Havel nechtěl studentům brát jejich demonstraci

Praha - Rok 1989 byl pro Václava Havla obdobím velkých zvratů. Dvakrát musel do vězení, režim s ním i celým disentem kategoricky odmítal navázat kontakt, natož vést dialog. O to více se o něj zajímala zahraniční média a stále více tuzemské veřejnosti, jejíž odpor vůči komunistickému establishmentu začal nabírat na intenzitě. Druhou osobností převratných změn je Václav Klaus. Ten přesto, že duchovním otcem Občanského fóra (OF) byl právě Havel, se stal jeho prvním předsedou. A také z něj nejvíce vytěžil: z OF sice vzniklo více politických stran, ale jen Klausova ODS žije dodnes.

Ve vzduchu byly cítit velké změny, podobné těm v Maďarsku a Polsku, ale ještě v srpnu 1989 nebyl Havel nakloněn myšlence masových vystoupení proti vládnoucím špičkám. Rozhodně totiž nepředpokládal, že se události dají brzy do tak dramatického pohybu a vyústí v revoluci. Domníval se, že komunisté použijí všechny možné prostředky, aby se udrželi u moci, a to včetně násilného potlačení případných protirežimních vystoupení.

„To nebezpečí se mně tehdy zdálo dost silné, protože jsem měl informace, že se o tom mluvilo na Ústředním výboru KSČ, kde se řešilo, že se demonstrace množí a že je třeba s tím pořádně zúčtovat - uspořádat menší masakr,“ popsal Havel tehdejší situaci v dosud nezveřejněném záznamu rozhovoru s historikem Miroslavem Vaňkem z roku 2005.

Pátek 17. listopadu strávil Václav Havel na Hrádečku. O chystaném shromáždění studentů na Albertově věděl, ovšem rozhodl se jej nezúčastnit. „Už jsem byl v té době do té míry znám jako takzvaný disident, že bych svou přítomností k sobě upoutal pozornost. Vlastně bych se tvářil, že to celé organizuje Charta, což nebyla pravda. Tak jsem to sledoval zpovzdálí z Hrádečku, z cizích rádií a prostřednictvím telefonu,“ zavzpomínal Havel, který byl připraven aktivně se podílet na demonstraci všech signatářů Několika vět. Naplánovaná byla na 10. prosince na Den lidských práv. „Dějiny nás samosebou předběhly, protože to vše bylo o dva, tři týdny dříve,“ uvědomil si s odstupem času Havel.

Alexander Vondra, v roce 1989 mluvčí Charty 77: „Havel se nechtěl moc míchat do toho, co připravovali studenti.“

Jiřina Šiklová, socioložka a disidentka: "Dával lidi dohromady tím, jakou byl osobností a jak vystupoval a ti lidé řekli – ano, to jsou dobré myšlenky  a tím se k němu připojovali."


Jeden z nejpřekládanějších českých autorů a dramatiků 20. století přijel zpátky do metropole 18. listopadu odpoledne ve dvě hodiny. Další den už zakládal Občanské fórum. A pak denně mluvil ke statisícům lidí. „Václav Havel se vždycky chopil toho, co bylo potřeba artikulovat. A po událostech 17. listopadu nebylo vyhnutí. Jeho role byla natolik podstatná v tom, že byl svorníkem různých proudů Charty 77, takže chtě nechtě musel,“ podotýká Dana Němcová, jedna z prvních signatářek Charty 77.

Její kolega z disentu, filozof Daniel Kroupa, přidává ke dnům převratu osobní zkušenost, v níž hovoří o tom, že se na dráhu politika Havel nikterak nehrnul. „Byl jsem u toho, když v Laterně Magice, v koordinačním centru Občanského fóra, tedy v tom epicentru revoluce, přišel Havel s Václavem Malým a oba dva řekli, že splnili svou historickou roli, že už revoluce je nezvratná a že oni odcházejí. Václav Malý do duchovní služby a Václav Havel psát divadelní hry. Václava Malého jsme propustili, ale Václava Havla jsme pustit nemohli, protože bez něj by se to skutečně rozsypalo,“ zdůrazňuje Kroupa.

Nejvýraznější tváře sametové revoluce podle průzkumu CVVM
Zdroj: ČT24
  • Podle průzkumu CVVM je druhou vůdčí osobností něžné revoluce Václav Klaus. K disentu nepatřil, Chartu nepodepsal. Ani nebyl členem KSČ. Přesto se postupně propracoval mezi nejvýraznější tváře polistopadové éry a v říjnu 1990 byl zvolen prvním předsedou Občanského fóra. „On byl nějak listopadu 89 přítomný. Byl to startovní bod jeho kariéry a zároveň byl dlouhou dobu aktivním politikem, a proto zaujímá, byť s velkým odstupem, to druhé místo,“ komentuje výsledky průzkumu jeho autorka Paulina Tabery.

V posledních dnech Klaus upozorňuje, kterak jen pár dnů před revolucí, 12. listopadu 1989, vystoupil v roli ekonoma Prognostického ústavu v rakouské televizi. Příslušné video je zajímavé tím, že se na něm pozdější český prezident, premiér i předseda Poslanecké sněmovny vyjadřuje k centrálně plánovanému hospodářství, perestojkovým reformám nebo popularitě Michaila Gorbačova.

Česká republika si v těchto dnech připomíná 25 let od událostí listopadu 1989. Období, které znamenalo přechod od komunistické diktatury k demokracii, mapuje i Speciál ČT24. Kromě článků, které připomínají přelomové události, zde najdete i program ČT k výročí sametové revoluce, ale zejména zpravodajská videa z té doby.