Praha - Dvě české děti odebrané rodičům v Norsku před čtyřmi lety by mohly skončit v adopci. Obává se toho jejich matka, kterou si norské úřady pozvaly. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku navíc odmítl její stížnost. Dnes se proti postupu norských úřadů konala v Praze demonstrace před Emauzským opatstvím. Uvnitř mezitím probíhala mezinárodní konference k 25. výročí přijetí Úmluvy o právech dítěte. Ministryně práce Michaela Marksová (ČSSD) řekla, že se kvůli případu obrátila na norskou ministryni práce. Odpověď ale zatím nedostala.
Dvě české děti odebrané rodičům v Norsku možná skončí v adopci
Případ odstartovalo udání z mateřské školy - otec údajně děti pohlavně zneužíval. Oba hoši pak skončili v náhradních pěstounských rodinách, každý v jiné. Policie ale vyšetřování zastavila a obvinění nepadlo. Matka může syny vidět dvakrát ročně po dvou hodinách. Loni v listopadu se proto obrátila i na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Ten ale její stížnost nepřijal. „O stížnosti nerozhodoval jeden soudce, ale tři. Stížnost zamítli jako nepřípustnou,“ uvedla Marksová.
Matka i děti mají české občanství. Český stát ale pro hochy podle jejich dědečka Jiřího Pavelky nedělá dost a dostatečně je nechrání: „V pasu stojí, že jeho držitel je pod ochranou České republiky. My vydáváme pasy i dětem. Poskytujeme jim ale ochranu?“ Jeho dcera podle něj syny viděla naposledy v březnu na dvě hodiny. Další jednání s úřady by se mělo konat 18. listopadu. Týkat by se mělo případných dalších schůzek s dětmi a také adopce. „Dceři v tomto případě vyhrožují tím, že bude zbavena rodičovských práv ke svým synům, což je něco neslýchaného. Podle vyjádření policie se žádného trestného činu vůči dětem nedopustila,“ uvedl Pavelka.
Problém českých úřadů? Země za evropskými hranicemi
Norsko není členem EU. Česko s ním nemá smlouvy o ochraně dětí. Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí podle svého ředitele Zdeňka Kapitána tak od počátku nemá v případu „žádné zvláštní kompetence“, k dispozici jsou jen diplomatické prostředky. Úřad v roce 2011 inicioval podnět pro tehdejšího ministra zahraničí, aby uplatnil pro děti diplomatickou ochranu a požádal o jejich navrácení.
Podle Marksové je ale otázka, jestli by bylo vhodné použít tento nástroj i vůči Norsku, které patří mezi demokratické země. Marksová se kvůli případu obrátila na norskou ministryni práce, odpověď od ní zatím nedostala. Norskou dětskou ombudsmanku pak oslovila veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová. „Odpověď byla chladná. Nezasahuje prý do sociálně právní ochrany dětí,“ uvedla Šabatová.
Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) už dřív řekl, že české velvyslanectví v Norsku žádalo tamní ministerstvo zahraničí nótou o vysvětlení. Norská strana sdělila, že český stát se řízení neúčastní, proto mu nemůže dávat informace. „Případ řeší norské soudy. ČR nemá žádné možnosti do rozhodování nezávislých soudů zasahovat v Česku, natož v Norsku,“ řekl ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier (ČSSD). Podle něj se česká strana ale případu pozorně věnuje.