Praha – První skutečně masová demonstrace proti vládnoucímu komunistickému establishmentu byla spontánní akcí, nikdo ji neorganizoval: v pondělí 20. listopadu 1989 se tak na Václavském náměstí sešlo zhruba 150 000 lidí. Podle historika Oldřicha Tůmy se jednalo o zásadní moment pro celý sled událostí, který následně vyvrcholil obřími, třičtvrtě milionovými demonstracemi 25. a 26. listopadu na Letné a generální stávkou 27. listopadu. Jak o pondělním protestu informovalo Rudé právo a Československá televize?
Na Václaváku byla půlka Prahy a Rudé právo psalo o anarchii
Po pátečních událostech 17. listopadu 1989 se mezi lidmi o víkendu začaly šířit jak zprávy o zásahu Veřejné bezpečnosti proti demonstrujícím, tak i fáma o smrti studenta Martina Šmída. Herci oznámili vstup do protestní stávky, lidé se spontánně scházeli u pietních míst, zapalovali svíčky, diskutovali o brutalitě na Národní třídě i o údajné smrti studenta, kterou ČST dementovala. V neděli večer pak v Činoherním klubu vzniklo Občanské fórum - více čtěte zde.
Historik Petr Blažek o demonstraci na Václavském náměstí (zdroj: ČT24)
Se začátkem nového týdne měli studenti zasednout do školních lavic. Nestalo se tak. V pondělí 20. listopadu dopoledne byla zahájena okupační stávka DAMU, ke které se postupně přidávaly další vysoké i střední školy, nejprve pražské, později v celé republice. „Některé školy se staly ohnisky revoluce, studenti vyjížděli do regionů, snažili se spolu s herci získávat podporu veřejnosti,“ uvedl historik Petr Blažek. Studenti vytvářeli nezbytnou komunikační síť. Podporu našli spíš v řadách pedagogů než samotných rektorů. Pokud nevystupovali proti, snažili se nevyjadřovat vůbec.
Předsednictvo ÚV KSČ odmítlo výzvy k protestním stávkám a samo vyzvalo k obnovení výuky ve školách. Marně. Ten den se také konalo první setkání delegace Občanského fóra s předsedou československé Federální vlády Ladislavem Adamcem. Budoucí prezident Václav Havel se jednání nezúčastnil, místo něj byl premiérem přijat herec Jiří Bartoška.
Ke studentům a hercům se připojují dělníci.
Na neorganizovaný protest, zásah proti stdentům odsoudil Mohorita
V odpoledních hodinách se v Praze konala první z řady velkých demonstrací požadujících pád komunistického režimu. Podle odhadů se na Václavském náměstí sešlo zhruba 150 000 lidí, a to ze všech generací. Tato první demonstrace navíc ještě nebyla organizována. „Lidé přišli na místo, na které byli zvyklí chodit při různých demonstracích a nejen na konci osmdesátých let, ale i v předchozích desetiletích vždycky v nějakých zlomových okamžicích,“ řekl Blažek. Účastníci požadovali především politickou pluralitu, svobodné volby a odchod zkompromitovaných politiků.
Podle ředitele Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Oldřicha Tůmy byla demonstrace 20. listopadu revolučním zlomem. „To, že se sešlo tolik lidí, byla razantní změna proti předchozím několikatisícovým demonstracím. Najednou tam byla půlka Prahy,“ popsal situaci Tůma, který se sám demonstrace účastnil. Ozbrojené složky se již nesnažily zasahovat, pouze střežily mosty, aby se protestující nedostali na Pražský hrad. Policejní kordon hlídal také sídlo policejních složek v Bartolomějské ulici a Ústřední výbor KSČ.
Před davem vystoupil předseda Socialistického svazu mládeže Vasil Mohorita. „Odsoudil tvrdost tehdejšího policejního zákroku ze 17. listopadu 1989. Dokonce prohlásil, že pokud nebude zákrok řádně vyšetřen, že odstoupí z funkce,“ připomněl Blažek. Mohorita byl prvním politikem, který mluvil jinak než zbytek vedení komunistické strany. Nakonec ale neměl takový ohlas. „Svazáci z vedení SSM, kteří původně organizovali demonstraci, ztráceli dech a jejich role nebyl příliš velká,“ dodal Blažek.
Co vysílala ČST? Podívejte se!
GALERIE
videogallery_487000
Rudé právo dál mlžilo
V neděli tisk nevycházel, v pondělí proto bylo zapotřebí čtenáře informovat o víkendových událostech. Na titulní straně bylo možné číst výzvu předsedy vlády, který nabádal k rozvaze a občanské odpovědnosti, nebo článek Rozhodně proti provokacím. „V posledních dnech se různé skupiny osob snaží za aktivní podpory některých západních sdělovacích prostředků, zejména rozhlasových a televizních stanic vyvolat konfrontaci se státní mocí, destabilizovat politickou situaci, navodit ovzduší společenského neklidu v naší zemi. Jsou organizovány různé tryzny, jsou vyhlašovány výzvy ke stávkám,“ stálo v druhém zmíněném.
Často se také zmiňovala lživá informace o smrti Martina Šmída, kterou rozšířil Petr Uhl a na niž reagovala i důchodkyně Vlasta Sovová v rubrice Telefonovali do redakce. „Před chvílí jsem v televizi slyšela informaci o událostech ze shromáždění studentů a údajné smrti studenta Šmída. Manipulaci opozice s vědomím lidí a šíření nepravdivých zpráv považuji za sprostou. Takhle si zahrávat s city lidí, to je neslýchané. Autoři podobných zpráv snad ani nejsou lidé,“ napsala.
Do budovy Melantrichu se scházely významné osobnosti, umělci, herci, řečníci.. Na snímku z 23. listopadu zpěvačka Hana Zagorová a herec Jiří Bartoška.
V úterý 21. listopadu 1989 Rudé Právo přineslo popis pondělní demonstrace. „Hlavní město naší republiky prožilo v pondělí dramatický den. Většinou pod vlivem emocí rozjitřených zprávami o pátečním zásahu pořádkových sil proti nepovolené demonstraci v ulicích vnitřní Prahy a pod dojmem nepravdivých zpráv o smrti jednoho z jejích účastníků se v odpoledních hodinách shromáždilo na Václavském náměstí na 150 000 lidí, většinou posluchačů vysokých a středních škol a dalších, zejména mladých lidí,“ stálo v novinách.
Tisk reagoval i na studentskou stávku. „Svědectví některých žáků dokládá, že v několika školách si ukončení vyučování vymohly skupiny mladíků, kteří se označovali za vysokoškoláky a nutili studenty a učitele, aby se připojili ke stávkám na vysokých školách,“ mohli se čtenáři dočíst.
Na titulní straně úterního vydání bylo možné dále číst výběr z rozličných rezolucí adresovaných vedení strany, které byly shrnuty titulkem Chceme klid a pořádek, nebo rozhovor s dělníky v pražské Lokomotivce, kteří vyzývali studenty, aby si nepletli demokracii s anarchií.
Česká republika si v těchto dnech připomíná 25 let od událostí listopadu 1989. Období, které znamenalo přechod od komunistické diktatury k demokracii, mapuje i Speciál ČT24, kde kromě článků připomínajících přelomové události najdete i program ČT k výročí sametové revoluce, ale zejména zpravodajská videa z té doby.