Vozíčkáři nesnášejí litování, říká Svěrák. Paraple slaví dvacáté narozeniny

Praha – Před dvaceti lety založil Zdeněk Svěrák společně s tehdejší první dámou Olgou Havlovou Centrum Paraple, které dodnes pomáhá lidem ochrnutým po poškození míchy. Společnost začínala s pěti zaměstnanci, dnes jich má desetkrát víc a ročně jejíma rukama projde 1 400 klientů. Umí se dnešní společnost k vozíčkářům chovat? Hlavně je nelitujte, radí Svěrák, který 15. listopadu pořádá další Dobročinnou akademii, kterou v přímém přenosu odvysílá ČT1 ve 21 hodin.

Mezi vozíčkářskou komunitu se český scenárista a divadelník dostal prostřednictvím kolegy Jana Kašpara. Člen Divadla Járy Cimrmana byl totiž po pádu ze stromu upoután na invalidní vozík. „Pro nás to byla rána. S Ladislavem Smoljakem jsme si mysleli, že Honza u nás končí. Ale to bylo jen na deset minut, pak jsme si uvědomili, že tam máme tzv. sedací role,“ vzpomíná Svěrák na prvotní šok a následující reakce či třeba na vznik role zvědavého invalidy Sváti Karáska.

Původně nechtěli Kašparův handicap před diváky odtajňovat. „Lidi by byli vyděšení,“ řekl. Sám Kašpar si ale nakonec prosadil, aby na „děkovačky“ a „klaněčky“ přijížděl s vozíkem. Potlesk publika byl následně dvakrát hlasitější. „Tak jsme se naučili k vozíčkářům chovat všichni,“ dodává Svěrák. „Je dobré brát to s humorem, někdy i s černým humorem. Vozíčkáři nesnášejí litování,“ radí. 

Ačkoliv v současné době ještě stále existují tací, kteří netuší, jak se k lidem na vozíku chovat, situace se stále lepší, míní autor legendárních divadelních her. Zlepšení vidí třeba i v přibývajících místech s bezbariérovým přístupem.

Cílem Centra Paraple je vrátit vozíčkáře do práce a do běžného života. Do zaměstnání se jich v současné době po nehodě vrací pouze čtyři procenta, ročně přitom přibude 250 pacientů s poškozenou míchou.

Paraple se mnohonásobně rozrostlo, a tak je pro něj těžší sehnat finance. Pouze na chod společnosti jsou třeba miliony korun. Přesto si Svěrák na ochotu lidí pomáhat a přispívat nestěžuje. „Pořád je mezi námi hodně dobrých lidí,“ prohlašuje. Sbírka Dobročinné akademie je pro něj každoroční zpráva o stavu společnosti, která v tomto ohledu dle jeho názoru nevychází vůbec špatně.