, avšak zakázanou protirežimní manifestaci se do Prahy sjíždělo mnoho lidí. Zatímco oficiální média hovořila o dvou tisících, Rádio Svobodná Evropa hlásilo pět tisíc demonstrantů. Ti před sochou svatého Václava provolávali hesla „Masaryk!“, „Svoboda!“ a někteří zpívali státní hymnu. Pořádkové síly zasáhly proti demonstrujícím za pomoci vodních děl a obrněných vozů. Po vyklizení Václavského náměstí se lidé shromáždili na Staroměstském náměstí, ale i zde policie tvrdě zasáhla.

Komunisté připomínali vznik republiky slavnostními projevy, vojenskými přísahami příslušníků Pohraniční stráže a vojsk ministerstva vnitra, a to všechno v duchu „Věrnosti lidu a socialismu“, jak hlásal úvodník Rudého práva v říjnu 1989.

asd

T. G. MasarykDne 28. října 1918 byl vyhlášen samostatný československý stát, který s tragickou přestávkou způsobenou druhou světovou válkou vydržel až do konce roku 1992, kdy se rozpadl na Českou a Slovenskou republiku. Osmadvacátého října 1918 v zemi převzal moc Národní výbor, reprezentovaný pěticí „mužů 28. října“ – Čechy Aloisem Rašínem, Františkem Soukupem, Jiřím Stříbrným, Antonínem Švehlou a Slovákem Vavrem Šrobárem. Dva týdny před koncem války tak vznikla tzv. „první republika“, což je dodnes označení pro Československo v období od roku 1918 až do vzniku mnichovské dohody v roce 1938. První republika zahrnovala území Čech, Moravy, Českého Slezska (jižní část Slezska), Slovenska a Podkarpatské Rusi. Na jejím území se hovořilo česky, německy, slovensky, maďarsky, polsky, rusínsky, různými nářečími Ukrajiny, romsky nebo též rumunsky.