Praha - Taky jste na ně během předvolební kampaně narazili? Řady billboardů, kde se na tvářích politiků vyjímají barevné fleky. Jen po Praze jich takhle bylo označkováno přes tři sta. Za podívanou stojí výtvarník, který si hlídá přísnou anonymitu. Michale Komrskové z pořadu 168 hodin se ho ale podařilo vypátrat a zjistit jeho motivaci.
Umělec označkoval stovky billboardů. Angažované umění, nebo trestný čin?
„Jednou jsem se vracel do Prahy a potkal jsem prázdnej billboard na Jižní spojce. Byl úplně bílej. A já jsem si říkal, že je to prostě plátno v městský krajině,“ popisuje billboardový umělec, který vystupuje jen pod pseudonymem EPOS 257. „Mně stačil vlastně jen ten chvilkovej moment, kdy se billboard proměnil v umělecké dílo,“ dodává.
Postupně ale převážila motivace angažovat se. Počet billbordů, jimiž jsme každý den bombardováni, mu už přišel neúnosně velký, a proto se rozhodl, že se s nimi vypořádá způsobem sobě vlastním. „Billboardy jsou pro mě současná ikonografie, která vypovídá o zvrácených aspektech dnešní doby. Pro mě je to taková vizuální okupace ve veřejném prostoru,“ uvedl EPOS 257 s tím, že se z uměleckého záměru během několika let stal celospolečenský apel. Do nápadu totiž přes internet zapojil veřejnost. Zveřejnil návod na výrobu barevné bomby ze žárovek a spolu s lidmi, kteří zareagovali, pak v čase předvolební kampaně „upravili“ více než tři stovky billboardů.
Billboardový umělec s konfliktem počítá
I když umělcova myšlenka může být bohulibá, z právního pohledu jde o jednoznačné poškození soukromého majetku, a tedy trestný čin. „O tom není žádného sporu,“ uvedl advokát Václav Vlk, podle něhož by ale při posuzování takových případů měl být největším měřítkem zdravý rozum. „A z mého úhlu pohledu čmárání po billboardech v tomto rozsahu nebo jejich poškozování barvou už není žádný projev ani umění, ani politického názoru, ale nevychovanost a vandalství,“ doplňuje své stanovisko.
Billboardový umělec svoji aktivitu proti legislativě nehájí. Právě naopak: „EPOS 257 vlastně vložil do svého umění základní kód své společenské a umělecké existence, protože paragraf 257 představuje poškozování cizí věci, což znamená, že od začátku počítá s tím, že se dostane do konfliktu se společností a že ta to nebude vnímat jako umělecké gesto,“ vysvětluje výtvarníkův pseudonym historik umění Patrik Šimon.
Výtvarník EPOS 257
EPOS 257 se riziko trestněprávního postihu rozhodl podstoupit, protože svůj extravagantní podnik vidí v souladu s potřebami občanů. „Billboardy všechny štvou, alespoň mám pocit, jak to sleduju. Nesetkal jsem se se žádnou zápornou reakcí, že by mi někdo nadával, že jsem hajzl, že střílím po billboardech,“ popisuje svoji zkušenost. Billboardové umění zvolil mimo jiné jako prostředek, jak politiky donutit, aby se nad protěžováním billboardové reklamy zamysleli.
„Vadí mi ta lhostejnost a ta pasivita, která je vidět i z toho, že je potřeba čím dál větší atakování a masivní politická kampaň k tomu, aby politici strhli voličovu nebo divákovu pozornost, a říkám si, kde to může končit,“ obává se výtvarník, který se proto rozhodl, že poprvé ve své kariéře kromě návodu na svém webu zveřejní celou akci v médiích.
EPOS 257 otevřel diskuzi: Má umění své hranice?
Označkované billboardy byly výrazným zpestřením veřejného prostoru, v rámci povolebního úklidu ale zmizí barvy ze žárovkových bomb i tváře politiků. Co ovšem přetrvá, je diskuze na téma, jestli šlo o umění, nebo spíš zločin. EPOS 257 v podnícení této debaty vidí svůj přínos.
Jde o věčný spor, který nemá jednoznačné řešení, protože hranice většinou není ostrá. „Opakuje se to tisíce a tisíce let, je to ve starém Římě, nejdřív to vidíme jako zničení té věci, pak to zakryjeme skleněnou deskou za dvě stě let a chodíme se na to dívat jako na historický artefakt. Obávám se ovšem, že tvorba tohoto mladého muže nebude tím, co bychom zakryli za dvě stě let a chodili se na to dívat,“ má ve svém hodnocení jasno advokát Václav Vlk.
Epos 257 (zdroj: ČT24)
Podle historika umění Patrika Šimona umění své mezní hranice má a mít musí: „Příště přijde umělec, rozřeže někomu automobil a použije to do nějaké galerie a vlastně z toho vytvoří obraz a to je věc, která je prostě za hranou. Nebo co budete říkat, až nějaký umělec přijde s motorovou pilou a rozřízne vaše tělo a vás usmrtí,“ připomíná kunsthistorik mezní možnosti.
Podle Šimona je ale zřejmé, že výtvarník EPOS 257 by krajní mez nepřestoupil, protože je schopen nést za své činy odpovědnost. Poškození billboardů v prezidentské kampani totiž uhradil jejich majiteli. „Má svojí morální kredibilitu, má svoji hranici, za kterou by nešel,“ hájí umělce kunsthistorik s tím, že výtvarníkova gesta mají vyprovokovat společnost, aby si uvědomila, že něco není v pořádku.